Internet - Mavy ( Kovy+Martin )

16. část

Tato část je věnována pro 123456789ani 😂😁

Luf ya Mavyčátka 😊😃

Zatím bye ^°^
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Vešli jsme mlčky do menšího krámku. Tentokrát jsme si navzájem neotvírali, což mi docela chybělo.
Každý si otevřel sám a tím to haslo.

Nakoukl jsem do krámku, který byl sice malý, ale bylo tam narváno.
Chtěl jsem se zeptat Káji, jestli bych neměl čekat venku a nemotat se tam v úzkých uličkách mezi tolika lidí
Ale hned jsem tuhle otázku zahodil a pokračoval dál. Přece jsem to nemohl nechat všechno na něm.

Zabočil do jedny z úzkých uliček a já ho následoval jako poslušný pes. Prudce se zastavil a já nechtěně narazil do jeho zad.

,, Promiň.", omluvil jsem se mu. On jen přikývnul a já pochopil, že mi to prominul.

Zahlédl jsem regál se žvýkačky a právě tam Kája mířil. Chvilku si vybíral, jelikož tam byl v celku velký výběr. Vzal pásek s poskládanými žvýkačkami ve tvaru kuliček, pak se ale na mě podíval a lišácky se usmál.

,, Tyhle budou nejlepší. Když si jich dáš do pusy moc, bude to strašně sladký.''

,, Jako kdybych to nevěděl'', povytáhnul jsem obočí.
Vzal tři pásky a já jsem mířil k pokladně doufajíc, že půjde za mnou. Ale on se ''dobojoval'' k pití a vzal sebou dva energiťáky. Hodil jsem po něm nechápavý pohled. On můj obličej zaregistroval

,, No co no, ať se ve videu pěkně vyřádíme'', zasmál se a šel to zaplatit. V hlavě se mi ozvala kontrolka. Dvojsmysly. V hlavě jsem si větu, kterou říkal, zběsile opakoval.

,, Tak jdeš nebo tam budeš neustále stát?'', lusknul mi nečekaně před obličej. Já jsem na něho vyplázl jazyk, obešel jsem ho a šel směrem k pokladně.

Všechno jsme to zaplatili vyšli ven. ,,Konečně prostor'', řekl jsem si pro sebe. Viděl jsem, jak si schovává peníze do peněženky a pak ji schoval do kapsy. Svůj pohled věnoval žvýkačkám na jeho dlani. Pokrčil rameny a pak se podíval na mě

,, Asi je ponesu v ruce'', ušklíbl se.

,, Nemám tašku'', nic v mě nenapadlo říct v téhle situaci. Připadal jsem si trapně, když po mě hodil nechápavý pohled.

,, Nepotřebuju tašku. Jen jsem ti oznámil, že to musím vzít v rukách'', řekl mi drze.

Zamračil jsem se. Nelíbilo se mi jeho hlas, jako kdyby byl na mě naštvaný. Protočil jsem panenkami, když šel na před beze mě. Ani nic jiného mi neřekl. Třeba 'Tak už pojď' nebo 'Tak vyrážíme natáčet video?', prostě nic. Ignoroval mě. A asi mu vůbec nevadilo, že jsem na něho ječel skoro přes celé náměstí.

,, Hele, proč ses na mě naštval? Vždyť je to jen totální blbost. Tak proč by jsme se měli hádat?''

Zastavil se. Stál tam bez hnutí a já ho v klidu doběhnul. Podíval jsem se na něho. Byl docela zaražený a já jsem měl nutkání zjistit, co se mu nelíbí.

,, Děje se něco? Si na mě naštvaný?'', podíval jsem se mu do očí.

Trochu se otřásl a zadíval se na mě pohledem, který jsem nedokázal určit. Nevím, byl v tom zmatek? Nebo dokonce strach?

,, Ne, na tebe nejsem našvaný. Nic to nemá s tebou společného'', sklopil pohled ode mě a já jsem začínal být nervózní. 'Říká mi pravdu?', mé myšlenky mě otravovaly touhle větou.

,, Dobře.'', řekl jsem a vydal se do říše ticha a mlčení.

Pohled Kovyho:

,, Dobře'', tohle bylo poslední, co Martin řekl a potom bylo nevydržitelné ticho. Ale aspoň jsem si mohl důkladně přočistit myšlenky.

Nechápal jsem to. Proč si myslel, že jsem na něho naštvaný kvůli téhle blbosti?

Neobviňoval jsem ho, jenom mě to trochu zaráželo. Ale já jsem na něho nebyl naštvaný kvůli žvýkačkám a tašce. Možná to tak vypadalo, ale není to pravda.

Zahlédl jsem totiž v tom krámku svého ex přítele. Ano, jsem gay, ale co je na tom?

Jmenuje se Daniel Štrauch a je to slovák. Má taky youtube channel a tam se jmenuje GogoManTV.

Ale teď k věci. Když jsme ještě spolu byli, nedalo se mu důvěřovat. Ne jenom, že mě podváděl, ale často mě psychicky ubližoval.

Dále jsem to nevydržel a dal mu jednoznačný konec. Jak jsem viděl, tehdy mu to nějak nevadilo. Spíše se jen usmál a řekl: ,, Tak já jdu za Petrem, měj se dobře''.

Modlil jsem se, aby mě v tom krámku neviděl. Ale podle všeho asi ne.
Tak proto jsem byl naštvaný

,, Hele, vážně nejsem na tebe naštvaný, říkam ti to úpřímně'', prolomil jsem naše nesnesitelné ticho, které jsem už nehodlal dále vydržet.

,, Však já vím'', usmál se na mě a já jsem měl neskutečnou radost, že už nebyl tak otrávený.

Po pěti minutách jsme došli k paneláku, kde jsem bydlel. Otevřel jsem dveře a vlezli jsme do výtahu. Zmáčknul jsem osmé patro a jeli jsme nahoru.

.
.
.
.
To be continue...