Návrat- POZASTAVENO

Kapitola 7: Nepříjemná zjištění

POZN. AUTORKY: Ahojky, vím, že je to dost pozdě, ale konečně je tu další část.. tak snad se bude líbit,
Vaše _ajulinka_☺

LONDÝN, ANGLIE

Zase jsem si balila, tentokrát ale jenom na necelé 3 dny. Když jsem totiž hned první den po škole přišla domů, táta se pochlubil, že má další velkou pracovní schůzku- a tentokrát až v Americe!

Pokaždé, když táta někam jel, bral nás s sebou, abychom si mohli prohlédnout všechna ta města, které jsme navštívili, ale tentokrát jsem se těšila snad ještě víc než obvykle.

Už jsme plánovali, kam a na co půjdeme a jak to uděláme, abychom to za celý víkend stihli.

Je čtvrtek večer a všude u nás se balí. Zítra nejdu do školy, protože brzo ráno odjíždíme.

Už jsem měla zbaleno, tak jsem si šla napustit vanu, ve které jsem si hezky porelaxovala.

O půl hodiny později už jsem ležela v pyžamu v posteli s mokrými vlasy a četla si svou oblíbenou knížku- Harryho Pottera. Jako vždy mě ten děj úplně vtáhl do sebe a já si na nějakou dobu přála, aby i mě v 11 letech přišel onen dopis z Bradavic.

Koukla jsem na hodiny, bylo přesně deset. Proto jsem se rozhodla jít spát, abych ráno dobře vstala. Nařídila jsem si budík na 5 hodin a ponořila se do říše snů...

PINXTON, ANGLIE

Celá rodina se rozplývala blahem. Pořád se usmíval, i když teď spal. Theo byl prostě k sežrání! Svými maličkatými prstíky objímal ty matčiny a druhou ručičku měl sevřenou do pěstičky. Trochu i slintal a občas něco zažvatlal, ale i tak byl tak moc roztomilý. Těším se, až se probudí- pomyslela jsem si a šla se podívat za Dory. Ale když jsem došla na louku tak jsem jí nikde nemohla najít, prostě... byla pryč!

Rozhlížela jsem se na všechny strany, ale nikde nic. Došla jsem k místu, kam jsem svojí kravičku uvázala a našla jsem jenom zbytky provazu. Nejspíš mi ji někdo vzal... až zjistím, kdo to udělal, tak za to draze zaplatí!

Běžela jsem to říct bratrům, kteří se rozhodli, že mi Dory pomůžou najít. Aby to bylo rychlejší, tak jsme se rozdělili a každý se vydal jinou cestou. Ta moje mířila do vesnice, ale byla jsem tak rozzlobená a přes slzy jsem ani neviděla před sebe, takže když už jsem se konečně trochu uklidnila, zjistila jsem, že cesta je pryč. A už docela dlouho. Nikdy jsem tady nebyla...

Ztratila jsem se!

LONDÝN, 5:00 ráno

Budík začal vyřvávat na celý dům, takže vzbudil i Mindy, která ihned přiběhla k mojí posteli a začala mě olizovat.

Zacvakla jsem proto ten pekelný hlasitý přístroj a za neustálého zívání a protírání očí se vydala do koupelny. Okamžitě jsem si do obličeje vychrstla ledovou vodu, abych se pořádně probrala. Fungovalo to, o tom není pochyb.

Už hezky probuzená jsem se trochu nalíčila a učesala a následně seběhla schody do kuchyně. Kdo by to byl řekl, že budu mít takhle brzo ráno tak obrovský hlad? Snědla jsem toho strašně moc, jenom doufám, že mi pak nebude blbě.

Už bylo 6 hodin, akorát čas, abychom vyrazili. Vzala jsem si svůj maličkatý kufřík sbalený akorát tak na 3 dny a mohlo se vyrazit. Cestou jsem ještě hodila klíče k Mariah do schránky a k tomu i lísteček, slíbila totiž, že když budeme pryč, tak se zase postará o Mindy.

Nastoupili jsme do taxíku a za chvilku jsme byli na místě. Jenom něco mě opravdu hodně udivilo: nebyli jsme totiž na letišti, ale v přístavu... takže do Ameriky pojedeme lodí?!