Lena

III.

Lena vstala velmi brzo. Chystala se do zámku. Do nového domova. „To bude asi vše." Dala ruce v bok a rozhlédla se po pokoji, který se chystala opustit. Venku přituhlo. Měla to být nejhorší zima za posledních 5 let. Lena se schoulila pod plášť, vzala si plátěnou tašku, ve které měla všechny své věci. Šla přes náměstí. Na zemi u kašny byla ještě zaschlá krev. Připomnělo jí to včerejší noc. Hlavou jí proběhlo, jak to asi dopadlo, jak to princ Daniel vyřešil. Prošla vstupní branou.

„Stůj!" zastavil ji voják, který hlídal vstupní bránu.

„Jsem nová učitelka Jejich Výsosti." Řekla klidně.

„To bych o tom musel něco vědět, slečinko."

„Kdyby, jste nepil ve službě, mohl jste si to pamatovat." Chladně ho odbila.

„Pusťte ji. To je nová učitelka královských dvojčat, slečna Lena." Odvětila chůva, která vychovala všechny královské děti v zámku. Stráž jí pustila. Prošly krásně zdobenou chodbou a vešly do uvítacího salónku. Na stropě byly nádherné malby. Strop byl olemován zlatým pruhem.

„Neloudej se." Řekla ji chůva Berta. Byla to chůva všech královských potomků. Prince Filipa, Daniela a dvojčat Eleny a Sama. Její postava byla korpulentní. Měla milou tvář a povahu, ale byla i rázná. Nic si nenechala líbit ani od samotného prince Filipa, následníka trůnu. Ocitly se v dlouhé chodbě. Chodba byla plná dveří jak z pravé tak i z levé strany. „Tady budeš vyučovat dvojčata. Jestli budeš něco potřebovat posunout, přerovnat nebo odstěhovat, řekni si služebnictvu. A tady je tvoje ložnice." Berta otevřela dveře. Lenin pokoj byl tvořen celkem ze tří místností. První místnost byla spíše taková pracovna. U zdi byla velká knihovna plná knih s historií, na druhé straně bylo okno a u něj stolek se dvěma židlemi určen jako jídelní stůl. Další místnost byla ložnice s velkou postelí s nebesy a ve třetí místnosti, spíš v místnůstce byla koupelna.

„Doufám, že Ti tvůj strýc vyřídil, že jsi i pomocná služebnice."

„Co?" vyvalila Lena svoje oči na Bertu

„Neboj, budeš jenom pomáhat s prádlem. Nic jiného se po tobě nebude chtít, kromě kuchyně."

„Ale já sem špatná kuchařka."

„Budeš chodit jenom na trhy a kupovat potřebné koření, v plevelu se vyznáš ne?"

„To ano, ale...."

„Žádné ale, Kdybys něco potřebovala, víš, kde mě najdeš. Až se ubytuješ, támhle je koš. Dáš do něho špinavá prostěradla z pokojů na této chodbě." Vychrlila na ni Berta, jako když drak chrlí oheň.

„Jak si to přestavuje, myslí si, že když mě zařídí práci, tak mě neřekne to podstatné?" Hudrovala Lena.

„Budeš jenom učit královská dvojčata přírodu a historii." Napodobila jejího strýce při vybalování věcí.

Lena vycházela z poslední místnosti s plným košem špinavých prostěradel. Jen co vyšla, někdo jí srazil k zemi.

„Dávej pozor." Vykřikla Lena ještě při pádu. Spadla na záda, koš jí vyletěl z rukou a na Leně přistál samotný princ Daniel.

„Moc se omlouvám." Řekla rychle Lena, když si uvědomila, do koho narazila.

„Ne to já se omlouvám." Řekl Daniel. „Vy jste ta dívka z náměstí." Poznal ji.

„Byla bych ráda, kdyby, jste ze mě slezl, služebnice by si, Bůh ví co, myslely." Těžce potlačovala smích. Princ se ani nehnul. „Jen by záviděly, že jsem přistál zrovna na Vás." Teď to oba nevydrželi a vybuchli smíchy. Konečně Princ vstal z Leny a se smíchem jí nabídl pomocnou ruku. Lena jí s úsměvem přijala. Daniel si ji k sobě lehce přivinul. Neodporovala mu.

„Jak se jmenujete.?" Stále jí držel u sebe.

„Lena, Vaše Výsosti. Dcera..." Zarazila se. Nemohla mu přeci říct, že je, jak ona říkala, zkřížená s Elfy a lidmi. A ke všemu z obou stran z rodu královského. Ano to dítě, které se před několika lety narodilo, údajně mrtvé, byla ona. Po královnině smrti, musel její manžel vládnout do té doby, než by dítě dosáhlo 17 let. A kdyby vládl člověk elfům, byla by to ostuda. Proto ta historka s mrtvím dítětem. Lena nechtěla žádné zemi vládnout. Za každou cenu. „...neteř knihovníka Leona. A jsem novou učitelkou Vašich sourozenců, Vaše Výsosti." „Zajímavé jméno." Usmál se na ni princ.

Jejich pohledy se střetly, Daniel si jí k sobě přitisknul ještě blíž. Lena neodporovala, ale po malé chvilce se jemně odtáhla. Uslyšela někoho, jak utíká po chodbě.

„Vaše Výsosti." Vykřikl udýchaný voják.

„Co se stalo?"

„Ty muže" nadechl se „Jak jste je včera zatkl. Bylo jich šest."

„Co je s nimi?"

„Jsou pryč." Lena, která byla opřená o zeď, zpozorněla.

„Utekli?"

„Ne Siran je pustil."

„No do prdele!" vyrazil ze sebe princ. Uvědomil si, co právě řekl a ke všemu před dívkou. Zvedl k ní omluvně obličej. Lena se pousmála.

„Najděte Sirana, hned tam sem."

„Ano Veličenstvo." Řekl a běžel zase tou dlouhou chodbou a zahnul za roh.

„Tak to vypadá, že se musíme rozloučit. Přijdu se na Vás podívat, jak učíte mé drahé sourozence historii." Zavolal ještě za sebou.

„Dělejte, zalezte tam." Peskoval muž dalších několik chlapů.

Byl to Siran. Pustil těch šest chlapů na svobodu. Dostal za to pěknou sumu. Vedl je podzemní chodbou. Byla tam tma jak v pytli. Zastavil se. Zvedl hlavu a opřel se silou o strop tunelu. Všichni se ocitli za hradbami města.

„Půjdete touhle pěšinou pořád rovně. Budou Vás tam čekat koně. Pak zahnete doprava a za den jste v jiné zemi." „Tady, zasloužíš si to." Ušklíbl se na něj nejstarší z šesti mužů a podal mu měšec zlaťáků. Siran byl šťastný, že má další zlaťáčky a skoro za nic. To ale netušil, že právě napomohl těm, kteří chtějí změnit svět, ovládnout ho temnotou.