Návrat- POZASTAVENO

Kapitola 8: Únavná cesta

LONDÝN, ANGLIE

Stála jsem u zábradlí neschopná slova. Pozorovala jsem loď, která ještě pořád kotvila v přístavu, ale táta na ni už stihl dopravit naše malá zavazadla.

Ona ta loď sama o sobě nebyla vůbec velká, tak akorát pro 4 člennou rodinu s malou posádkou. Všimla jsem si, že vpředu je ozdobně napsáno Bella, tak se jmenovala ta loď, i moje máma. Jak romantické- pomyslela jsem si.

V tom na nás táta začal volat, že loď je připravena vyplout. Najednou se mi rozklepaly nohy a nemohla jsem se hnout. Křečovitě jsem svírala železné zábradlí před sebou a zírala do prázdna.

Nevím, proč jsem se tak moc bála, ale nikdy jsem na lodi neplula a navíc jsem viděla mnoho filmů o tom, jak některá plavidla ztroskotala...třeba takový Titanic. Tahle loď byla oproti němu sice strašný prcek, ale člověk nikdy neví, co se může stát.

Bylo mi ještě mizerněji, než když přistává letadlo a to už je co říct.

Pocítila jsem svalnaté ruce, které mě zvedly a než jsem se stačila pořádně rozkoukat, už mě Dave nesl na palubu.

Držela jsem se ho vší silou, proto, když mě položil, byl celý rudý a mnul si krk.

"P-promiň, brácho..," vypravila jsem ze sebe. Maličko se pousmál a kývl.

A v tu chvíli jsem ucítila nepatrný pohyb a moje oči se rozšířily dokořán- to se Bella rozjela...

PINXTON, ANGLIE

"Halóóó?" volala jsem. "Prosím, pomozte mi někdo, ztratila jsem se!" Jedinou odpovědí mi byl šelest stromů.

Pořád jsem se snažila najít cestu ven, ale marně. Šla jsem po jedné cestičce, vrátila jsem se druhou. A takhle to šlo pořád dokola...

Nevím, jak dlouho jsem tam takhle bloudila, ale soudě podle tmy, která se kolem utvořila, to muselo být už dost dlouho.

Byla jsem už tak vyčerpaná, že když jsem zakopla a upadla, nebyla jsem schopná vstát.

Jenom jsem tam tak ležela a plakala...

POZN. AUTORKY: AHOJ, TAHLE KAPITOLKA JE FAKT KRAŤOUČKÁ, ALE NA VÍC JSEM SE PROSTĚ NEZMOHLA, TAKŽE ASPOŇ NĚCO😉✌