Internet - Mavy ( Kovy+Martin )

24. část- The end

Tato část je věnována pro heduskaa 🙋 Tak si ho uži! Je to poslední díl!

Já tomu fakt nemůžu uvěřit. Je konec téhle povídky. Moje první povídka, která je dokončená.

Chci vám moc poděkovat. Za votes, z kterých jsem posraná do teď a za milé komentáře. Nikdy jsem nevěřila, že to dotáhneme spolu tak daleko. Děkuju vám moc! Jste fakt úžasní💜💜💜💜💜!!

Napíšu ještě Epilog, ale s tím si nejsem moc jistá.

Sice nevím, jestli se budu pouštět do další Mavyfikce. Nechci znova zažít to, že se mi smazala Mavyfikce jménem Diary. Když mě nějak donutíte, tak nějakou zase napíšu 😁😁. Pokud něco vymyslím, samozřejmě 😛😂.

Zatím bye!^°^

~~~~~~~~~~~~~~~~

Pohled Martina:

Celý udýchaný jsem konečně doběhl vlak. Cítil jsem, jak se mi i z únavy točila hlava. A ještě k tomu to vedro. Nedalo se to vydržet.

Podíval jsem se za sebe. Super, ještě není v dohledu. Klidně bych mohl na místě skákat tři metry do vzduchu, protože jsem byl konečně rychlejší. Vždycky jsem byl pomalá lemra. A strašně jsem se divil, že jsem rychlejší nad tímto bežcem. Kája totiž rád běhá.

Mrkl jsem na hodinky. Za dvacet minut mi jede vlak. Přemýšlel jsem nad tím, kam jsem se mohl schovat. Uviděl jsem před sebou záchody, tak jsem tam rychlým krokem dorazil.

Asi se divíte, proč jsem se schovával. Důvod je takový: Musel jsem si to v hlavě probrat.

Asi jsem to vážně přehnal. Třeba se jen styděl. Ani jsme si neřekli nic o tom, že jsme ve vztahu. No, pořád ve vztahu nejsme. A já se mu mám divit? Vždyť i já bych se styděl. Ach jo!

Musel jsem rychle ze záchodů pryč. A hned.
Vylezl jsem z kabinky a rychle došel na nádraží. Viděl jsem ho. Seděl na lavičce a... Brečel. Chtělo se mi taky brečet, když jsem ho viděl takhle.

Jak jsem mu to mohl udělat? Pořád si ještě myslel, že jsem odjel do Prahy a já jsem tu mezitím stál pět metrů od něj?! Taková nezdvořilost! Jsem fakt nevychovaný spratek! Musel jsen to ihned napravit!

,, K-Kájo?'', vyslovil jsem a on se na mě podíval svými uslzenými oči.
,, Moc se ti omlouvám. Já... No... Nevím co mě to napadlo od tebe utýct. Jen... Prostě nechci, aby sis myslel, že s tebou... Nechci být.'', poslední dvě slova jsem zašeptal.

Překvapeně se na mě podíval a pak se usmál. Sedl jsem si vedle něj a objal ho. Nebylo to kamarádské objetí. Bylo to něco víc. V jeho objetí jsem se cítil šťastný. Kéž by tahle chvíle nikdy neskončila.

,, Nechci, abys sis myslel, že se za ten polibek nějak styděl. Prostě jsem se bál, co k tomu řekneš.'', zašeptal mi do ucha.

,, To je dobrý'', pohladil jsem ho po zádech.

,, Panebože! Vlak ti odjíždí!'', zařval a já leknutím povyskočil. Chápete to, d takové romantické chvíle se stalo tohle. Uch, romantické. No jo, lidi, asi ho mam fakt moc rád. Jen jsem to zjistil až teď. Cože? Co říkate?! Že jsme roztomilý? Och, už jsem se lekl, že máte něco proti. Nesnáším homofiky. Jsou příšerní! Taky jim můžu nadávat, když oni nadávají gayům a podobně. Každý má právo na vztah takový, jaký ho chce. Každý může milovat toho, koho chce a nikdo jim to nemůže ovlivnit. Každý má svůj jeden krátký život a ten může strávit s někým, koho doopravdy miluje. Nikdo nemá právo se vám plést do života. Nikdo vám nemá rozkazovat, koho máte miovat. Ani rodiče, ani přátelé a ani ostatní lidé. Oni totiž necítí to, co cítíte k člověku, který milujete.

,, Já bych tu zůstal ještě. S tebou.'', chytl jsem ho za ruku a on se ke mě víc natiskl. Konečně jsem byl šťastný. Tenhle člověk mě dokázal udělat šťastným. I přes zničené přátelství mezi mnou a Erikem jsem konečně happy. Na Erika jsem si dlouho už nevzpomněl. Doufám, že je šťastný s Nicky. Doufám, že spolu budou mít šťastnou rodinu. I když už mě asi za nejlepšího kámoše nebere, ale já ano. Vždy zůstaneš v mé paměti i přes to, ce se mezi námi stalo, Eriku. Nidky na tebe nezapomenu.

S Kájou jsme šli k němu domů se spijenými ruky. Sice na nás lidi koukali překvapené koukali, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem předpokládal. Bylo více kladných případů. A za to jsem byl rád.

Tak, děti, tohle je konec příběhu, jak jsem poznal vašeho otce...

THE END