Rivals | l.r.h. x c.t.h.

15

Chloe's P.O.V. 

Uprostřed noci jsem se probudila na gauči v Jackově a Alexově pokoji. Jack spal v takovém polosedu vedle mě s nohama na konferenčním stolku před ním a vypadal jako kdyby měl zadkem sjet úplně dolů. Potichu jsem se uchechtla, sebrala své věci a potichu odcupitala ke dveřím. Nechtěla jsem nikoho vzbudit, proto jsem se snažila být maximálně tichá. I když to moc po půl flašce Jacka Danielse, kterou jsme společně vypili nefungovalo, z pokoje se nerozlehl žádný jiný zvuk než jen tiché skřípání kliky, kolem které jsem měla omotané jedno zápěstí. 

Když jsem za sebou zavřela dveře, po špičkách jsem se doplížila k našemu pokoji. Z kapsy jsem se snažila vyšmejdit klíče, ale předtím než se mi je podařilo nahmatat, dveře se rozevřely a mezi futry stála unavená Lisa. 

"Probudila jsem tě?" zeptala jsem se s omluvným výrazem na obličeji a vstoupila do pokoje. "Ne v pohodě, stejně jsem se učila." mykla rameny a unaveně si promnula spánky. "Liso běž si raději lehnout." chytla jsem ji za rameno a nasměrovala ji k jejímu pokoji. Neměla sebemenší chutě protestovat a odešla si po celém dni konečně lehnout. Byly tři hodiny ráno, proto jsem také skočila ještě na pár hodin k sobě do postele si trochu schrupnout. 

Ráno mě probudila Lisa opírajíc se o futra dveří. "Konečně." usmála se. "Kolik je hodin?" ospale jsem zachraptěla a zamračila jsem se na ni. Nemám totiž ráda, když mě někdo probouzí. "Bude půl osmý spáči." uchechtla se a odešla z pokoje pryč. Lekla jsem se informace, kterou mi nyní oznámila a vyletěla z postele jako blesk. Nestíhám sakra! Zamkla jsem se v koupelně, kde jsem provedla zrychlenou ranní hygienu a lehce se nalíčila, opravdu jen lehce, na nic víc nezbývá čas. Skočila jsem ke své skříni, ve které chytla první kusy oblečení, které jsem uviděla. Navlékla jsem na sebe modré upnuté džíny a bílý lehce průsvitný top, který vůbec neladil s mojí černou podprsenkou, kterou jsem měla pod ním. Ale přeci lepší než žádná podprsenka, no ne? Posbírala jsem věci potřebné pro dnešní seminář po pokoji a s nazutím mých černých Vans jsem vystřelila z internátu směr další přednáška o uměleckých stylech. Už abychom měli dílny.

Po přednášce, která byla opět nesmírně nudná jsem kráčela směrem do knihovny, protože jsem byla dnes mimo obraz.. Baroko mě fakt nebere. Otevřela jsem obří dveře, kývnutím hlavy pozdravila knihovnici stojící za pultem a šla si pro potřebný materiál. Zasedla jsem za svůj oblíbený stůl téměř dozadu knihovny, kam nikdo nechodí. Otevřela jsem knihu a začetla se do uměleckého vnímání umělců v dobách pozdní renesance a baroka. 

"Ahoj Curtis." hodil na stůj své věci Michael, který zasedl naproti mě. "Co chceš Clifforde?" chladně jsem se dotázala nepřerušujíc kontakt s knihou. "Chci s tebou mluvit." vydechl s neklidností v hlase, i přesto, že jsem se stále soustředila na knihu cítila jsem jak jeho oči doslova škemrají o to abych mu věnovala svoji pozornost. 

"Nevím proč bych měla s tebou mluvit." mykla jsem nezaujatě rameny a zaklapla knihu, kterou jsem schovala do své tašky. "Prosím, chci ti všechno říct." sklopil zraněně pohled na stůl a chytl mě za ruku, když jsem se chystala  odejít. "Řekni mi jediný důvod proč tu měla zůstat?" podívala jsem se mu chladně do očí a zůstala stát. "Prosím." zaprosil až se mu oči téměř zaplnily slzami. "Ať je to ale rychlý Cliffo." protočila jsem očima a donuceně si sedla zpět na židli.

Povídal asi půl hodiny, plně jsem ho poslouchala, protože mě to zajímalo. Zajímalo mě jak se hodný chlapec dostal do drog a jak se z nich zase vyhrabal. Být Ashton nebo Jack hned bych o tom napsala nějaký článek. Přišlo také na, pro mě, lechtivější téma a to je Jodie. Řekl, že to přesně nebylo tak jak to povídala moje sestra, které jsem také plně nevěřila. Přeci jen, když mi prozradila nebyla plně čistá. Vysvětlil, že to bylo oboustranné, ale ani jeden si z té noci toho moc nepamatuje. Nechtěla jsem mu věřit, ale jeho posmutnělé oči mluvily za vše.