Kapitola 3: Už se to blíží

32 5 10
                                    

LONDÝN, ANGLIE

Když bylo po snídani (mimochodem byly moje nejoblíbenější vafle, mňam), vyběhla jsem po schodech do pokoje a začala se přehrabovat ve skříni.

Přemýšlela jsem, co si dneska odpoledne vezmu na sebe.

Nakonec jsem ale vytáhla své oblíbené světle modré lehké šaty- k mým kaštanovým vlasům se docela hodily (teda mamka mi to tak říkala).

Pak jsem se šla trochu zkulturnit aby se mě někdo náhodou nelekl.
Když jsem vylezla z pokoje (už jsem naštěstí neměla pyžamo, ale tílko a legíny, protože venku bylo kupodivu hezky a co je hlavní- nepršelo!), namířila jsem si to rovnou do obýváku, za svojí malou Mindy.

"Tak co, půjdeme ven?" ukázala jsem jí vodítko. Nadšeně zaštěkala a už škrábala na dveře. "No ty jsi ale nedočkavá," zasmála jsem se, "vydrž, musím si obout boty."

Když jsem byla hotová, pozdravila jsem mamku s taťkou, nasadila Mindy vodítko a vyrazily jsme na procházku...

PINXTON, ANGLIE

Možná bych s Dory na pastvě zůstala celý den, kdyby pro mě nepřiběhl můj bratr Kay.

"Co se děje?" zeptala jsem se nezaujatě. On ale tak rozhodně nevypadal: " Pojď rychle! Máma už rodí!

Tak tohle mě vzpružilo. Slezla jsem z Dory a rozeběhla se za ním.

Byla to pravda, maminka ležela v posteli, celá zpocená a ztěžka oddechovala. Naštěstí u ní byla i porodní bába Reah -která jí s tím pomáhala už několikrát- a táta, který ji držel za ruku.

"Děti, běžte pryč, honem, tady akorát překážíte," Reah nás rychle vyprovodila ven. Raději jsme ji poslechli a vypadli.

Posadili jsme se do trávy před náš skromný dům a čekali jsme a čekali...

POZNATEK AUTORKY: Tákže tuhle část věnuji hlavně barborkasediva5 , protože si o dneska na sboru řekla. Tak snad se líbila

Návrat- POZASTAVENOKde žijí příběhy. Začni objevovat