SHADOWHUNTERS (ff)-UPRAVUJE SA!

"Cora POV"

„Izzy pusť mě" vyštěkla jsem nervózně,když jsem uslyšela výkřik.Mohla to být klidně Lýdie.

 „Nepustím tě Coro" chytla mě za ramena když sem se jí snažila odstrčit.

 „Izzy"vyštěkla sem celá zděšená i naštvaná.

 „Coro,sakra! Uklidni se! Tam venku je i můj bratr. Ochrání Lýdii to ti slibuju"dívala se střídavým pohledem nejdřív na mě a pak na Magnuse.

 Přestala jsem bojovat. Odvrátila jsem se od ní a vrhla se do Magnusovi náruče. Věděl co mám v plánu.

 „Uff.. Dobře. TO by jsme měli" Izabel udělala přesně co jsem potřebovala. Sedla si na postel.

 Odtrhla jsem se od Magnuse a vyběhla za Lýdií.Netrvalo mi dlouho než sem je našla. Lýdie seděla na židličce a byla zraněná.Byla jsem rychlá. Izzabel ale taky. Vyběhla hned za mnou s Magnusem jak sem se vymrštila ze dveří.

 „Nemělasi je hlídat?"Zamračila se naštvaně Lýdia.

Izabel jí něco říkala,ale já zaslechla až ten konec. Dívala jsem se na její ránu „Zkus si je zastavit"řekla Izzy a já se vydala léčit Lýdii.

 „To je zlé"zašeptala jsem a podívala se na tu ránu. Pomalu sem svoje ruce položila na ránu.Lýdie trochu bolestí ucukla „Promiň"šeptla jsem. Začala jsem se soustředit na léčivou sílu co jsem měla v sobě. Cítila jsem lehké mravenčení v rukách. Najednou sem se cítila hrozně slabá.Sundala jsem ruce a rána byla zahojená.

 „Děkuju"chytila mě za ruku. 

Pouze sem přikývla. „Půjdu od sklepa až do posledního poschodí zabezpečit institut." Pustila jsem její ruku a zamířila jsem do sklepení.

 „Pomůžu tí" zavolal na mě Magnus „Půjdu od vrchu a sejdeme se uprostřed" řekl a jápřikývla. „Ale nepřemáhej se. Včera si se přemáhala při tvorbě portálu,teď si léčila Lýdii"řekl starostlivě na schodech a pohladil mě po tváři.

 Všimla jsem si, že nás Lýdie a Alec sledují „sem v pořádku"odsekla sem a co nejrychleji zamířila dolů do sklepení. Stoupla jsem si doprostřed místnosti a začala se soustředit na magii uvnitř mě. To co jsem dělala by se někomu mohlo zdát vtipné. Máchala jsem kolem sebe rukama a z ruk mi létaly malé modré jiskřičky.Z ničeho nic mě něco srazilo k zemi. Trochu sem se bouchla do hlavy o stěnu ,ale zvládla jsem se postavit na nohy. Démon Sharx. Šel proti mně a tak jsem ho pomocí magie odrazila a bouchla s ním o stěnu.Po asi deseti minutách boje s démonem jsem byla vyčerpaná do morku kostí. Nakonec jsem ho porazila. Ale hned potom jsem se zhroutila k zemi. A pak už si pamatuju jen nějaké hlasy. Ale zdály se mi tak vzdálené a pak už jsem neslyšela ani jé.

Pomalujsem otevřelaztěžklávíčka.To byla chyba. Hned mě do oči bodlo ostrésvětlo.Znovu sem oči zavřela. „Coro?"zeptal se známí hlas. Znovu jsem se pokusila otevřítočia už to bylo lepší. „Kdesem?" místnost sem nepoznávala. „Naošetřovně v institutu" ozval se dalšíznámí hlas. Mé očizačali zaostřovat a jápoznala osoby vedle mého lůžka.Lýdie,Alexandraa Hodge „Jakti je?"zeptal se Hodge. „Mám se fajn" rychle jsem se posadila a okamžitětoho zalitovala. „Opatrně" zasyčela Lýdiea podepřelamě. „Kde je Magnus?"rozhlíželajsem se po celémístnosti jak kdyby se mohl někdeschovávatjako netopýr. „Včerazabezpečil celý institut kroměsklepa. To si zvládlaty, ale byl unavený a tak sem se ujistil žesi odpočne" řekl Alek a sedl si z druhéstrany postele. „Dobřeste udělali děkuju" přikývla jsem „Magnusse rádpřemáháa není to dobré" dodala jsem jako bych to potřebovalaodůvodnit. „To ty asi taky"prohodil pobaveněHodge. Mile jsem se na něj usmála. „Půjduse na něj podívat" spustila sem nohy na zem a vyhoupla se na něnež mě někdo stačil zastavit. „Počkej pomůžu ti" podepřela mě Lýdie. „Toje dobrý jen se mi trochu motá hlava" a klepou kolena, ale to užsem nedořekla. Nechtěla jsem aby na mě někdo poznal slabost ikdyž sem tušila, že si Lýdieněčehovšimla.

Kdyžjsme vešli do našíložniceMagnus se právěprobudil „Coro?"vydechl úlevně. „Ahoj"usmála jsem se a mělasem pocit, že mě nohy nechajípadnout k zemi. Snažilasem se co nejvícneopírat o Lýdii ale teďsem prostě musela. „Pojď si raději sednou" poplacalvedle sebe na posteli Magnus. Přikývlajsem a posadila se vedle něj.Chytil mě za ruku a stiskl ji v tésvé a já se mu podívala do očia stisk mu opětovala . „Lýdie?Mohla bys?" nedokončilasem větu a Lýdiese zasmála. „Jasně" vydechla a zmizela za dveřmi. Natáhlajsem se vedle Magnuse a opřelamu hlavu o rameno . „Krásnévýročípani Bainová" zasmál se. „Pročsis nevzala moje příjmení?"dodal zmateně. „Moc papírování"pokrčilajsem rameny. Zasmálse semnou „Teďvážně.Proč sis ho nevzala?" „Jánevím" rozhodila jsem rukama . „Takto změníme" napadlo ho . „Nanaše sté a první výročí?"zeptala jsem se a on přikývl. „Toje ten pravý den" usmál se a pak měpolíbil. Dopokoje vtrhla Clary „Jéé..Pardón" zčervenalajako rajče a otočila se zády„Lýdieměpožádala,abych vás doprovodila na schůzkuohledně mépaměti"otočila se zpátky. „Jouž jdeme" zasmála jsem se. Spustilajsem nohy a trochu se mi zamotala hlava. Trochu jsem zavrávorala achytila se o stěnu. „Panebože si v pořádku?"přiběhlake mně Clary a podepřela mě . „Jo sem v pohodě. To je asi tovčerejšívyčerpání"pokrčilajsem rameny . „Jábyl taky vyčerpanejale už mi je fajn" řekl neklidně . Magnus a došel ke mně.Všiml si moji ranky na hlavě „Co je to?"zeptal se. Přejelasem si rukou po bolavémmstěa rychle „To je asi jak sem spadla v tom sklepě". „Tonevypadádobře"zakroutil hlavou Magnus. „Postarámse o to" dodal a já ucukla . „Teďne. Teď se postaráme o Lovce" sundala jsem jeho ruku z méhočela. „Seš si jistá?"zeptala se Clary. „Jo"přikývlajsem . „Takjdeme" dodala jsem a nechala se vést do hlavní síně.

„Tyteda vypadáš"řekl Jace když mě šel chytit místoClary. „Pánitolik zdvořilosti.Takévypadášbáječně"řekla sem sarkasticky. „ Jávypadám vždyckyskvěle! Na tom si totiž zakládám"trochu měsice bolelo břicho ale přesto sem se zasmála. „Sipako"zavrtělasem hlavou a on mě zvedl do náručea pak mě posadil. Lýdie byla na druhém konci místnosti. Povídala si v rohu sHodgem. „Užti shánínějakéléky" řeklAlec kterýse oběvilu našískupinky . „Sicela bledá" řeklaLýdiekdyžse k námtaky přidala. „Teď mě neřešte. Sme tady kuli pohárua Clary. Takžeco od náschcete?" řeklajsem a opřela se o opěrátko. „Magnusmusí Clary vrátit vzpomínky." Všichniobrátilipohledy na Magnuse. I já. „TymášClariiny vzpomínky?"nechápala jsem. „Jáne. Ale mohu s pokusit je navrátit. Avšaknebude to jednoduché"