Ztracená říše

Kapitola 9

Pár let po setkání Daniele s chlapci

"Musíme něco udělat! Takhle to nejde dál!" vykřikl Erik a bouchl pěstí do stolu,  "Adrian umírá a my tu jen tak sedíme a nic neděláme." ukázal rukou k tmavému koutu, kde ležel vysílený vůdce s vysokou horečkou. Jedenáctiletý Daniel mu na čelo přikládal obklady.

"A co bys chtěl asi dělat? Lidé jsou zavření doma, nevycházejí ven, je příliš velká zima. Nikdo nemá nadbytek a my, tím spíše ne." namítl Kudla. "Nikdo?" opáčil Erik, "A Vychrtlík není nic?"

"Vychrtlík? Děláš si legraci? Ten nevytáhne paty ze svého domu minimálně do konce zimy." ušklíbl se Patrik. "On možná ne, ale jeho manželka ano," nadhodil Erik, "až půjde k hřbitovu, kde mají pochovaného syna. Nebudem tam okrádat ji." rychle dodal.

"A proč nám to teda říkáš?" nechápavě se na něj podíval Maro, který byl součástí party teprve od léta. Erik se na něj podíval útrpným pohledem. "Kdybys mě nechal domluvit, dozvěděl by ses to. Takže, " nadechl se, "cestou potká našeho malého Daniele, který se bude tvářit co nejvíce zuboženě, k čemuž stejně nemá ani jeden z nás daleko. Paní má citlivé srdce a Daniele se určitě ujme. Až bude noc, Daniel otevře okno do kuchyně, která je v přízemí. My si vezmeme, co potřebujeme a pak i s Danielem tiše zmizíme."  dokončil svůj plán.

"Dobře, ale co bude se psy?" zeptal se prakticky Kudla, "I kdyby si paní Daniela vzala, pořád netoužím po tom, abych měl rozkousnutou ruku." Erik pokynul Danielovi, aby na chvíli odešel od Adriana a připojil se k nim. "A to bude další úkol tady Daniela." obrátil se k Danielovi, který se usadil na židli vedle Erika. "Až budou všichni spát přivážeš psy k jejich pelechu a nasadíš jim náhubky. Za tu dobu, co tam budeš, si na tebe psi snad zvyknou." Daniel přikývl. "A kdy se do toho pustíme?" zeptal se.

"Paní Novenmaierová, to je skutečné jméno manželky Vychrtlíka," vysvětlil zmatenému Marovi, "chodívá k hrobu syna vždy v úterý, takže plán uskutečníme zítra. Souhlasíte všichni?" rozhlédl se po tvářích, sedících kolem stolu. A jelikož neviděl nesouhlas, pouze zamyšlené přikyvující tváře, spokojeně se pousmál.

                                         ---------------

 Úterý

Všechno vycházelo podle plánu. Novenmaierová vzala Daniele k sobě domů a když nastala noc, Daniel otevřel okno a vpustil kluky. Do pytlů naházeli nějaké jídlo a oblečení a Daniel sebral od Vychrtlíků několik stříbrňáků. Ano, vše vycházelo podle plánu. Dokud...

"Třísk!" Kudla shodil omylem rukou hliněnou mísu. Jakoby se zastavil čas.  Všichni ustali v pohybu a vystrašeně se na sebe dívali. Ozvalo se zavrzání schodů. "Padáme, rychle!" zašeptal Erik, "Vemte, co máte a honem vyskákejte oknem ven a pak utíkejte do skrýše. Každej jinudy." Chlapci se zařídili podle jeho pokynů.

Daniel s Erikem stáli ještě uvnitř, když zaskřípali dveře od kuchyně. Paní Novenmaierová stála mezi dveřmi.  "Zlodějiiiii!" zakřičela a v tom spatřila u okna Daniela. "Chlapče, co to má znamenat?", pravila tichým smutným hlasem. "Odpusťte, on umírá." zašeptal Daniel odpověď a zarazil se na místě. Nevěděl, proč to řekl. Možná jej tížilo svědomí nebo jej zarazil tón hlasu paní Novenmaierové. Každopádně byl za tu větu zpětně vděčný.

"Dělej, chceš, aby nás chytla?" postrčil naštvaně Erik Daniela. Daniel se vzpamatoval a oba chlapci stihli utéct, chvíli před tím než se dolů přiřítil Vychrtlík a  zavolal stráže.