"Odpusť, je mi to tak líto, prosím nevzpomínej na mě ve zlém a pamatuj, že i když mě nevidíš, ani neslyšíš jsem tu s tebou a Lukasem ve vašich srdcích. Miluji vás!" šeptá má jediná přítelkyně do ucha své spící dceři Miriam. Poté mi do rukou vkládá dva balíčky. První je ovázaný modrou stuhou, na které je vyšité jméno Lukase. Lukas je zatím, ani ne, roční chlapeček, který klidně odpočívá v náruči svého vysokého otce. Druhý je ovázaný stuhou stříbrnou a modrým písmem je na ní vyvedeno jméno Miriam.
"Děkuji ti moc, snad se ti jednou budu moc odvděčit, mám tě ráda!" říká a z očí jí vytrysknou slzy. Přistoupím k ní a objímám ji, ani já nemohu zadržet slzy. "Já tebe taky, neboj dám ti na ně pozor, i kdybyste se už nevrátili..." zadrhnu se, mám stažené hrdlo. Aria mi vtiskne do ruky obálku a náramek z říčních perel. "Ten je pro tebe, jednou se znovu shledáme, když ne tady tak - však víš." smutně se usměje.
Otáčím se na svého bratrance, Ariina muže: "Budete mi chybět." Pevně mě obejme, pak mi položí do rukou Lukase a Miriam svěří mému manželovi Mariovi. "I vy nám." odpovídá. Znovu se mi zamží oči. "Pokud to půjde dávejte na sebe pozor, hodně štěstí." říká Mario."Sbohem." téměř neslyšně pronesu a ještě naposledy obejmu Ariu. Otáčí se a pomalu nám mizí z dohledu. Chvěji se. Mario mi položí ruku kolem ramen a jemně mě odvádí k našemu domu, na kraji vesnice.
ČTEŠ
Ztracená říše
FantasyMiriam je spolu se svým bratrem vychovávána příbuznými. Své rodiče skoro nezná. V den jejích šestnáctých narozenin byla přepadena a vypálena vesnice, kde do té doby žila. V ten samý den, také obdržela první zprávu od důležité osoby, která ji v raném...
