Ztracená říše

Kapitola 4

Miriam opatrně rozvazuje stuhu na balíčku od své matky. Z balíčku vypadne zapečetěný svitek a stříbrný řetízek. Když jej Miriam zvedne, slabě se rozzáří malý průhledný křišťál, který je vložený do tepané stříbrné květiny zavěšené na řetízku. Překvapeně zamrká očima a dotkne se květiny. Na její zadní straně nahmatá malý výstupek, který stiskne. Květina se zavře a visí jako kapička vody. Nevychází z ní žádné světlo. Miriam se na tváři rozlije úsměv a řetízek si zapne kolem krku. Podívá se dál do balíčku. Na dně leží druhý, tentokrát o dost menší svitek a bílá brašna.

Látka, která tvořila balíček se rozvine. "No ne, on je to vlastně bílý plášť!" podívá se Miriam na rozbalenou látku. Pláštík je vyšívaný stříbrnou nití, která tvoří spirály na okrajích kapuci a jeho dolní části. Spíná se sponou, která vypadá jako květina na přívěšku, jen je větší a nemá uprostřed křišťál.

Miriam začne číst větší svitek. Je dost dlouhý a napsaný zdobným písmem.

Moje milovaná Miriam, jestli čteš tato slova, dosáhla jsi pravděpodobně šestnácti let. Je to už tak  dávno, co jsem tebe i Lukase naposledy držela v náručí. Velmi mě mrzí, že jsme museli odejít a nechat vás u Enty. Tak ráda bych byla s vámi, ale i přesto věřím, že jsem vás zanechala v dobrých rukou.

Enta ti jistě vysvětlila, proč jsme vás opustili a sdělila ti vše, co věděla. Ale moc toho neví, že? Protože vím, že jsi už odmalička velmi zvědavé děvče, myslím, že ti její odpověď nestačila :). Přesto buď trpělivá. Musíš se vydat na cestu, čeká tě spousta překážek, ale věřím, že je zvládneš. Hledej Ztracenou říši,  je to místo kam zmizeli děti, které se kdysi i se schopnostmi ztratili. Dopis je ze  zvláštního papíru. Postupně se ti budou objevovat další instrukce a zprávy, abys věděla kudy se dát. Hlavně nechoď s nikým s Entiny rodiny , ani s Lukasem, ten má jiný úkol.... Vyraž sama, klidně i s  Tentou, tvou fenkou . (Nahoře na obrázku je, jak si ji představuji. :)) Asi se ptáš, jak vím že vlastníš Tentu, když jsi ji dostala k minulým narozeninám. Ale počkej, jednou se vše dozvíš, ale ne teď.

Mimochodem ,cestou se k tobě několik lidí nejspíše přIdá. Važ si jich, budou to tvÍ přátelé, ale zároveň dávej pozor, aby se k tobě nepřipojil někdo, kdo by ti mohl později ublížit. Neboj se , poznáš je. S prvním se setkáš dřív než si myslíš.

"S prvním? takže to bude nejspíš kluk." vysloví potichu Miriam a hned sebou trhne, protože čte další slova.

Velmi správně! Uhodlas to. :) Tak, to stačí. Na druhém svitku je mapa království, kde se nacházíš, ale cesta vyznačená není. Pamatuj, že vždy budu s tebou, mám vás ráda. Máma.

Dopis skončil, ale svitek byl stále téměř prázdný. "Jak mohla vědět, že to řeknu? " podiví se v duchu Miriam. Proč tu nejste s námi a  nemůžeme tvořit normální rodinu?  povzdychne si a chvíli tiše sedí.

"Něco je jinak! " zbystří Miriam. Ve vzduchu je cítit kouř a ozývají se hlasy. Jdou z dálky, nelze rozpoznat co křičí a zdají se velmi vyděšené. Nad skálou naléhavě zaštěká pes. "Tento! Co se stalo?! Neboj už lezu!" křikne Miriam a ve spěchu hází svitky do brašny a zapíná si plášť.

Pokračování příště :) Děkuji za všechny komentáře :). Klidně mi "fakt" :D napište, co byste změnili nebo upravili apod.  :) Promiňte, že jsem to takhle usekla, ale musím 1) popřemýšlet co dál a za 2) ráda napínám :D.