Ztracená říše

Kapitola 3

"Vaše matka je přímým potomkem vodní princezny, tvé babičky. Seznámili jsme se spolu asi před dvaceti lety, kdy mně i tvé matce bylo dvacet sedm let. S mým bratrancem jsme zrovna lovili ryby u vody, když do ní stejně jako dneska Failo, spadl. V ledě byla vysekaná díra, kterou jsme chycené ryby vytahovali na břeh a on do ní zapadl. I když byl výborný lovec, tak se díky mrazivému šoku začal topit.  Bylo to tak nečekané! Jen jsem uslyšela druhé šplouchnutí a uviděla jak nějaká dívka skáče do vody. Za chvilku se s ním vynořila na hladinu. Lekla jsem se jí, protože nebyla vůbec mokrá. Pouze se na mě usmála a řekla, že mi vše později vysvětlí.

A taky že ano. Prý nás pozorovala už delší dobu, chystala se s námi seznámit, ale nevěděla jak. Zeptala jsem se jak je možné, že byla úplně suchá, když vylezla na led. Ona se mě zeptala, jestli vím o tom, co se odehrálo před více jak sedmdesáti lety. Po té mi vyprávěla, že ona je jedním ze ztracených dětí. Bližší informace mi k tomu kde se děti nacházejí a co se s nimi stalo, zatím nemohla poskytnout. Přesto jsem jí začala důvěřovat.

Později se s bratrancem do sebe zamilovali a vzali se. No a o pár let později ses narodila ty a pak i tvůj bratr. Nebyli jsme si jistí jestli zdědíte nějaké schopnosti, proto jsme sami čekali, zda se vám objeví. A nakonec ano, ale prozatím jen u tebe a u bratra snad brzy také." odmlčela se Enta.

"Ale co můj obrazec na zápěstí?" zeptala se zmateně Miriam. "To má spousta lidí, ale ne všichni, kteří jej mají, musí nutně něčemu vládnout. Ale abych se vrátila k tomu co se stalo." pokračovala Enta. "Když ti byli dva roky a tvá matka čekala Lukase, hrozně se změnila. Kolem očí se jí objevili temné kruhy a mohla jsem v nich číst strach. I můj bratranec nevypadal nejlépe. Ptala jsem se co se děje, ale ona se vždy jen smutně usmála a řekla, že mi nemůže nic sdělit.

Pak to všechno přišlo. Asi rok jsem se s nimi nestýkala. Nebylo to však neobvyklé. Často někam mizeli, ale pro naše bezpečí, neřekli kam. Za celý rok nám poslali jednu zprávu. Psali, že snad všechno brzy skončí, a že doufají v brzké setkání. Také se prý narodil Lukas. Měli jsme velkou radost.

Po roce se vrátili, avšak byli neskutečně vyděšení. Prosili nás, abychom se o vás postarali, jinak byste byli ve velkém nebezpečí. Jediné, co nám na naše dotazy odpověděli bylo: "Má sestra, nemá mou moc, ale velmi po ní prahne. Udělá cokoli, aby ji získala. Promiň víc nemůžeme říci, ohrozili bychom vás." Vyděsila jsem se, ale slíbila jsem, že se vás ujmu. Pak mi předala nějaké instrukce ohledně vaší moci a toho jak s ní, alespoň trochu, zacházet." tady Enta skončila své vyprávění.

Omlovám se, že to tak dlouho trvalo i že to není nějak dlouhá kapitolka, ale nemohla jsem se dostat k psaní. Nejdříve to bylo kvůli škole, ale pak se mi nějak nechtělo psát. :/ Klidně mi napište, co byste změnili / upravili apod. :) Vlastně ani nevím jestli to někdo čtete :D. Je to můj první příběh, takže netuším, jak působí :D. Myslím, že ty dvě poslední kapitolky byli poněkud složité :/ :D.