V Londýně žije šestnáctiletá dívka jménem Sarah, která vede běžný život teenagera. Jednoho dne ale její otec dostane velkou zakázku- až v Americe! Jeden místní vědec prý staví stroj času. A nebyla by to Sarah, kdyby onen přístroj nevyzkoušela a neoc...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do háje! A je to tady... Pevně jsem zavřela oči a křečovitě svírala okraje sedadla. "Jak já tohle nesnáším," procedila jsem skrz zuby. Můj brácha David se zasmál a dodal: "Neboj, za chvíli to bude." Jedna...dva....tři.... čtyři....odpočítávala jsem vteřiny, dokud letuška neohlásila, že jsme přistáli. Pořádně jsem vydechla a konečně otevřela oči. Počkala jsem, až všichni cestující vystoupí a pak jsem se dopotácela k východu. "Už je to dobrý?" zeptala se mě mamka. Kývla jsem. "Tak a jdeme pro kufry," zavelel táta. S Davem jsme zaúpěli... jo, tak to bude na dlouho.
Vešli jsme do haly letiště London City Airport, ze kterého jsme cestovali už snad milionkrát. Ale i když to tu znám dost dobře, byla bych se schopná ztratit. Došli jsme k pásu, kde jezdí kufry a já si šla sednout na volnou židli. Vytáhla jsem z tašky svou oblíbenou knížku a začala číst...
"Sarah, slyšíš?" někdo se mnou zacloumal. Leknutím jsem nadskočila a zjistila jsem, že to byl táta. Podával mi kufr. Postavila jsem se a vzala si ho: "Díky." Nastoupili jsme si do taxíku, který na nás čekal, a rozjeli se domů... na Charing Cross Road.
