Nemohl jsem čekat. Bylo to týrání. Každý den jsem chodil jako tělo bez duše a to mě trhalo na kusy. Nejvíc mě ale štvalo, že na Julii všichni zapomněli. Byla pryč tři týdny. Pouhé dva dny se její 'kamarádi' zajímali o to, kde je. Já jediný to věděl, ale nikomu to nechtěl prozradit.
Stál jsem před budovou, ve které je teď Julie. Přepočítával jsem si plusy a mínusy, které vzniknou, když tam vstoupím. Každý den mě odmítala, ale já to nemohl vydržet. Nešlo to...
Chci zase cítit její rty na těch svých. Chci vidět její krásné oči. Chci cítit její květinovou vůni. Její matka byla v práci. Jediné dobré znamení, alespoň mi nebude bránit. Opatrně jsem tedy otevřel dveře a přistoupil na recepci.
,,Dobrý den, hledám Julii Ombre, je tu na chemoterapiích a chtěl bych ji vidět." Řeknu klidně a téměř nezaujatě, i když ve mě bublá nervozita.
,,Jste z rodiny? Jinak za ni nesmíte. Máme to v příkazech." Odpoví mi. Vím, že za její matku se budu asi těžko vydávat. Tak co za jejího bratra? Věkově jsme si stejní. Jak se ale jmenuje? Thomas,Gale či Peeta? Mám to!
,,Ano jsem její bratr. Jmenuji se Alex Ombre. Jestli by vás to zajímalo." Pousměji se a paní mi ukáže cestu k jejímu pokoji. Nechá mě tam stát a já se zhluboka nadechnu a vkročím. Julie sedí na židli a čte si knihy, ale zvedne ke mě svůj pohled.
,,Co tu děláš?" Sykne ke mě.
,,Chtěl jsem tě vidět ." Odpovím a ona ke mně dojde. Začne hystericky křičet a zabodne mi prst do hrudi. Její slova neposlouchám. Políbím jí a líbáme se tam tak dlouho, dokud nám neunikne všechen vzduch.
,,Šíleně si mi chyběla..." Řeknu.
,,Ani nevíš, jak moc jsi chyběl ty mě." Odpoví a znovu přilepí své rty na mé.
ČTEŠ
Dopisy pro Julii ✔️
Short StoryKaždý den jsem tě potkával na chodbě. Každý den jsem obdivoval tvé velké modré oči s dlouhými řasy. Každý den jsem ti psal dopisy. Nikdy jsem neměl odvahu, ti je poslat. Nevěděl jsem, že máš problémy. Je mi to celé líto ...
