Random Hero

part four

V minulém díle jste četli:

Máma nám za chvíli donesla jídlo, a potom to zase odnesla. ''Zítra mám první cvičení, ve..'', řekla jsem a Liam mě přerušil. ''Ve 3, já vím'', řekl a zasmál se. Taky jsme se zasmála. ''Pondělí a čtvrtek, ve tři hodiny, mám to zjistěné. Ve třičtvrtě na tři tě tu vždycky vyzvednu'', řekl Liam s úsměvem. ''Děkuju Liame, jsi strašně hodný'', řekla jsem. ''Nemusí děkovat Jess'', řekl Liam. ''Ale musím, já..'', chtěla jsem říct, ale Liam mě umlčel, polibkem. 

Pane bože. Zaskočilo mě to. Po chvilce jsem se ale vzpamatovala a začala spolupracovat.

Měla jsem zavřené oči a naprosto jsem si to užívala. Když jsme se od sebe odtrhli, opřel se o moje čelo a díval se mi do očí. Potom si stoupl a řekl ''Tak zítra''. ''Budu se těšit'', řekla jsem s úsměvem a on mi úsměv oplatil. Zavolal na moji mámu, že odchází a zavřel za sebou dveře. Přitulila jsem se k tomu méďovi co jsem od něho dostala. Nemohla jsem tomu uvěřit. Je tak úžasný, tak krásný, roztomilý a.. 

Po chvilce jsem si vzala kytaru a zase začala hrát a zpívat.

Druhý den byl Liam ve třičtvrtě na 3 před barákem. Pípla mi sms. 

''Jsem před domem, jdu dovnitř, hlavně se nehyb, pomůžu ti''

Zazvonil, máma mu šla otevřít a já už byla nachystaná. Měla jsem na sobě dlouhé kalhoty, svetr s britskou vlajkou a kabát, na jedné noze kozačku a druhé, sádru. Měla jsem velkou černou kabelku, ve které jsem měla všechny věci a zprávy o té noze, peněženku, mobil a klíče. Liam pro mě přišel až do pokoje, a když viděl, že se snažím sama vstát, hned přiběhl a pomohl mi. ''Říkal jsem ti že máš počkat'', řekl. Usmála jsem se. Myslela jsem si, že vezmeme vozík, ale on mě vzal do náruče a nesl mě do auta. Což jsem nechápala, že mě unesl. Všimla jsem si, jak je opatrý, aby jsem se někde s tou nohou nebouchla. Posadil mě do jeho auta, ve kterém bylo příjemně teplo, takže jsem si kabát vyslékla.

''Je tu dost teplo?'', zeptal se Liam, když nasedl do auta. ''Ano, je to v pohodě'', řekla jsem. Podíval se na mě a prohlídl si mě. ''Sluší ti to Jess'', řekl s úsměvem. Usmála jsem. Liam nastartoval a jeli jsem do nemocnice. Po cestě jsem si povídali a smáli se. Když jsem přijeli k nemocnici, zase mě vzal do náruče a vedl do nemocnice. Dívala jsem se na něj a usmívala se. On si toho po chívi všiml, podíval se na mě a s úsměvem se zeptal, ''Co tak koukáš?''. Rychle jsem uhla pohledem. ''Nic nic'', řekla jsem a slyšela jsem, že se Liam trochu uchechtl. Když jsem přišli na oddělení, hned mě vzali, a tak mě Liam zanesl do ordinace a šekal v čekárně. Potom pro mě zase přišel.

''Můžete si půjdičt náš vozík'', řekl doktor.

''To je dobrý, radši ji ponesu'', odpověděl Liam doktorovi, podíval se na mě a usmál se. Vzal mě do náruče a nesl do auta. Vyjeli jsme, ale jiným směrem než je můj dům. Zarazila jsem se.''Tudy se ale nejede ke mě''. '''Já vím, vezu tě k sobě. Říkal jsem o tobě klukům a chtějí tě poznat'', řekl Liam s úsměvem. Přijeli jsme k velkému bílému domu s velkou příjezdovou cestou. Liam obešel auto, otevřel mi dveře, vzal mě do náruše, zamkl auto a vedl mě do domu. Byl nádherný. Zanesl mě do obýváku, kde byla velká televize a kožená sedačka. Položil mě na ni a pod nohu mi dal polštář. Pomohl mi sundat kabát a posadil se vedle mě. ''Dáš si něco?'', zeptal se mě. ''Ne, děkuju. Máš to tu nádherné'', řekla jsem a podívala se po obýváku. ''Je tu něco nádherného, ale tenhle dům to není'', řekl Liam, já se k němu otočila a on se usmál. Přiblížil se ke mě a pomalu se nahýbal. Šla jsem mu naproti. Po chvilce se naše ústa sešli. Pohladil mě po vlasech a přidal jazyk. Oplácela jsem mu to. Bylo to úžasné. Ale, za chvíli někdo zazvonil. Pomalu jsem se od sebe odtrhli a Liam řekl, ''To budou kluci''. Stoupl si a šel jim otevřít. Ještě v obýváku se zastavil a řekl, ''Neuteč mi''. ''Myslíš, že s tímhle bych někam utíkala?'', zeptala jsem se se smíchem a ukázala na sádru. Liam se zasmál a šel. Po chvilce jsem šlyšela kluky. Začalo mi být srdce. Celé roky jsem doufala, že je někdy potkám, a teď sedím na sedačce v domě Liama a kluci budou za pár chvil u mě. Rychle jsem si upravila vlasy a kluci přišli do obýváku. ''Kluci, tohle je Jessie, Jessie, kluky určitě znáš'', řekl Liam. ''Soupla bych si, ale..'', řekla jsem a ukázala na sádru. ''Jen seď'', řekl s úsměvem Niall a šel mě obejmout. ''Rád tě poznávám'', pokaračoval. Horan hug, o tom jsem vždycky snila. Potom mě obejmul Zayn, dále Loui a poslední byl Harry, který měl v ruce 6 kelímků StarBucks. Položil to na stůl a taky mě obejmul. 

''Stavili jsme se ve Starbucks, abychom sem nešli s prázdnou. Všechno je to karamelové Frappucino, tak si vemte'', řekl Harry a já si hned jedno vzala. Napila jsem se a řekla, ''Tohle je moje oblíbené''. ''To jsem rád že jsem se trefil'', řekl Harry a usmál se. Seděla jsem vedle Nialla a Liama. Povídali jsem si a pili Frappucino. ''Řekni nám o sobě něco Jessie'', řekl Zayn. ''No, mám 18 roků, miluju hraní na kytaru a zpívání, čtení..'', chtěla jsem pokračovat ale ten roztomilý blonďák mě přerušil. ''Ty hraješ na kytaru?'', zeptal se a usmál se. ''Jo, už 8 let'', odpověděla jsem. ''Zahraješ nám něco?'', zeptal se Hazz. ''Nemám tu kytaru'', řekla jsem a zvedla ramena. ''Ale Liam tu jednu má, že ano?'', řekl Niall a podíval se na Liama. ''Hned pro ni zajdu'', řekl Liam s úsměvem a šel pro ni. 

Budu hrát na kytaru a zpívat před nejslavnější skupinou, kteří umí tak úžasně zpívat. A hlavně budu hrát před Niallem, který úžasně hraje na kytaru. Nesmím se ztrapnit. ''Tady je'', řekl s úsměvem Liam a podal mi ji. Rozhodla jsem se, že zahraju Little Things, jako včera Liamovi. Začala jsem hrát a u toho zpívat. Kluci mě s úsměvem pozorovali. Snažila jsem se soustředit, abych to nepokazila, ale ty jejich pohledy, awh. Naštěští jsem to zahrála v pohodě. Na konci jsem se usmála. ''Wow'', řekl Loui. ''Jess máš talent!'', řekl s úžasnem Niall. Když mi máma říkala, že umím zpívat a hrát na kytaru, brala jsem to prostě tak, že mi to říká máma, a mámi vždycky své děti chválí. Ale když mi to řekl Niall. Že by to něco znamenovalo? ''Panejo, děkuju moc'', řekla jsem s úsměvem. Vzpomněla jsem si na jednu písničku. Teenage Dirtbag. Začala jsem hrát a podívala se na Harryho. ''Zpívej'', řekla jsem s úsměvem. Hazz začal zpívat, refrén všichni, a prostě každý svoje sólo. To Hazzovo sólo, bože, on má tak úžasný hlas. A to Niallovo, awh. V druhém refrénu jsem se k nim přidala. 

''Chci si s tebou někdy zahrát na kytaru'', řekl Niall, když písnička zkončila. ''Moc ráda'', řekla jsem s úsměvem. 

Asi za tři hodiny šli kluci domů, a tak mě Liam taky odvezl. Říkal, že ještě musí něco zařídit, a tak mě donesl až do pokoje na postel, dal mi pusu na čelo a šel. Převlékla jsem se a vzala si notebook. Najela jsem na internet, a tak byly fotky z dneška, jak mě Liam nese v náručí do nemocnice, jak mě přivezl k němu dolů. Nechápu, jak Directioners zjistili moje jméno, ale měla jsem o 6 tisíc víc followers. Aha, zapomněla jsem, že Directioners vědí všechno. Spoustu lidí mi psalo, tak jsem si pustila písničky a začala odepisovat.