Rivals | l.r.h. x c.t.h.

3

Calum's P.O.V.

Zuřil jsem. Byl jsem nasraný na Hemmingse, který zřejmě rozbrečel jednu z nejkrásnějších osob, kterou jsem kdy viděl. Moje kroky vedly k mému trenérovi, který bydlel v budově kousek od koleje. 

Vešel jsem do kavárny, kam šli moji přátelé.  "Dobrý den, co si dáte?" zeptala se mě nezaujatě holka za pultem. 

 "Jedno cappuccino, děkuji," vytáhl jsem z kapsy dva dolary a podal jí je. Podala mi šálek a já si šel sednout ke své partičce, mezi kterými přibyl Alex. 

Chloe seděla a naštvaně míchala svou kávu. "Co se stalo?" sedl jsem si vedle Alexe. 

 "Hemmings se stal. Sedí támhle," nenápadně kývl směrem po mé levici. Otočil jsem hlavou a uviděl je. Jodie Hemmingsovi ukazovala něco na mobilu. Jeho hlava se opírala o tu její a na jeho ksichtu byl debilní úsměv. 

Otočil jsem se ke Chloe.  "Zlato," mávl jsem rukou před jejíma očima. 

 "Co je? Přemýšlím, jak se zbavit Hemmingse," zavrčela. 

 "Nech je bejt," drkl do ní Ash. 

 "Co když ji využije? Vy nevíte co se v posledním roce dělo. Bylo to hrozný a Jodie to neměla lehké, takže znovu nedovolím, aby trpěla," povzdychla si a zvedla se ze židle. 

 "Zatím se mějte," rozloučila se a se skloněnou hlavou šla k východu. Sotva udělala pár kroků, tak vrazila do Jacka."Co se děje, šmudlíku?" zvedl ji hlavu a pohladil ji po vlasech. "Nic, jdu na kolej," prostě odpověděla  a obešla ho. Jack se posadil k nám se zamračenou tváří. 

"Ta holka mi dělá už první den starosti," oznámil. 

 "Nám taky," pronesli jsme společně. 

Otočil jsem znovu hlavu ke stolu, kde seděli ti dva. Jodie mu něco povídala a Hemmings ji poslouchal. Její oči, které byly zabodnuté v jejím hrnečku, se podívaly do těch mých. Cukla pohledem a podívala se na Hemmingse, ke kterému se přitulila. 

"Hemmings se nezdá, ještě nezačal školní rok a už nabaluje sexy kost," Jackův úchylný hlas promluvil. 

"Drž hubu, to je Jodie, sestra Chloey," Ash mu dal pěstí do ramene. 

 "Chloe má sestru?!" překvapeně vypískl. "Jo," znuděně odfrknul Alex. 

"Je mi na ní něco podezřelé," oznámil Ash. "Co?" všichni jsme se na něj podívali. 

"Venku je skoro čtyřicet stupňů, vidíte co má na sobě? Triko s dlouhým rukávem a ještě k tomu černé," podotkl. 

 "Ty taky nosíš tu tvojí koženou bundu pořád," zasmál jsem se. 

 "To jo, ale vzpomeň si, že Chloe s námi vůbec nemluvila o sestře a když jo, tak říkala, že má problémy," zamyslel se. 

"Pravda, ale je jenom člověka věc o kom se baví s kamarády," řekl Alex. 

"Souhlasím s tebou, bro," kývl jsem na Alexe.  

Chloe's P.O.V.

Byla jsem smutná, ale zároveň naštvaná. Pocity ve mně se jen míchaly a já nevěděla jak se cítit. Na jednu stranu bych si nejraději zalezla do pokoje a brečela v koutě, protože Jodie nemám pod kontrolou a na druhou stranu bych vtrhla zpátky do kavárny a Hemmingsovi vpálila takovou, že by se dva dny neprobudil. 

Na kolej se mi popravdě nechtělo. Neměla jsem chuť vybalovat a piplat se s takovými věcmi. Nasměrovala jsem si to proto na druhou stranu směrem k centru. Rychlými kroky jsem procházela rozpálenými ulicemi na místo, kde se dokážu asi nejlépe odreagovat a nikdo mě tam nebude obtěžovat. 

Vešla jsem do tmavého baru. Sedla jsem na barovou stoličku a prsty poklepávala na zničenou dřevěnou desku. 

"Co si dáte?" přišel za mnou ihned barman, který v tuto hodinu neměl téměř žádnou práci. 

"Pivo a dva panáky vodky." nasupeně jsem mu odpověděla a nezaujatě se porozhlídla po baru. V levém zadní rohu seděli dva postarší muži a u baru seděl muž v obleku, který šel pravděpodobně z práce.

"Co takovou slečnu namíchlo natolik, že se rozhodla opít už v odpolední hodinu?" zvědavě se zeptal  barman, který mi podal flašku nějakého piva. 

"Nezkrotná sestra, kterou musím další rok hlídat." upila jsem si z flašky a znuděně mu odpověděla.

Kopla jsem do sebe oba panáky vodky a rukou si podepřela hlavu.

Co když ji neuhlídám? Myšlenky se v mé hlavě míchaly jako mé pocity. Co, když udělá zase nějakou hloupost a budu moci za to já?

"Ještě dalšího panáka!" poručila jsem barmanovi. 

"Děvče dneska by to už stačilo." uchechtl se. 

"Ale já se neptám! Chci svoji vodku." bouchla jsem nabručeně dlaní do baru. Barman jen zakroutil hlavou a dál se věnoval leštění sklenic. 

"Fajn." protočila jsem panenkami, na bar hodila několik dolarů a nemotornou chůzi vyšla z baru.

Slunce mi udeřilo přímo do tváře a já se zapotácela. Fajn, opít se odpoledne, když v Sydney je snad čtyřicet stupňů nebyl asi zrovna nejlepší nápad.

Opilá jsem se potácela zpátky ke koleji. Po chodníku jsem se kymácela jako kyvadlo a byla jsem dost překvapená, že bez větších potíží jsem se ocitla před internátem. 

Pohlédla jsem před sebe a uviděla budovu, kde dočasně bydlím. Před ní se však nacházelo velké množství studentů. Snažila jsem se soustředit a nepůsobit jako ztroskotanec, který se musel už první den na koleji opít. Pokusila jsem zaostřit svůj zrak na cestu před sebou, však alkohol udělal své a já viděla dvojmo. 

Nechtěně jsem narážela do studentů okolo mě až jsem narazila úplně. Vrazila jsem do něčích zad. Zapotácela jsem se dozadu a pomalu ztrácela rovnováhu. Osoba přede mnou se však stihla otočit a chytit mě. 

"Curtis proboha si namol. Co si prováděla?" uchechtl se chlapec, držící mne za pas, s kroužkem ve rtu.

"Sakra Hemmingsi okamžitě mě pusti." nesrozumitelně jsem na něho vyjekla a snažila se dostat na vlastní nohy.

"Jak si se v takovém stavu dostala vůbec sem? Pojď, odvedu tě k tobě." chytl mě za ruku a pokusil se odtáhnout pryč.

"S tebou nikam nepůjdu. Ještě si budou myslet, že jsem tvoje další hračka." snažila jsem se vymanit z jeho sevření na mém zápěstí.

"To nepůjde. Podiv se na sebe, nevyjdeš ani schody. Pojď." oznámil a rozešel se. Však já nešla, takže mě táhl za sebou. 

"Fajn, když nechceš jít, tak tě budu muset nést." protočil panenkami a přehodil si mě přes rameno.

"Okamžitě mě pusť!" křičela jsem a tloukla ho pěstmi do zad.

"Zklidni se. Nemůžu tě takto nechat jít po svých." konstatoval a začal šlapat schody. 

"Bydlím až ve třetím patře. Proč si nezavolal výtah?" zmateně jsem se optala.

"Abych z toho taky něco měl."