Lena

VII.

William přešlapoval. Dalia zuřila. „Jak..." odmlčela se „...Jak ti mohl utéct? Byl to snadný úkol a ty jsi ho zpackal." „Dalie, já za to nemůžu. Skoro jsem ho měl a..." „Skoro nestačí." Zaduněl její hlas, s prudkostí se otočila a v těle vlkodlaka skočila mezi stromy do hlubokého lesa. „Sakra." Sykl a vydal se za ní. Musel jí říct, co viděl, to jak Devonovy oči byly zářivější, jakou měl sílu, musela to prostě vědět.

„Dalie, Dalie stůj." Po Willim skočil vlkodlak a vrhnul se mu po krku. William se ho snažil setřást, ale stále neměl všechny kosti od incidentu s Devonem srostlé. „Zmiz!" zaduněl Dalinin hlas. Když byla ve vlkodlačí podobě, měla hlas ještě hlubší a mohutnější. Mrazilo z něj i v kostech. „Dalie, nech toho a poslouchej mě." Snažil se prosadit svou již přeměněný Will do lidské podoby. Dalia se také přeměnila. Před Willem stála nádherná dospělá žena. Rudé vlasy jí zakrývaly její nahé tělo. William si za tak dlouhou dobu ještě nestačil zvyknout na to, že ho Dalia nesmírně přitahuje, stál naproti ní, oči upřené na jejím nahém těle. „Williame, alespoň přestaň slintat." Zasmála se, popošla k Willovi a pohladila ho po tváři.

„Dalie...já..."

„Nekaž to" zašeptala.

„Já...musím ti něco říct...Devon...Devon byl..." zakoktával se.

„Pšš...už nic neříkej." Přiložila mu prst na ústa a následně políbila. Opět pocítila ten pocit. Pocit lásky a vášně zároveň. Bylo to, jakoby to bylo včera, co Willovi ležela na klíně a on jí hladil ve vlasech, společně pozorovali západ slunce a povídali si. Tyhle nádherné časy byly už pryč. To si Dalia nechtěla připustit. Chtěla ten pocit zažít znovu.

Od letmého polibku přešla na vášnivé dravé polibky. Will si ji stáhl k sobě a spolupracoval s ní. Z hlubokého lesa se ozývalo Dalinino sténání, které měl na svědomí Will.

Po ukončení jejich vášnivého aktu, ležel William ve vysoké trávě, Dalia měla na něm položenou hlavu a hladila ho po břiše.

„Chybělo mi to." Pošeptal jí do rudých vlasů.

„A komu by nechybělo?" usmála se.

„Říkáš to, jako bys byla ta nejlepší holka na světě."

„A nejsem?" Podívala se Williamovi do těch jeho nádherných očí.

„Neodpověděl jsi." Podotkla.

„Pro mě jsi."

„Správná odpověď, jinak bych ti urvala hlavu." A bylo to tu zase, Will znovu slyšel vůdkyni smečky, tu chladnou bestii, která žíznila po krvi. Zvedl se a beze slov odešel. Rudovláska nechápala. Dlouhou dobu civěla mezi stromy, čekala, jestli se tam opět neobjeví, ale čekala marně. Mladý vlkodlak se nehodlal vrátit.

Stromy se proplétalo hlučné ticho. Nebylo slyšet zvěř, ani vítr, jen ticho doprovázené tmou. Tmou, která nutila Dalii mít oči otevřené. Po chvilce se zvedla z chladné země a zamířila si to zpět do tábora. Začalo svítat...v ohništi dohoříval oheň a zbytek smečky se začal probouzet.

„Nevidělas Williama?" zeptala se dívky, která se šla umýt do kádi s vodou.

„Myslím, že je u Amy." Usmála se dívka. V Dalii se začala vařit krev. „Ta coura" procedila mezi zuby a naštvaná si to mířila do jejího stanu. Co si o sobě myslí, že mě dostane tam, kam chce a pak si půjde ještě užít s ní? Probíhalo jí v hlavě. Amy byla nejžádanější dívkou ve smečce, ale měla oči jen pro Williama. To jí ovšem nebránilo užívat si s ostatními členy smečky.

Dalia došla k jejímu stanu, rozhrnula ho a rozhlédla se. Když uviděla, jak Amy Williamovi pokládá obvaz na zakrvácené místo na břiše, rozbušilo se jí srdce, ale zachovala klidnou tvář a chladným hlasem se zeptala. „Co se tady stalo?" „Lovci v lese nastražili pasti, většinou s jedem a..." Amy nestačila dokončit větu. „Pokud se do hodiny nespravíš, budeme nuceni jít bez tebe." Rozhodla a odešla. Venku všechny upozornila, že se přemístí už za deset minut a pokud to někdo řekne Amy nebo Williamovi, tak mu zakroutí krkem. Nehodlala s sebou vláčet polomrtvého vlkodlaka s jeho běhnou. Znovu ve svých žilách cítila chlad a temnotu.