Rivals | l.r.h. x c.t.h.

2

Jodie's P.O.V.

Tak jsem tu. Kolej, kde bude moje osoba trčet 10 měsíců. Nejradši bych byla po tom roce předtím doma a nevycházet z pokoje.

S Lukem po boku jsme vynesli mé dva kufry do třetího patra, kde se nacházel můj pokoj.

"Tak jsme tady, kdybys cokoliv potřebovala, tak jsem tu pro tebe, princezno," kufr položil na zem vedle mé levé nohy.

Asi jsem se zapomněla zmínit o Lukovi. Je to můj kamarád, kterého mi představil Michael, který může za to, co se mi stalo.

"Dobře, mohla bych přijít za chvíli za tebou než přijede... no ty víš kdo," nervózně jsem přešlápla na levou nohu.

"Tak tu můžu rovnou zůstat, ne? Pomůžu ti vybalit a pokecáme," zářivě se na mě usmál. Kývla jsem a společně vyrazili do pokoje. Pokoj byl rozdělený do několika místností. Kuchyňka, obývák a dva pokoje.

"Jaký pokoj chceš?" zeptal se mě.

"Ten vlevo je větší, tak ten," odpověděla jsem. Luke se zasmál a odnesl mi kufry tam.

Položil je na postel a já je otevřela. "Jak ses jinak měla po tom incidentu?" opatrně navázal téma.

"Jaký myslíš? To s tím fetem a léčebnou nebo o malým Kurtovi?" podívala jsem se na něj.

"O Kurtovi prvně?" pokrčil rameny. "Vím, že dát ho po porodu k adopci bylo zbabělé, ale já bych se o něj nemohla postarat. Už jenom ten fakt, že mi je necelých 18 a ještě dítě k tomu se nedá představit," moje oči opustily slzy, které jsem nechtěla pustit na povrch.

"Pojď ke mně, princezno," roztáhl mi náruč, do které mě vtáhl a já se mu vyplakala na rameni.

"To bude v pořádku," políbil mě do vlasů a mačkal mě v náruči.

"Nebude to v pořádku," fňukla jsem.

"Slibuji, že bude. Pojď, půjdeme se projít, potřebuji k trenérovi a pak zajdeme na skvělý gyros. Musím tě nějak odreagovat," podíval se mi do očí a utřel mi slzy.

"Nechci jít ven, když vypadám takhle," poukázala jsem na svůj opuchlý obličej.

"Ale no tak, jsi krásná a moje princezna, takže pojď," vzal mě za ruku a táhl z pokoje.

"Ale, ale, snad to není naše fotbalová hvězdička, Hemmings a další jeho holka," za námi se ozval nějaký arogantní hlas.

Luke's P.O.V.

„Hoode laskavě sklapni!" ukázal jsem na něho výhružně prstem.

„Už si ji za dnešek stihl rozbrečet? Děvče, radím ti dobře, drž se od něj dál." Začal hovořit k Jodie, která se ke mně přitulila ještě více.

„Drž už laskavě hubu." Zatnul jsem čelist a držel se abych mu jednu nevrazil. Jodie je sice má kamarádka, ale nemusí zatím vědět o mé pověsti.

„Jak myslím." Zvedl ruce v obranném gestu a odkráčel pryč.

„Kdo to byl?" zeptala se plaše Jodie. „Jen jeden kretén, který mi vysokou znepříjemňuje už od prváku." Zakroutil jsem hlavou.

„Nemusel jsi být na něho, tak hnusný." Špitla. „Musel, věř mi. Kdybych byl k němu milý, tak on by byl ke mně ještě dvakrát nepříjemnější." Stáhl jsem ústa do úzké přímky a rozešel se směrem, kde sídlí náš trenér.

„Jdeš?" ujistil jsem se, když Jodie zůstala stát na místě. „Mám jít?" přešlápla na druhou nohu. „Jo pojď, u trenéra to bude jen nachvíli." Sáhl jsem po jejím zápěstím a táhl ji za sebou.

„Počkáš tady nebo půjdeš se mnou?" zeptal jsem se, když jsme dorazili k místnosti, kde sídlí ‚fotbalová centrála' naší školy. „Počkám tady." Usmála se mým směrem a odešla si sednout na lavičku naproti.

„Už jsem konečně tady princezno." Vyšel jsem ze dveří a nasměroval si to rovnou k Jodie, která dělala něco na svém mobilu.

Zvedla hlavu a usmála se na mě. „Jdeme na to jídlo?" 

"Díky za skvělý oběd Luku." poděkovala a začala kolem mě poskakovat jako malá holka. "To nestojí za řeč." mávl jsem ruku a sledoval její dětinské pohyby. 

"Nezajdeme ještě na kafe?" ukázal jsem na kavárnu kolem které jsme zrovna procházeli. 

"Můžeme." přikývla hlavou.

"A sakra." při vchodu se zarazila. "Co se stalo?" svraštil jsem obočí a nechápal její reakci. "Tam sedí sestra." celá bledá ukázala na stůl, za kterým seděla její starší sestra s jejími kamarády. "Kašli na ni. Třeba si nás nevšimne." protočil jsem panenkami a popohnal ji dopředu. "Máš pravdu, ale prosím snaž se být co nejméně nápadný." zkontrolovala mě od hlavy až k patě a pohlédla mi zpříma do očí. Protočil jsem očima, protože jsem opravdu nevěděl jak nebýt nápadný, když jsem jak v zemi trpaslíků. 

"Co si dáš?" zeptal jsem se jí, když jsme přešli k pultu. "Netuším asi frappuccino." dřela si bradu a pečlivě sledovala tabuli s nabízenými nápoji. 

"Co to bude?" usmála se na mne dívka za pultem. "Jedno frappuccino a velké latté." poslal jsem ji křivý úsměv a ze zadní kapsy mých džínů si vytáhl peněženku.

"To snad ne! Luke Hemmings v celé své kráse." uslyšel jsem pisklavý hlas dívky, se kterou jsem potkat zrovna nechtěl. 

"Jasmine sakra sklapni." zavrčel jsem na ni. "To si posledně v posteli neříkal." uculila se svými umělými rty namalované křiklavě červenou rtěnkou. 

Znechuceně jsem se otočil zpátky k Jodie, která se na mě dívala nechápavým pohledem a čekal na naši objednávku. 

"Bude to 6,50." řekla znuděně tmavovláska za pultem. "Drobné si nechte." dal jsem ji sedm dolarů a vzal naše kelímky. 

"Běž si někam sednout. Hlavně dál od sestry." rozkázal jsem Jodie, která odběhla k nějakému stolu. "Lukey nezapomeň zavolat až budeš mít zase potřebu!" Jasminim křiklavý hlas se rozezněl po celé kavárně a téměř všichni se otočili na nás. 

Modlil jsem aby to neslyšela Chloe. Se sklopenou hlavou jsem přišel za Jodie a sedl si naproti ní, podal jsem ji její kávu. "Díky Lukey." poděkovala mi s úsměvem na tváři a usrkla si z jejího kelímku.

"Tak Lukey, jo? Už tě nechává říkat mu jako ty jeho plastické hračky ho volají?" přišla k nám naštvaná Chloe s rukami založenýma na její hrudi.

"Co tím myslíš?" zeptala se jí zmateně Jodie a svraštila obočí. "To je jedno." mávla rukou. "Nic nenadělám s tím, že se baví s tebou. Ale jestli ji něco uděláš, tak budeš mít ze života peklo. Rozumíš?" nenávistně se na mě podívala. "Nikdy bych tvojí sestře neublížil." klidně jsem se na ni usmál. Protočila panenkami a se zdviženýma rukama odešla od našeho stolu. 

"Co tím myslela?" svraštila obočí a ukázala směrem její sestry. "To se asi brzo dozvíš.." povzdychl jsem si a upil ze své kávy.