Rivals | l.r.h. x c.t.h.

10

Luke's P.O.V.

Chloe nečekaně vyletěla pryč a já jsem zůstal u stolu sám. Nechápavě jsem se znovu opřel o ruku s loktem na stole a snažil se přijít na to, co se tady odehrálo. 

Začínám pro ni mít opravdu slabost? Nah, to je blbost. Je to Chloe, tu nebudu mít rád nikdy a ona nebude mít nikdy ráda mne. Je to tak dané. Ale ona je jiná, liší se od všech holek. Všechny by mi nejraději do postele skočili sami, ale ona je pevná jako skála a nikdy by si mě k tělu nepřipustila. Obdivuji její odhodlanost a pevnost a taky její nádherné vlasy. Sakra, už dost!

Dopil jsem její kávu, která trochu voněla jako její žvýkačka a odešel také. Chci s ní mluvit. Ale ona se mnou pravděpodobně ne. 

Ruce jsem vložil do kapes mých džín a pomalým krokem se vypravil k internátu. Když jsem dorazil před kampus můj zrak spatřil zmatenou dívkou s kufry v ruce hledající pravděpodobně koleje. Je pravděpodobně nová, protože nikdy jsem ji tu neviděl.

"Ahoj. Můžu ti nějak pomoci?" přistoupil jsem k ní blíž a nabídl ji pomoci. Přeci ženám a ještě k tomu krásným ženám se má pomáhat.

"No, je to trapný, ale jsem tu nová a nevím kde jsou koleje." stydlivě se uchechtla. 

"Pojď za mnou, pomůžu ti s věcmi." usmál jsem se ani, vzal ji tašky ležící na chodníku a vedl ji ke kolejím.

"Mimochodem já jsem Luke." představil jsem se. "Já Lisa." řekla, předběhla mě, takže jsem měl skvělý pohled na její zadek. Oblízl jsem si rty a málem vrazil do nějaké osoby, která šla proti mně. Otevřela mi dveře  od kolejí a já vstoupil,až po pár protestech, že ženy mají přednost, první . 

"Jaký máš pokoj?" zeptal jsem. "Měl by to být pokoj 10C." vytáhla ze zadní kapsy svých kraťasů lísteček, na kterém byl pravděpodobně napsané číslo jejího pokoje.

"Dobře, pojď za mnou." pobídl jsem ji a začal stoupat schody. 

"Nastupuješ do prváku?" otázal jsem se a pokračoval v chůzi. 

"Ne, do druháku. Přestoupila jsem." osvětlila a vyběhla pár schodů, tak aby mohla jít vedle mě.

"Aha, moc studentů z jiných škol sem nepřestupuje." prohodil jsem a vyšlápl společně s Lisou poslední schod, který nás dělil od třetího patra. 

"To bydlím ve třetím patře? Skvělý." sarkasticky protočila očima a povzdychla si.

Přivedl jsem ji k jejímu pokoji a čekal až odemkne. Otevřela dveře a já ji vnesl kufry. Cítil jsem povědomou vůni. Ucítil jsem vůni Chloe, která se tady asi nenacházela. 

"Tady je můj pokoj." křikla na mě Lisa. Při chůzi jsem nahlédl do pokoje, který je asi už zabraný. Na posteli ležely nějaké věci a triko Chloe, které jsem hned poznal. Žádná dívka na této škole nevlastní triko Pink Floydů. 

"Je tam někdo?" objevila se za mnou Lisa a podívala se mi přes rameno. 

"Ne není. Jsou tam jen nějaké věci." znepokojeně jsem ji odpověděl a odnesl kufry do jejího pokoje, které jsem položil na koberec před postel. Citíl jsem se zvláštně, když jsem se nacházel v pokoji Chloe.

"Díky Luku." usmála se na mě. "Nemáš za co." úsměv jsem ji opětoval a přešlápl z jedné nohy na druhou.

"Půjčíš mi tvůj mobil?" optal jsem ji a ona mi darovala nechápavý pohled, ale vzápětí vytáhla mobil z její tašky a podala mi ho.

Převzal jsem ho a do kontaktů ji napsal své číslo. 

"Tady je moje číslo. Určitě tady nikoho asi neznáš, takže kdyby si chtěla pokecat nebo třeba pomoci stačí napsat nebo zavolat." pronesl jsem a mobil ji předal zpátky.

"Děkuju." začervenala se a zastrčila si pramínek vlasů za ucho.

"Nemáš za co." usmál jsem nad její reakcí a lehce ji objal.

"Už budu muset padat." zamumlal jsem a pustil ji.

"Dobře, pa. A ještě jednou děkuju." řekla, když jsem ji tu nechal samotnou a vypravil se do svého pokoje.

Jodie's P.O.V. 

 Probudila jsem se a kolem mých paží byly jiné, silnější paže. Zavrtěla jsem se a v nose mě polechtala vůně kolínské, kterou z kluků, jenž jsem tady zatím potkala, měl jenom Calum. 

 "Už jsi se probudila?" podle tónu hlasu jsem poznala, že se usmál. Záporně jsem zavrtěla hlavou a chtěla se posadit, ale jeho paže mi to nedovolily. 

"Nechoď nikam ještě," zašeptal. "Jenom jsem si chtěla sednout," zamumlala jsem. Jeho stisk povolil a já se posadila. Prohrábla jsem si své červené vlasy a podívala se z okna. Byla už celkem tma. 

Calum se též posadil a já sklonila hlavu. "Víš, tak mě na-napadlo, že bychom m-mohli ně-někam zajít, š-šla bys s-se mn-mnou?" zakoktával se. 

"Zveš mě na rande?" pousmála jsem se, i když to nemohl vidět. 

"Ehm... můžeš mě odmítnout, čekal jsem, že nebudeš chtít. Zapomeň na to," zamluvil to. 

"Půjdu s tebou ráda," zvedla jsem k němu svůj pohled. 

"V-vážně?" překvapeně se na mě podíval. Kývla jsem a jeho tváře se zčervenaly. Poposedla jsem si k němu blíž a opřela jsem si hlavu o zeď. Calum svou hlavou otočil, aby se mi mohl dívat do očí. Zamilovala jsem si jeho čokoládově hnědé oči. 

"Nekoukej na mě," schovala jsem si tvář do dlaní. Zasmál se. Odstranil mi dlaně z tváře a cvrnkl mě do nosu. 

"Hele, nech toho nebo se pomstím," zamračila jsem se na něj. 

"A co mi uděláš?" provokativně se usmál a znovu mě cvrnkl do nosu. 

"Kousnu tě nebo tohle," začala jsem ho lechtat. Začal sebou cukat ze strany na stranu a hlasitě se smál. Sedla jsem mu na klín a začala ho šimrat ještě víc. 

"Pros o odpuštění, čutálisto," šimrala jsem ho. "Prosím," smál se. Přestala jsem a jeho ruce se objevily na mých bocích. Začínala jsem být nervózní. Moje ruce zabloudily na jeho zátylek, kde jsem si hrála s jeho havraními vlasy. Jeho čelo se opřelo mé a já zavřela oči. 

"Řekni mi něco o sobě," zašeptala jsem. 

"Co chceš vědět?" optal se. "Všechno důležité," odpověděla jsem mu. 

Začal mi vyprávět o sobě a já mu i záviděla, že měl tak klidný život zatímco já měla za sebou tolik hnusných věcí... fetování, znásilnění a těhotenství. 

"Chtěl bych vědět o tvé temné minulosti, řekneš mi ji?" zeptal se. 

"Nevím, jestli tě tím neodeženu od sebe, ale nesmíš mě odsuzovat," zašeptala jsem."Slibuji," pohladil mě po vlasech. 

"Minulý rok jsem se seznámila s Michaelem, který mě zatáhl do takových sraček jako je drogy, alkohol, ale to co následovalo potom by si nikdo nepředstavil. Z-znásilnil mě a já po devíti měsících porodila ch-chlapečka, který je teď v dětském domově," snažila jsem se zadržet slzy, ale nedokázala jsem to. Bylo ticho, které přerušilo mé vzlykání. Calum mě k sobě přitiskl a kolíbal se mnou. 

"Promiň mi to," zašeptal.