Návrat- POZASTAVENO

Kapitola 4: To čekání je snad nekonečné

LONDÝN, ANGLIE

S Mindy jsme se vrátily akorát na oběd, který i přesto, že byl tak výborný (ano, byl losos - jediná ryba, kterou jím), jsem do sebe rychle naházela, abych vše stihla.

Vyběhla jsem nahoru, kde jsem se převlékla a naposledy upravila, a pak jsem si to namířila rovnou na naše domluvené místo- na křižovatku...

PINXTON, ANGLIE

Po nějaké době už jsme dostali hlad, tak jsme šli k našemu malému záhonku, kde jsme pěstovali mrkev. Každý z nás si jednu vytáhl a pustil se do ní.

"Annie, Chloe," spustil najednou Stan,"v tom zmatku jsme úplně zapomněly na to, že máte narozky a ještě navíc 15," hodil na nás omluvný pohled.

S Chloe jsme se zahihňaly: "Ale to nevadí," řekly jsme současně- není to náhoda, mluvíme takhle často, přece jen jsme dvojčata, ale naštěstí dvojvaječná.

"Porod je přece přednější, a jestli se to malé narodí dneska, bude to ten nejhezčí dárek," pokračovala Chloe a já jen souhlasně přikyvovala.

Ještě chvíli jsme si takhle povídali, když v tom přiběhl táta s obrovským úsměvem na tváři...

LONDÝN, ANGLIE

Čekala jsem jenom chviličku, když v tom mi někdo přikryl oči dlaněmi.

Nejdřív jsem chtěla vykřiknout, protože jsem se lekla, ale pak mi to došlo.

"Jesse!" vykřikla jsem radostně a vrhla se mu kolem krku. Pevně mě objal a políbil na temeno hlavy.

"Chyběla jsi mi, Sar," odtáhl si mě kousek od těla a dlouze mě políbil.

Nějakou dobu jsme tam jenom takhle stáli a objímali se. Užívala jsem si ten pocit. Chyběl mi.

"Tak můžeme vyrazit?" zeptal se Jesse. "Jo," přikývla jsem.

Věděla jsem, že má něco za lubem, ale zbytečně jsem se nevyptávala.

"Nelekni se," řekl najednou a zavázal mi oči šátkem.

Pravda nebylo to sice moc příjemné, ale překvapení je prostě překvapení...