Random Hero

part fourty eight

V minulém díle jste četli:

Zazvonil mi mobil. ''Babe, za 5 minut jsem pro tebe'', ozvalo se v mobilu. ''Dobře, počkám před nákupákem'', řekla jsem a položila to. ''Za 5 minut mě Liam vyzvedne, jedeme kupovat novou postel'', řekla jsem trošku nejistě. Cítila jsem se že jsem se začervenala. Perrie to pochopila a jen se zasmála. ''Tak se měj hezky'', řekla jsem když jsme se zvedala. ''Napíšeme si, někdy si zase musíme vyrazit'', řekla a obejmula mě. ''Dobře'', řekla jsem a dala jí kamarádskou  pusu na tvář. U dveří jsem na ni ještě mávla a šla jsem ven, čekat na Liama. 

Když jsme přišla před nákupák, viděla jsem Liama, opřeného o auto. Je tu nějak brzo. Už beze mě nemohl být, juu. Usmál se na mě a mávl. ''Ahoj broučku', řekl. Vzal mě za hlavu a svoje rty přitiskl na mé. ''Ahoj'', řekla jsem s úsměvem. Nasedli jsme do auta a vyjeli jsme. 

Zastavili jsme u velkého obchodu. 4 patra, oh. Tady jsem ještě nebyla. A to v Lodnýně bydlím už 19 roků. Teda Jessie..

Vzala jsem si kabelku a šli jsme s Liamem ruka v ruce dovnitř. ''Ložnice jsou ve třetím patře, pojedeme výtahem'', řekl Liam. Sakra. ''Vý-výtahem?'', vykoktala jsem. Na jednu cestu výtahem nemám dobrou vzpomínku. ''Ano, proč?'', řekl a přivolal ho. ''Nic nic'', řekla jsem potichu. 

Vlezli jsme dovnitř a zavřeli se dveře. Zmáčli jsme tlačítko 3 a výtah se rozjel. 

Najednou se to ale zastavilo. Sakra ne. ''C-co se děje?'', panikařila jsem. ''Sekli jsme se, sakra'', řekl Liam a zmáčkl tnoflík se zvonkem. ''Bude trvat nejmíň 2 hodiny než nás odsuď dostanou'', řekl. Proč? Proč zase já? Proč zase já se musím seknout ve výtahu? To to jednou nestačilo? Stála jsem tam a klepala se. 

''Jessie? Jsi v pohodě?'', zeptal se Liam. Ne, nejsem. ''Od určité doby výtahem nejezdím'', řekla jsem potichu. ''Proč?'', zeptal se opatrně. Protože mě v něm jeden týpek málem znásilnil, proto. 

''Jednou jsem jela výtahem s nějakým hlápkem. Měla jsem v uších sluchátka a nevnímala jsem ho. Najednou se to s náma seklo a my museli čekat, než to zpraví. Po pohině čekání jsem na sobě cítila něčí ruce. Ten chlap mě osahával. Snažil se mi dostat rukou pod kalhoty. Naštěstí se ale ten výtah zrovna rozjel a já utíkala pryč''. 

''Jessie'', řekl potichu a obejmul mě. ''Prostě se od té doby ve výtahu bojím jezdit'', řekla jsem potichu. Při té vzpomínce mi přeběhl mráz po zádech. ''Když jsi se mnou, nic se ti nestane'', řekl Liam a stiskl mě. 

''Co tu ty 2 hodiny budeme dělat?'', zeptala jsem se. ''Zkus napsat Michaelovi''', řekl Liam. Chvíli jsme nechápala, potom jsem si vzpomněla na náš velice inteligentní rozhovor. Musela jsem se zasmát. Tohle na něm miluju. To, že mě rozesměje i když je mi hrozně. 

''Tady ti ale budu muset stačit já'', řekl Liam. Stál předemnou a byl rukou přený o zeď. ''Já jsem spokojená, mě pan Payne stačí'', řekla jsem s úsměvem. Podíval se mi do očí a políbil mě. Líbal mě vášnivěji a vášnivěji. Rukou mi vjel pod tričko a mě naskočila husí kůže. ''Chci tě Jessie, teď a tady'', zašeptal mi do ucha. Při jeho slovech jsem vzdychla. Svoji ruku přesenul na zadek a stále me líbal. 

A tak jsme se milovali ve výtahu. Měli jsme štěstí, že se ten výtah mezi tím nerozjel, asi by byla sranda kdyby nám tam někdo vlezl. Rozjel se až asi púůl hodinu po tom. V obchodě už moc lidí nebylo, půl hodiny do zavíračky, ale my nějakou tu postel šli najít. Už od prvního pohledu a prvního lehnutí na ni jsem si jednu postel zamilovala. Stejně jako Liam. Byla pohodlná a velká. A navíc v barvách naší ložnice. 

Samozřejmě jsme ji hned objednali. Za 3 dny by nám měla přijít domů. Po cestě domů jsme se stavili pro pizzu a flašku coca coly. Přijeli jsme domů, pustili si film a večeřeli u toho.