Kapitola 12

147 15 0
                                    

Lili:

Jakmile jsem se to dozvěděla tak jsem věděla že můj život se otočí o sto osmdesát stupňů.Vše se zbortilo jako domeček z karet. Konečně jsem měla milující mámu a tátu a taky bráchu kterého jsem nedávno viděla poprvé a teď mám akorád smutnou a ubrečenou mámu tátu už nemám vůbec  a taky nesmím zapomenout na bráchu který se konečně probral z umělého spánku.

Hned jsme jeli do nemocnice za Benem. Vypadal hrozně ale lepší než kdyby se neprobral vůbec.Když jsme vešli do pokoje tak Ben zrovna nespal,uviděl nás a usmál se jen jak mohl. Bylo vidět na jeho očích že čeká co se stalo s tátou ale hned mu došlo že nic dobrého se nestalo. Máma se hned rozbrečela takže to zbylo na mě abych mu řekla to co chce slyšet.

Povzdechla jsem si a spustila jsem vyprávění. Viděla jsem v jeho očích strach ale také náznak viny ale za nic nemohl. To ten chlápek do nich vrazil. 

Takhle to bylo dalších tři týdny. Mezitím proběhl soud,pro toho chlápka to nebylo dobrý. Měl nám zaplatit přes 5 milionů dolarů a ještě šel do basy. Pohřeb ještě nebyl ale brzo už bude. Brácha už němá sádry ale má na sebe dávat pozor a nemá nic těžkého zvedat,ani se nijak namáhat.

Hned jak skončil soud tak jsme šli balit poslední věci co jsme měli na hotelových pokojích. Druhý den jsme měli rezervované místo v letadle, jasně že první třídu.

Další den jsme nešli do školy protože jsem na to neměla nervy. Vím že bych měla jít ale mě se za 1,nechtělo za 2, měla jsem nervy v prdeli za 3,jsme vyřizovali pohřeb a já nechtěla aby mamka všechno měla na krku.

Ten týden šel takhle pořád, šlo to s námi z kopce. V neděli byl pohřeb. Celý den jsme byli dost smutní ale to se dalo čekat. Ve dvě hodiny byla kremace ale my tam byli do třech protože nám všichni přáli upřímnou soustrast až mě to lezlo krkem.

Jakmile nám všichni "popřáli" chtěli jsme aby tátu spálily. Chtěl to on a my taky. Domů jsme přijeli ubrečení,máma brečela nejvíc( to je logický) a já s bráchou jsme se snažili být silní a oporou pro mamku.

Na pohřbu jsem potkala tolik lidí od táty z práce ale i od mamky ale co mě nejvíc překvapilo bylo že tu dokonce byli i moji spolužáci což mě dostalo.  

Ahoj. Vím že je to hodněěě krátké ale aspoň něco ale příští kapitola bude delší.
Armany

Je libo parkour? (Upravuje se)Kde žijí příběhy. Začni objevovat