Bodyguard [CZ Larry Stylinson]

Bodyguard [37]

„Bylo to úžasné, Louisi," usmál se na něj Harry a slabě ho políbil.

„Miluji tě, Harry."

V ten okamžik na něj Harry jen civěl a netušil, co si o tom má myslet. Byl z toho mírně zmatený, rozhodně nečekal takovéto vyznání teď – i když na to na druhou stranu zase tak pozdě nebylo. Přeci jen spolu „byli" už poměrně dost dlouho. Ale čekal „Mám tě moc rád" nebo něco v tomto smyslu, protože tohle bylo něco hlubšího. Prohrábl si vlasy a začínal mít dojem, že by skutečně už něco říct měl, že jistě Louise dost napíná, ale zároveň netušil, co vlastně má říct. Děkuji? Ne, to by se nehodilo.

„Harry, je to v pohodě," ozval se po chvíli Louis a pohladil ho po tváři. Vlasy se Harrymu stále lepily na čelo a musel zkrátka uznat, že po sexu vypadá dokonale. Ač měl ponětí, že tohle je v tuto chvíli to poslední, co by se mělo řešit. Ale jeho myšlenky bývaly často nevyzpytatelné a sám netušil v určitých chvílích, proč myslí zrovna na to.

„Já – jen jsi mě tím dost překvapil. Nevím, co mám říct," sklopil Harry pohled a jeho tváře nabraly červených odstínů. Cítil v sobě, že je Louis pro něj taktéž někdo více, ale zároveň si tyhle city neuměl jen tak jednoduše přiznat nahlas. Potřeboval na to čas. Nebo nepotřeboval?

„To je v pořádku, lásko," usmál se na něj Louis a políbil ho do vlasů. Harry se na něj vděčně usmál a povzdechl si nad tím. Louis to s ním bude mít ještě dost těžké. Hlavně díky jeho dětství.

„Nedáme si sprchu, Lou?" usmál se na něj po chvíli ticha opět Harry a Louis tak stočil pohled na něj.

„A vana náhodou nebude lepší?" uchechtl se Louis a Harry jen zamrkal překvapeně.

„My máme vanu?"

***

Byl to již měsíc od toho, co se sem nastěhovali. Měsíc od chvíle, kdy Louis vyznal svou lásku Harrymu – ale ten se k tomu stále neměl. Tedy, vlastně měl. Jen vždy, když přišla nějaká vhodná příležitost, zavolal například v tu chvíli Louisovi jeho otec, nebo naopak Harrymu. Takže jejich velkým problémem byl vlastně Harryho táta. Jak ironické.

Dnes se ale Harry rozhodl, že pošle Louise na nákup, ač byla sobota a nějaké to jídlo se v lednici nacházelo. Louis si tady totiž našel práci, a tak měl Harry dost času přes týden se na onu „akci" dostatečně připravit – a tudíž i nakoupit dostatek surovin na to, co se chystal. A věděl, že má skoro dvě hodiny čas, protože obchod byl vzdálen více jak půl hodiny. Což znamená nejméně hodinu cesty. A pak taktéž věděl, jak v tomto obchodě bývá o sobotách narváno. A právě proto se to málem nepodařilo.

„Zlato, dneska tam bude strašně narváno. Zajedeme v neděli, co ty na to?" pokusil se Louis přemluvit Harryho, protože se mu skutečně nechtělo stát půl hodiny jen ve frontě s nákupem. To všechno však hrálo Harrymu ohromně do karet.

„A jíst budeme co? Vždyť v lednici sotva je něco na večeři dneska," naklonil Harry hlavu na stranu a prohrábl si své dlouhé kadeře, které mu Louis zakázal ostříhat. Že za ně rád tahá během sexu. Harry vždy nad touto vzpomínkou zrudl, ale v tuto chvíli se pokusil se nějak překonat.

„Fajn. Ale dlužíš mi to," odfrkl si poraženě Louis a na Harryho tváři se rozprostřel výherní úšklebek.

Když Louis konečně vypadl z domu, Harry se ihned pustil do vaření, tedy předtím si všechno potřebné musel vytahat ze sklepa, ale naštěstí si to dal do krabice, takže tam nemusel chodit snad stokrát. Kuře, brambory, cukrářské piškoty, kakao, a ještě jiné přísady se v této krabici nacházely a Harry byl už teď nedočkavý, protože doufal, že se nic nepokazí. Nesmělo se nic pokazit – tohle musí být zkrátka dokonalý den, tedy kromě onoho nakupování v obchodě, za které jej Louis jistě v hlavě proklíná. Ale určitě změní názor ve chvíli, kdy se vrátí a uvidí, co tady bude nachystáno.

Akorát se tedy pustil do kuřete, když se domem rozezněl zvonek. Na chvíli jej napadlo, že by snad mohlo jít o Louise, který si jen omylem zapomněl klíče, ale pak si uvědomil, že si objednal bílé a červené růže, a že mu jako na zavolanou přišli. Akorát na čas.

Harry si tedy vzal potřebnou částku z peněženky a šel s ní ke dveřím, aby převzal ony kytice a následně mohl vše – pouze však pro tuto chvíli – dát do vázy. V tu chvíli si vzpomněl na svíčky, a tak rychle utíkal do své skříně, a přitom vzal právě pár kytic od každé barvy, aby nachystal i ložnici. Chce, aby se jeho vyznání lásky odehrálo za podobné situace, jako se odehrálo to Louisovo. Anebo chce jen možná spojit příjemné s užitečným – sex a vyznání. Nikdo neví.

***********************************************************************************************************************************************************************************************************************************

Aha, kdo ožil. :D Po půl roce či po jak dlouhé době. Ale nebudu vám tu planě slibovat, že další díl bude tehdy a tehdy.... viete, ako to pak dopadá. O:)

Nicméně snad jste si díl užili. :3 ♥