Drahá Julie,
Mluvili jsme spolu ... Rozbrečela jses mi na rameni. Chvíli mi trvalo pochopit z tvých slov, co říkáš. Tvůj brek se nesl celou prázdnou učebnou literatury.
Řekla si mi, že máš rakovinu... Chápeš to?! Máš rakovinu! Řekla jsi, že už si do mně tak dlouho zamilovaná... Proč si mi to neřekla dříve Julie? Moje srdce tluče jen pro tebe a ty si mě tak dlouho týrala.
Bohužel si dodala, že se mnou být nemůžeš... Nechceš, abych se do tebe zamiloval a neunesl tvou ztrátu... Jenže jsi to nepochopila! Já se už do tebe zamiloval! Ty neumřeš... Udělám cokoli, ale tu rakovinu zničíme a to spolu...
Nenechám se odbýt. Našel jsem své ztracené koule, které mi dodávají odvahu. (Snad si pochopila, že to je jen metafora)
Tvůj Will
ČTEŠ
Dopisy pro Julii ✔️
Short StoryKaždý den jsem tě potkával na chodbě. Každý den jsem obdivoval tvé velké modré oči s dlouhými řasy. Každý den jsem ti psal dopisy. Nikdy jsem neměl odvahu, ti je poslat. Nevěděl jsem, že máš problémy. Je mi to celé líto ...
