Random Hero

part fourty four

V minulém díle jste četli:

Vzbudil mě křik. Podíval jsem se na mobil a byly 2 hodiny ráno. ''Ne, já nechci ne!'', slyšel jsem. Šlo to z ložnice. Oh ne, zase noční můry. Rychle jsem utíkal do ložnice. Jessie sebou házela na posteli, plakala a křičela. Přiběhl jsem k ní. ''Jessie! Zlatíčko vsbuď se!'', říkal jsem a třásl s ní. Po chvilce se vsbudila. Byla celá spocená. ''Oh Liame'', řekla s pláčem. ''To je dobrý, jsem tady, byl to jen sen'', řekl jsem a pevně ji objal. ''Zdálo se mi o té bouračce. Měla jsem ji před očima. Narazil do nich kamion a..'', řekla a začala znovu plakat. ''Jessiee'', řekl jsem potichu. ''Já to nezvládnu Liame, tohle už je moc'', řekla se slzami v očích. ''Ale zvládneš Jessie, já vím že t zvládneš. Se vším ti pomůžu, spolu to zvládneme'', řekl jsem. Obmotala ruce kolem mě, cítil jsem její stisk. 

''Nikdy me neopostěj, prosím'', řekla slabým hlasem. ''Neopustím, nikdy, slibuju'', řekla jsem a položil ji na postel. Pořád jsem ji držel v náručí. Počkal jsem, až zaspí a když zaspala, zavřel jsem oči a po chvíli zaspal taky. 

Z pohledu Liama:

Pomohl jsem Jessie zařídit pohřeb a po pár dnech se přestěhovala ke mě. Jejich dům Jessie prodala. Nechodila do práce, každou noc měla noční můru, celé dny jen seděla na posteli, nohy před sebou, kolem nich obmotané ruce a dívala se do zdi. Už jsem to nemohl vydržet. 

''Už se nemůžu dívat jak se trápíš Jessie'', řekl jsem a zezadu ji obejmul. ''Půjdu se na chvíli projít'', řekla mi. ''Můžu jít s tebou?'', zeptal jsem se. ''Ne Liame, prosím, chci být sama'', řekla a ze skříně si vytáhla svetr a rifle. Už byl podzim, takže venku byla celkem zima. ''Jen mi slip, že si nic neuděláš'', řekl jsem. Na to mi nic neodpověděla, vzala si mobil, obula si boty a šla. 

Bojím se o ni. Vím jak težké to pro ni je. Pro mě je ale težké, že se musím dívat, jak se trápí. Tak moc rád bych jí pomohl, ale, nevím jak. Nevím jestli bych to dokázal. 

Z pohledu Jessie:

Oblékla jsem se, vzala si mobil, boty a šla. Vlastně ani nevím, kam jsem šla. Cestu jsem nevnímala, byla jsem úplně mimo. Po cestě jsem se zastavila v takovém stánku, vyhrabala z kapse 2 libry a koupila si horkou bílou čokoládu. Procházela jsem se parkem a pomalu pila. Byla mi zima, vážně hrozná zima, ale mě to bylo jedno. Mobil jsem měla v tichém režimu, jen jsem cítila jak mi v kapce vibruje. Určitě mi volá Liam, kdo jiný. Je to jediný člověk, který mi zbyl. 

Už se ani s Lizzie nesetkám, nepíšu, nevolám. Nevím proč. Když jsem to zkoušela, neodpověděla mi. Takže mi vážně zbyl jen Liam. 

Po chvilce začalo pršet, ne moc, ale po chvilce jsem byla celá mokrá. Procházela jsem se po mostě a v hlavě jsme si říkala Mám nebo nemám skočit?. Už mě tu nic nedrží. Ale vlastně, Liam. Co by se stalo, kdybych skočila? Ranilo by ho to? Když jsem si představila, jak by to Liama mrzelo a ranilo, myšlenka mě přešla. Tohle mu neudělám. 

Proč vlastně nejsem teď s ním? S jediným člověkem, který mi zbyl a který mě má rád? Rychle jsem se vzpamatovala a šla zpátky k němu, teda vlastně, k nám. 

Odemnula jsem, rychle si vyzula boty a běžela do obýváku. Uprostřed obýváku stál Liam. Rozběhla jsem se k němu a skočila po něm. Slyšela jsem, jak vydechl a cítila, jak pevně mě stiskl. ''Jessiee'', řekl potichu. ''Jsi jediný kdo mi zbyl Liame. Nikdy o tebe nechci přijít'', řekla jsem. ''Nikdy tě neopustím, nikdy'', řekl a dal mi pusu na čelo. ''Jess ty celá hoříš'', řekl a přiložil mi ruku na čelo. ''Máš teplotu, neměla jsi chodit ven v takové zimě'', pokračoval. Přiložila jsem svoji ruku k čelu. Vážně, měla jsem alespoň 39 horečku. ''Pojď si lehnout'', řekl a vedl me do ložnice. Vyskéla jsem ze sebe to mokré oblečení a dala si kalhoty na spaní a tričko. Lehla jsem si do postele a zakryla se. 

K tomu všemu musím ještě onemocnět, skvělý. Po chvíli jsem začala kašlat a spustila se mi rýma. Liam seděl na posteli vedle mě. Po chvilce jsem zaspala. 

V noci jsem uslyšela, že Liam přišel za mnou. Několikrát jsem se vzbudila, protože jsem potřebovala kašlat nebo smrkat. Liam se pokaždé vzbudil se mnou. Byla to hrozná noc. 

Když jsem se ráno vzbudila, Liam seděl na posteli vedle mě. Byla jsme sucho v krko, uspaný nos. Musela jsem vypadat hrozně. ''Je ti líp?'', zeptal se Liam. ''Spíš hůř'', řekla jsem a pokusila se vysmrkat. ''Promiň, že jsem tě v noci několikrát vsbudila'', řekla jsem. ''Neomlouvej se Jessie'', řekl Liam. ''Budu spávat v obýváku, aby ses mohl vyspat'', pokračovala jsem. ''Nech toho, budeš spát tady, mě to nevadí'', řekl a zase mi zkusil, jestli mám teplotu. ''Zajdu ti pro nějaké léky'', pokračoval. ''Děkuju'', řekla jsem a lehce se usmála. ''Rovnou zajedu i nakoupit'', řekl Liam a stoupl si. Šel ke skříni a vytáhl z něj tričko. Ani jsem si nevšimla, že byl jen v kalhotech. 

''Za hodinku jsem zpátky'', řekl a dal mi pusu na čelo. ''Zatím'', řekla jsem. Vzal si ze stolu peněženku, mobil, obul si boty a šel ven. Ještě chvíli jsem ležela, potom jsem se přestěhovala i s děkou, kapesníkama a mobilem do obýváku. Lehla jsem si na sedačku a pustila si televizi. Přes ni jsem najela na internet a pustila si poslední řadu Sexu ve městě.