Bodyguard [CZ Larry Stylinson]

Bodyguard [07]

Sakra! Věděl jsem, že do toho baru nemám chodit... jenže pan Tomlinson si usmysli, že se tam půjde a tak se tam prostě jde. A je mu jedno, jak se tam cítím. Bože, to je takový debil! Hlavně, že mě ma chránit... Myslel jsem, že to i znamená něco jako fakt, že když tam nechci, tak se tam prostě nejde. Ne, tohle s ním zřejmě budu muset probrat.

Na druhou stranu by to tak moc nevadilo, to ne, kdyby jen se tam neocitli ONI. Navíc, to co říkali je kokotina. Nejsou to moji kamarádi a navíc jsou z úplně jiné školy! Jenže nevím proč, ale tohle museli říct před Louisem. Asi aby je neodehnal, fakt z něj jde respekt.

Jenže si to posrali tím, jak o mě začali mluvit. Ano, to slovo děvka. Tím to posrali ze všeho nejvíce... Kdyby alespoň tohle neřekli. Louis by nemusel nic vědět. Snad tohle nenapraska otci.
Ale naštěstí Louis včas zakročil, za což je vlastně placený, a odprovodil je z baru. V tu chvíli bych mu dal klidně i pusu! Fakt, že jo. A navíc to, jak to schytal. V tomhle jsem ho i litoval. Ti kluci se totiž uměli prát... to jsem si pamatoval a vlastně i moje tělo.
Proto jsem mu doma automaticky šel pomoci s ošetřením.

Původně to vůbec nechtěl, ale protože jsem měl černé svědomí, musel jsem to udělat. Vidět jeho rány na hrudi a... on ma tetování! No ty vole! Tohle ne.. vypadá s nimi jako bad boy, fakt že jo...
Nedal jsem však na sobě znát nějakou roce reakci a hledal věci na ošetření v naší společné koupelně. A našel jsem vše potřebné - masti, náplasti a tamponky, abych mu některé hlubší rány vydesinfikoval. Teda samozřejmě pokud o to bude stát, může si to jinak udělat sám.

Po chvíli jsem se dotkl jeho břicha, samozřejmě po jeho povolení, a ucítil jsem jeho svaly ztuhnout a naskočila mu husí kůže. I Louisovi se zadrhl dech a já to nechápal. Proto jsem ruku ihned odstrčil a šel raději pro led. Ten jsem donesl zabalený v utěrce, aby to zase nebylo tak moc ledové.

"Moc děkuji, Hazz.." Usmál se na mě a přiložil si led na rány. Mírně sykl a já mu začal desinfikovat rány na tváři. On pozorně sledoval každý můj pohyb a mělce dýchal. Byli jsme si tak blízko, že jednu chvíli přivřel oči a jako by mě chtěl políbit.

Zavrtěl jsem hlavou, tohle se mi muselo jen zdát. Proč by mě chtěl vlastní bodyguard políbit? Tohle nešlo dohromady..

Ránu nad okem jsem mu vydesinfikoval a prelepil náplasti. Louis si už i zklidnil hruď. A něco mi říkalo, že bych mu měl vysvětlit to, co se vlastně dělo v baru.

"Louisi, já..." nadechl jsem se a podíval se na něj. "Nereknes nikomu, co se dělo v baru, že ne?" Sledoval jsem ho.

"Když splnis jednu podmínku." Sedli jsme si spolu na postel, samozřejmě každý na jinou stranu a dívali se na sebe.

"Jakou?"

"Řekneš mi proč se to stalo a říkali ti tak, a já budu mlčet jako hrob. Přísahám."
"Řeknu ti to."

"Tak v tom případě je naše dohoda uzavřená." Usmál se a přikývl. Já také přikývl a začal vysvětlovat, ale moc se mi do toho nechtělo. Svěřit zrovna tohle člověku, kterého znám sotva dva dny. Ale musel jsem. Tohle rozhodně otec vědět nesměl!

"Bylo mi 16. Měli jsme s kamarády, jo, tehdy to ještě vážně byli kamarádi, párty. Jeden kámoš slavil narozeniny. A samozřejmě to nezůstalo jen u džusů a tak, ale dopadlo to několika láhvemi vodky a whisky. Celkem hnusná kombinace, když si to zpětně uvědomím..." povzdechl jsem si a pokračoval. "Já se ráno probudil v posteli. A nahý. A kolem mě leželi asi čtyři kluci, taktéž nazí. A po mém pokusu posadit se, jsem tak nějak pochopil, co se dělo. Poněvadž jsem měl zadek v jednom ohni. Doteď věřím tomu, že to byla zkurveně nešťastná náhoda a to ta, že jsem byl s otcem domluven, že budu u něj až do pondělí..." měl jsem opravdu slzy na krajíčku. "Vydírali mě. A to tím, že pokud jim v tom víkendu ještě minimálně jednou, opakuji minimálně, nedám, dají fotky mě, jak jsem šukán na sociální sítě. O což jsem samozřejmě nestál a tak jsem jim celý víkend až do pondělí dělal děvku. Prostě mě zamkli bez oblečení v pokoji a chodili si tam jen pro to jedno. Doma jsem pak nasimuloval nemoc a byl celý zbytek týdne doma. Fotky se naštěstí na sociálních sítích neobjevily, ale přezdívka mi zůstala doposud. Naštěstí ji chápe jen asi 7 lidí..." utřel jsem si slzy a sledoval ho.

Louis se na mě jen mlčky díval. Po chvíli se ke mě natáhl a pevně mě objal. Původně jsem myslel, že pokud to udělá, rozbrečím se, ale naštěstí jsem to už vydržel.

"Už jsou to skoro tři roky a pomalu už to naštěstí dostávám z hlavy. Ale sem tam to ještě mám jako noční můru. Naštěstí už ne tak často, jako dříve.." povzdechl jsem si.

"Omlouvám se, myslel jsem, že to bude jen nějaká vtipná historka a nebo že mi reknes, že se takhle v partě normálně oslovujete. I tohle bych přijal, znám to. V jedné takové jsem byl. Ale tohle... Harry.." pevně mě objímal a já si to užíval. Tohle jsem totiž od otce nikdy nepoznal.
__________________________________________________
Normálně sama netuším, proč jsem teď v jedenáct večer napsala a přidala díl. :'D Vážně ne, ale budiž - je na světě.

Zjišťuji, že preferují Bodyguarda a na ostatní povídky zapomínám... UPS. ●︿● samozřejmě mě to mrzí a i vy se ptáte, kdy bude další díl LPoP (ten je mimochodem rozepsaný už týden). Na Change tedy nikdo nemyslí :'D ale who cares.

Prostě má Bodyguard úspěch, za který jsem šíleně šťastná a tak se soustředím jen na něj (*^ω^*) já vím, že bych měla i na ostatní příběhy... etc.

No nic, uzivejte si tohoto dílu a nakonec (a snad i poprvé u nějakého dílu) vám přeji šťastnou dobrou noc.

Tessí