V Londýně žije šestnáctiletá dívka jménem Sarah, která vede běžný život teenagera. Jednoho dne ale její otec dostane velkou zakázku- až v Americe! Jeden místní vědec prý staví stroj času. A nebyla by to Sarah, kdyby onen přístroj nevyzkoušela a neoc...
"Píp, píp....píp, píp..." začal vyřvávat budík. Pohotově jsem ho vypla a ještě na pár minut usnula.
"Píp, píp..." tentokrát jsem ale už vstala. Kupodivu jsem se docela těšila po prázdninách do školy. Nemusím snad ani zmiňovat to, že nejvíce na své nejlepší kamarádky Mariah, Jennifer, Amber a Jessicu, které jsem celé prázdniny neviděla (kromě včerejší úžasné oslavy mých 16. narozenin).
Na chvíli jsem se nad tím musela zamyslet a po tváři se mi nevědomky rozlil blažený úsměv od ucha k uchu.
Teď ale nebylo moc času na přemýšlení, proto jsem zamířila do koupelny, kde jsem musela pořádně rozčesat své prapodivné vrabčí hnízdo, které se mi na hlavě přes noc vytvořilo. No vážně, už tam stačilo jenom posadit umělé ptáčky a moje vlasy by mohly být vystaveny v muzeu.
Takhle by mě ale máma odmítala pustit mezi lidi, takže jsem si místo toho spletla vlasy do rybího copu. Pravda, nějakou tu delší dobu mi to zabralo, ale z konečného výtvoru jsem byla příjemně překvapená.
Ještě jsem si v rychlosti nahodila trochu korektoru, pudru a řasenky a už hezky upravená jsem z koupelny zamířila do pokoje, kde jsem se převlékla do své školní uniformy.
Ano, pořád se nosí. Ale mě to ani tak moc nevadí, aspoň se žádná holka nemusí vytahovat tím a tím oblečením (chodím totiž na Lady Margaret School, která je jen a jen pro dívky). A takhle vypadá naše uniforma:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla jsem už oblečená, tak jsem si do ruky vzala svou tašku se vším potřebným a jelikož jsem měla hlad jako vlk, šla jsem se do kuchyně pořádně nadlábnout.
Jakmile bylo po snídani, vyšla jsem ven, kde už na nás čekala moje kamarádka, Mariah Reynoldsová. Pozdravily jsme se objetím a následně si posedaly do auta. Od našeho domu to sice bylo 20 minut, ale táta nás každé ráno do té školy vozil- měl ji totiž po cestě do práce.
Nadšeně jsme si vykládaly všechno možné, že kdyby do nás táta nešťouchl, povídaly bychom si tam snad ještě celý den. Poděkovaly jsme mu za odvoz, on nám popřál na první den hodně štěstí a odjel.
To už se k nám ale rozběhla Jessica, která to měla ke škole nejblíž a horlivě nás přivítala, div nás obě neumačkala. V tu chvíli se na opačné straně, než jsme přijely my, objevilo auto s Amber Newtonovou a Jennifer Michaelsovou, které řídila právě Ambeřina maminka. Obě nás spatřily, proto se s paní Newtonovou rychle rozloučily a už vybíhaly z auta.
Vypadaly jsme asi docela legračně, jak jsme tam takhle v chumlu stály a hromadně se objímaly. Jakmile jsme zaslechly zvonění, poťouchle jsme se usmály a zamířily dovnitř...
PINXTON, ANGLIE
"Kykyryký, kykyryký," ozval se zvenku kohoutí budíček. Vmžiku jsem otevřela oči a musela jsem se usmát- dnes bylo totiž pondělí a byla také škola.
Těšila jsem se, protože škola byla jen v pondělí a v pátek. Zbytek týdne se pracovalo na našem společném poli, nebo se staralo o domácí zvířata apod.
Jemně jsem zatřásla s Chloe, abych ji probudila. Bethy už byla dávno vzhůru. Sklouzla jsem dolů ze slámy a šla se umýt ke studni. Za chvíli se ke mně trochu neochotně dopotácelo moje dvojče a také započalo svou ranní hygienu.
"Nějak se ti dneska nechtělo vstávat co?" zeptala jsem se jí se smíchem. Chloe jenom něco zamumlala a dál si protírala oči, aby zas neusnula.
Když jsem už byla umytá, oblékla jsem se do nových prostých světle růžových šatů (které jsme s Chloe dostaly od rodičů ke včerejším narozeninám a měly jsme z nich obě opravdu velkou radost), nazula si své starší botky a nechala si od maminky zaplést francouzský cop.
Šla jsem se do kuchyně pořádně napít mléka, které dnes donesl bratr a sníst krajíc chleba s máslem.
Když jsme byly všichni hotoví, zamávali jsme rodičům a vyrazili naší obvyklou cestičkou po poli.
Cesta nám trvala asi tak hodinu. Chvíli se šlo přes pole, chvíli zase lesem, až jsme nakonec došli k domku našeho pana učitele...
