Návrat- POZASTAVENO

Kapitola 5: ...opravdu nejkrásnější narozeninový dárek!

PINXTON, ANGLIE

S nadšením jsme se rozeběhly za tátou. Bylo jasné, že jsou maminka s miminkem v pořádku. Byla jsem zvědavá, co to bude.

Rozrazili jsme dveře a vběhli dovnitř jako nějaké stádo.

V posteli ležela šťastná maminka a usmívala se na malý uzlíček ve svých rukách.

"Máte bratříčka," vydechla. A tatínek dodal:" Jmenuje se Theo, po vašem dědečkovi."

Všichni měli obrovskou radost, ale samozřejmě nejvíc já s Chloe, protože: "To je opravdu nejkrásnější narozeninový dárek," řekli jsme obě současně.

Malý Theo sice spal, ale jakoby nám rozuměl úplně všechno, tak se maličko pousmál.

Byla jsem tak šťastná, že jsem z toho začala plakat...

LONDÝN, ANGLIE

"Tak a jsme tady," řekl Jesse a sundal mi šátek z očí.

Vydechla jsem úlevou i překvapením- stáli jsme totiž v kabině London Eye.

S nadšením jsem se otočila na Jesseho- bylo to totiž mé nejoblíbenější místo v Londýně! Miluju ten úžasný pohled shora na celé město a jeho krásy.

On to věděl. A dneska mě sem vzal. A navíc na moje narozeniny! "Panebože, Jesse," zašeptala jsem, "já tě tak miluju."

"Já vím puso," zasmál se a políbil mě. To už se ale kolo rozjelo a já spěchala rychle k oknu.

Hltala jsem očima každou budovu, každý strom, dokonce i každého člověka- zkrátka celý Londýn.

Bylo mi sice trochu líto, když už jízda skončila, ale byla jsem svému klukovi moc vděčná za to, že mě sem vzal.

"A teď pro tebe mám ještě jedno překvapení."

Šli jsme směrem k nám domů, podél řeky Temže.

Cestou jsme potkali opravdu hodně turistů, až jsme se tomu museli společně zasmát.

Když jsme dorazili domů, otevřela jsem dveře, ale nikde nikdo nebyl.

"Kde jsou naši?" trochu jsem se polekala a začala kontrolovat celý byt.

Došla jsem do obýváku, když v tom najednou: "Všechno nejlepší!!!"

Uprostřed místnosti stáli maminka držíc velký dort, táta, brácha Dave i babička s dědou a všichni byli obklopeni mými přáteli- Mariah, Jennifer, Amber, Jessicou, Samem, Joshem a Liamem. A dokonce i Mindy na mě čekala a nadšeně štěkala.

Měla jsem z toho slzy v očích. Byli tam všichni, na kterých mi nejvíce záleželo. Byla jsem opravdu dojatá.

"Děkuju vám moc," všechny jsem postupně objala a převzala si od nich gratulace i s dárky.

"Tak a pustíme se do oslavování, ne?" řekla maminka a já se jen nechala unášet pocitem štěstí...