Věnoval mi ten svůj dokonalý křivý úsměv, na který už sbalil nespočet holek.
Oči mu zářily a já se snažila odehnat fakt, že se v nich zase utápím.
Snažil se natáhnout pro mou ruku, jako už mnohokrát předtím, jenže já uhnula.
,,Stalo se něco?" Připadalo mi, jako kdyby se snažil napodobit hlas psychiatra. Předstírání zájmu nebo rozveselování mu asi nikdy nešlo.
,,Já nemůžu."
,,Co nemůžeš?" zasmál se a dal si do koutku úst cigaretu. Chvíli jsem na něj jen tak mlčky koukala, ale když ji nezapálil, sebrala jsem veškerou svou odvahu a hrdost.
,,Nemůžu se do tebe zamilovat. Nemůžeš se mi líbit. Nemůžu se s tebou bavit."
,,Mluvíš jak robot."
,,Mluvím vážně. Před tou nehodou jsem tě měla asi ráda a-"
,,A já se choval jako debil a ignoroval jsem tě. Můžeme vynechat, kolik holek jsem měl a jaký jsem vedl život?"
,,A to i bez ohledu na to, jak příšerně ses nejspíš choval." Dořeknu schválně, načež vstane a přejde k oknu. ,,Já nevím jaký jsi byl. Vím jen, že jsem tě dost zbožňovala. Ale teď jsi dost milý a jsi tu častěji, než bys měl. Což mě přivádí k tomu, že se prakticky neznáme, chci tím jen říct, že bys sem neměl chodit, dokud se mi nevrátí paměť."
Odhrnu si pramínky vlasů z obličeje.
Řekla jsem to tak rychle, že ani nevím, zda mě stihl vnímat. Před nehodou pro mě byl nejspíš vším. Jenže spolu s pamětí zmizely i moje city.
,,Vždycky jsem tě měl rád." kopne do židle a ta se s hlukem převrátí na zem. ,,Ne v tom romantickým slova smyslu, jako teď, ale prostě měl. Ode dne, co jsme se začali bavit, jsem tě bral jako sestru. Nechápal jsem, že cítíš něco víc."
,,Nebudem si tu snad vyčítat, kdo jak sděluje pocity, že ne?" Kdybych uměla zabíjet pohledem, přísahám, že už by tu nebyl.
,,Chápu tě. Nepamatuješ si mě. Ale až se ti paměť vrátí, všechno zase bude okay, ne?"
,,Já nevím." Sklopím oči k podlaze a koukám, jak kdyby to byla ta nejzajímavější věc, co jsem kdy viděla.
,,Nevíš?" Zlomí se mu hlas.
,,Chtěla jsem odjet. Někam daleko. Zůstat tam. Navždy." Vydám ze sebe tiše. ,,Myslím...bude to tak pro všechny jednodušší."
,,Ne. Bude to pro tebe jednodušší. Já se snažím, copak to nevidíš? Sedím tu a vyprávím ti, abys přišla na to, kdo vlastně jsi. Chci, abys byla zase v pořádku, jako před nehodou. Abychom zase spolu jezdili na výlety a smáli se a měli se nejlíp. A ty plánuješ odjezd? Víš co? Fajn. Jeď si kam chceš." vypění najednou a s prásknutím dveří odchází.
