Lena

IV.

Lena šla na louku pokrytou sněhem najít zimní květiny na ukázku dvojčatům. Našla je. Najednou se přihnali divocí koně. Byli nádherní. Začali se hrabat čumáky ve sněhu a hledat právě ty květiny co Lena sbírala. Lena je s úžasem pozorovala.

„Nádherní, ale nezkrotní a také nebezpeční." Ozvalo se za jejími zády. Nadskočila.

„Nejsou nebezpeční, Vaše Výsosti." Řekla Danielovi, ale neodvrátila zrak.

„Leno, já...." Zarazil se. Zem se zachvěla. „Co to?" vydal ze sebe. Lena zvedla hlavu k nebi. Nebem se řítila stříbrná koule a padala několik kilometrů před ně. Lena neváhala. Rozběhla se k divokým koním. „Leno, ne." Lena nevnímala prince a ladně se vyhoupla na bílého koně. Rozjela se tím směrem, kam padala stříbrná koule.

Princ naskočil na svého koně a vydal se za ní, ale Lena byla rychlejší. Ladně seskočila a rozběhla se k drakovi. Ta koule byl drak. Měl protržené křídlo, nohu na několika místech zlomenou, z krku mu trčel zubatý meč. „Skřeti?"řekla elfsky. Drak přikývl. V tu chvíli se přihnal Daniel. Vyvalil oči. Než stačil něco říct, z plání se na ně řítili skřeti.

„Držte se za mnou." Rozkázal Leně. Ona odněkud vytáhla svůj dlouhý meč a postavila se před prince. Daniel na ni nevěřícně koukal. Rozběhla se proti skřetům. Bodala, sekala kolem sebe. Skřetům odpadávali hlavy, ruce a káceli se k zemi. Bylo jich jen pár, asi dvacet. Lena jich většinu zabila. „Pozor, Výsosti." Zakřičela. Daniel se otočil a sťal skřetovi hlavu dřív, než by o ni přišel on sám. „Daniel" „Co?" překvapeně se na něj podívala. „Pro Vás Daniel. Leno za Vámi!" Lena se rychle pootočila s levou rukou nataženou, do které se jí sesunuly vrhací nože. Skřet padl mrtev k zemi.

„Měli by, jsem jít, než se přiženou další." „Ne, Vaše, teda Danieli." Usmála se Lena. „Přijdou další, Leno a bude jich více. Nezvládneme je." „Ne, oni neútočili, tedy neměli to v plánu. My jsme se jim připletli do cesty. Oni jen před něčím utíkali, ale před čím?" položila si Lena otázku sama sobě a zahleděla se do dálky. Pročesávala očima krajinu, místo odkud se vynořili skřeti. Snažila se zachytit nějaký náznak něčí přítomnosti. Nic neslyšela, neviděla, ale měla takové šimrání v břiše, něco cítila a to je pro Elfy víc než zrak a sluch. Vzpomněla si na draka, který se zřítil k zemi z oblohy. Naklonila se k němu a zabořila svojí mysl do drakovy mysli. „Děje se něco?" Daniel byl nejistý, nevěděl co se děje a hlavně se nevzpamatoval z toho, jak Lena střemhlav vběhla do útočících skřetů. Jak může takováhle, křehká dívka bojovat aniž by se nebála smrti? Nedokázal si to vysvětlit. „Já jen, nic nevysvětluje to, co se stalo. Drak, padající z oblohy, prchající skřeti." „Ty víš, co se stalo." Promluvil drak do Leniny duše. „Víš to, jen si to nechceš připustit, Leno, poslouchej, On se vrací, nabírá sílu, shromažďuje armádu." „Ale to není možné." Leně se třásl hlas, i když mluvila s drakem jen telepaticky. „Vždyť ho zabili. Ona ho zabila." „Musíš se tam vrátit, potřebují Tě!" „Já nepotřebuji je!" křikla Lena ve své mysli. „Musíme tomu draku pomoct." Řekla Danielovi. „Běžte upozornit vojáky, že tu jsou blízko skřeti." „Pojďte se mnou." „Já tu počkám s drakem." Daniel po menším váhání nasedl na koně a odjel. Konečně mohla Lena mluvit nahlas k drakovi. Měla tak větší autoritu. „ Co se stalo?"

„ Je tu"

„ To není odpověď, Alishen!" křikla Lena na draka.

Alishen byla mezi radou draků. Mezi nejváženějšími draky. Lenu pamatovala už jako malou.

„Oni nemůžou za jejich chyby."

„Chyby? Chyby! To, že se milovali, je chyba? Tak já jsem chyba?!" křikla na Alishen. „Člověk a Elf, to je odporné." „A Elf zkřížený s člověkem?" Alishen neodpověděla, pohrdala láskou člověka a Elfa, ale Lena jí přirostla k srdci. Neměla odpověď. „Dost!" zaburácel drak. Tentokrát Alishen promluvila. „Jsi bastard, ostuda obou ras. Jednou jsi hlava obou rodů, tak se taky podle to ho chovej." Lenu její slova probodli hrudníkem.

„Musím Tě odsud dostat." Řekla Lena a dala ruku na dračí kůži a začala se soustředit. Drak vstal a vzlétal k obloze. „Ty víš za kým jít." Zazněl hlas v Lenině hlavě.

V noci nemohla Lena usnout. Měla smíšené pocity. Nemohla uvěřit tomu všemu. Nechtěla tomu věřit. Zvedla se z postele a jen v bílé spodničce se vydala ven. Venku mrzlo, ale jí to nezastavilo. Nechtěla se oblíkat. Jednou už je člověk a ten je lenivý, teda alespoň ona. Bosou nohou stoupla na trávu, která se pod její nohou zazelenala a povyrostla. Chodila jen tak po zahradě u zámku. Otevřela svojí mysl všemu živému. Chtěla s někým promluvit, spíš se chtěla svěřit své matce, ale nemohla. Elfové jsou sice nejmocnější- spolu s draky- na zemi, ale nemohou mluvit s mrtvými. Její mysl byla tak otevřená, že jí utíkaly myšlenky. Nevnímala svět okolo sebe. Byla někde jinde. Byla ve svém světě, který si vysnila už jako malá. Její dětství bylo plné fantasie, její svět, který patřil jen a jen jí, nikomu jinému. Vládla sama sobě, byla královnou. Z jejího světa, jí vytrhl hlas. Jeho hlas. Než otevřela oči, ocitla se v realitě, vrátila si myšlenky, chvilku to trvalo. Daniel znejistěl.

„Leno? Jste v pořádku?"

„Já? Eh ano."

„Určitě?"

„Ano, určitě." Nahodila falešný úsměv.

„Můžu se zeptat, co tady děláte?"

„Jen jsem se šla projít."

„Bosa a v noční košili?" ušklíbl se. „ A co vy tady děláte?" byla to drzá otázka a Lena to věděla. „Nic" Lena se na něho podívala. Daniel se jí snažil sevřít v náručí, byl tak blízko, chyběl kousek a už ji mohl mít u sebe, ale Lena se otočila zády. „Říká se, že máte rád ženy, hodně rád." „A Vy tomu věříte." „No...Možná je to pravda." Byla to pravda a oni to oba moc dobře věděli, stejně i tak to, že by spolu neměli trávit tolik času. Lena se snažila potlačit chtíč, byla Elf, ale byla taky člověk, který nemá moc velkou kontrolu nad svými city. „Leno, podívejte se na mě." Naléhal Daniel. Lena nepohnula ani brvou. „Měl by, jste jít, Vaše Výsosti." „Leno." „ Tak jdu já." Řekla a byla na odchodu. Daniel ji chytil za ruku. Byly hrubé, ale zároveň jemné. Začala se jí potit ruka.„Kdo jsi?"

Vytrhla svojí ruku z princových. Odmítla ho. On se nedal a přistoupil k ní. „Kdo jsi." „To víš." Nemluvili spolu, tak jak se sluší. „Ne, já myslím tvůj původ." „Když to chceš vědět." Pokrčila rameny a řekla: „ Já jsem Bastard." Daniel naklonil hlavu na stranu, přimouřil oči. Ušklíbl se a dodal: „Jsi lepší Bastard než já." „V tom souhlasím." To co Lena řekla, byla drzost, ale Daniela to neodradilo od toho, aby jí políbil. Lena cítila něco zvláštního, něco co se nedá ani popsat. Musíte to prožít, aby, jste, jí porozuměli. Měla smíšené pocity, myšlenky ji vyletěli z hlavy, nemohla přemýšlet, třásla se.