SHADOWHUNTERS (ff)-UPRAVUJE SA!

Cora POV:

Celou dobu co byli oni na výpravě sem prohledávala knihy v knihovně.Zjistila jsem že tady mají víc knih o magii než by tady měli mít. 

Asi po hodině hledání jsem našla to co jsem potřebovala.Zašla jsem do volného pokoje. Mělo číslo třináct. Tento pokoj byl už dlouho volný. Podívala jsem se na skříň. To správné místo. Začala jsem si prozpěvovat kouzelná latinská slůvka.Svíčka co jsem měla před sebou vzplála na znamení že kouzlo funguje. Dala jsem do skříně náramek. Sfoukla jsem svíčku a skočila pro Hodge. Zavedla jsem ho do pokoje 13. Otevřela jsemskříň .

„ Je uvnitř něco?" zeptala jsem se a sledovala svůjfialový náramek ze zlatou sponou. Byl to dárek k prvnímu výročís Magnusem.

 „Nic tam není" zakroutil Hodge hlavou.

 „Ale je" vytáhla jsem ze skříně náramek a Hodge zalapal podechu.

 „Dokonalé" vydechl.

 „Kouzlo funguje tak, že věc kterou dáš do skříně neuvidí nik kromě tebe."Objasnila jsem.

 „Takže když tam dáš pohár já ho neuvidím. A když ho tam dám já neuvidí ho nikdo jiný" mluvil sám pro sebe „To je dokonalé" zopakoval. „Odvedla si báječnou práci" poplácal mě po rameni.

 „Děkuji"přikývla jsem.

 „Docela jsem si tě oblíbil děvče."Usmál se vlídným úsměvem .

 „To já tebe taky Hodgi.Myslím že jsme přátelé" mrkla jsem na něj a on se na mě smutně podíval.

 „Víš že jsi ten nejandělštější podsvěťan jakého sem kdy poznal?" zeptal se a mě vyhrkly slzy do očí .

 „Děkuji Hodge. Kéž bych něco mohla udělat stvou kletbou" sklopila jsem zrak.

 „Děkují myslím že už se na tom pracuje" poplácal mě na povzbuzení po zádech.

 „Spolek přemýšlí, že kledbu zruší?" byla jsem překvapená a nadšená.

 „Tak nějak" .

„To jebáječné" zvolala jsem a usmívala se. 

„Myslím, že už jsou tady" řekl Hodge.

 „Půjdu připravit pokoj" přikývla jsem a zamířila do pokoje.

 Čekala jsem tam poměrně dlouhou dobu.Nakonec se Hodge ukázal.

 „Tak co?" zeptala jsemse.

 „Máme ho" řekl a výtáhl pohár. 

Na to jak bylstarý byl přenádherný. Celý jen zářil. „Tak pojď provedu to kouzlo a dáme ho tam". Sedla jsem si před skříň azačala jsem prozpěvovat. Když v tom sem ucítila ostrou bolest nahlavě a sotva jsem držela víčka ,„Co to děláš?" vyjekla jsem .

 „Je mi to líto Coro. Jak sem říkal začínal jsem tě mít rád, ale má svoboda je mi blížší" řekl a kopl mě do břicha. Celým mým tělem projela ostrá bolest. Hlavou sem se bouchla o stěnu a víc už si nepamatuju .

Pomalu jsem začala otevírat oči. Cítila jsem chlad a slyšela jsem něco jako šplouchání vody. Sem na lodi?

 „A konečně ses mi probrala má drahá Coro" ozval se hlas ze dveří. „Docela si mi chyběla" přistoupil blíže ze stínu a já uviděla svou smrt.

 „Valentine" zašeptala jsem vyděšeně.

 „Už je to dlouho že? Šestnáct let" řekl a pohladil mě po tváři. Ucukla jsem. Chtěla jsem ho praštit ale měla sem svázané ruce  i nohy „Nezestárla si ani o den".

 „Pokud mě chceš zabít tak to udělej" zavrčela jsem na něj. 

 „O vážně?" zasmálse „A co tvá svěřenkyně Lýdie? Nebo co ten tvůj prašivý čaroděj Magnus?" potichu si zasyčel a u toho se smál na celoumístmost. „Ty to myslíš vážně" řekl po chvíli co sem se na něj nenávistně dívala .„O počkat" zvedl prst jakoby chtěl poučit nějaké dítě „Ale já tě nechci zabít.Alespoň né hned" ukázal na mě prstem. „Pokud mi slíbíš opětovně svou věrnost a probudíš mou ženu. Budeš pod mými křídli" 

. Ironicky sem se uchechtla „Nikdy ti nebudu znovu sloužit. Si jen lhář" kdyby mohl pohled zabíjet tak je Valentinuž třicetkrát pod drnem. 

 „Třeba změníš názor"usmál se a chytil mě za hlavu.

 Nadechla jsem se a čekla co bude.Zadržela jsem dech a pak to přišlo. Během pár sekund sem ucítila ostrou bolest na hlavě jako předtím jenže horší. A pak jsem upadla do temnoty.