Internet - Mavy ( Kovy+Martin )

18. část

Dámy a pánové, čus! ( le smusa style 😂)
Konečně jsem  tady s novou částí! Doufám, že se vám bude líbit :).
Věnováno pro KlaraVejsadova 😀😀😊
Zatím čus! 😂😂
~~~~~~~~~~~~~~~~~~
,, Ahoj všichni, tady Kovy'', vykřikli
jsme oba do kamery. Pak jsme se dali do záchvatu smíchu, který nešel zastavit.

,, Dneska jsem si pro vás připravil speciálního hosta. Přivítejte, prosím, Martina'', ukázal na mě rukou.

,, Jáj!'', zařval jsem na plné pecky a Kája se na mě pobaveně podíval.
,, No, co je?'', zasmál jsem se.

,, Dámy a pánové, s tímto retošem točím video'', řekl do kamery.
Zakroutil jsem hlavou a usmál se.

,, To říká ten pravej'', vyplázl jsem na něho jazyk a on to oplatil. Už při začátku tohoto videa jsem věděl, že tohle video bude hodně retardované.

,, Dneska budeme hrát žvýkačkovou challenge! Jáj'', zařval a já si musel zacpat uši, protože jsem měl pocit, že ohluchnu.

Kája se na mě podíval pobaveným pohledem, ale pak se zasmál. Chtěl jsem udržet smích v sobě, ale nešlo to. Vyprskl jsem smíchy. Sice nechápu, co mi na tom přišlo vtipné, ale ten smích nešel zastavil.

,, Ok, ok, stop'', snažil se zastavit smích, ale kupodivu mu to vůbec nešlo. Byli jsme celí červení od toho záchvatu smíchu.

,, Dobře'', zhluboka jsem se nadechl a zkoušel přestat se smát. A povedlo se. Mohli jsme tedy pokračovat s natáčením videa.

Popisovat to video nebudu. Na to jsem moc líná :D Prostě si pusťte jejich žvýkačkovou challenge, která doopravdy existuje. Bude to skoro stejné kromě toho začátku a zpívání na náměstí.

Pohled Kovyho:

,, Bylo to super!'', vykřikl Martin, když jsem vypínal kameru. I já jsem se dost pobavil. No jo, s ním se dá všechno.

,, Mám otázku, co budeme dále dělat?'', zeptal jsem se a upřel pohled na Marťu. Zarazil se. Nevěděl jsem, jestli jsem řekl něco špatně. Podle mě ne.

,, Promiň, ale já... Nechci otravovat. Za dvacet minut mi jede vlak'', v hlase jsem poznal trochu smutku. Docela mě zarazilo, co řekl.

,, Ale ty neotravuješ. Prosím, aspoň na tu hoďku'', udělal jsem psí pohled a doufal, že to zabere. Martin podle všeho přemýšlel a pak se koukl na hodinky.

,, Ale dneska mi už nejede vlak. Já fakt nemůžu, promiň.''
Nechtěl jsem ho nějak nutit, tak jsem prostě přestal.

,, Jo dobrý'', mávl jsem rukou a naznačil, že je všechno v pořádku. Mírně se usmál a pak vyrazil do kuchyně. Následoval jsem ho, jelikož jsem se ho chtěl na něco zeptat.

,,Jinak máš všechno sbalené?''

Vím, musel jsem být pořádně otravný, ale tohle je jedna z mých nejhorších vlastností.

,,  Jo mám. Počkat!'', sáhl si do kapes ,, Mobil! Sakra, kde mám mobil?''
Začal panikařit. Zbystřil jsem a začal panikařit také.

,, Nenechal si ho u mě v pokoji, kde jsme natáčeli to video?'', zeptal jsem se a zběsile se otočil ke schodům. Rozběhl se a otevřel dveře. Nad tímto jsem se musel pousmál. Dokáže být i při téhle příležitosti roztomilý. Co? Co to melu?

,, Nechceš pomoct?'', zařval jsem. Nic se neozvalo, což mě donutilo vyrazit po schodech nahoru a podívat se na Marťu. V té době se díval pod postel.

,, Fakt si myslíš, že to bude pod postelí?'', zasmál jsem se. Mu to však vtipné nepřišlo. Ušklíbl se, ale nic neřekl.

,, Jdu ti pomoct'', pokrčil jsem rameny a vyrazil ho hledat někde na posteli. Mohl být kdekoliv.

,, Au!'', uslyšel jsem zakřičení. Podíval jsem se na Marťu. Podle všeho se praštil hlavou o postel.

,, Jsi v pohodě?'', vyrazil jsem k němu. Držel si hlavu a něco si pro sebe bručel. Naklonil jsem se k němu.

,, Jsem v poho!'', prohlásil a zvedl se. Stále si ale držel hlavu.

,, Ukaž, prosím tě'', řekl jsem a podíval se na jeho hlavu. Prohrábl jsem jeho dokonalé hebké vlasy a kontroloval každé místo jeho hlavy.

,, Nic tam nemáš'', usoudil jsem a sundal mé ruce z jeho hlavy. Docela se mi nechtělo, ale musel jsem.

,, Však já ti to říkal, že mi nic není'', zasmál se. Podíval jsem se do jeho očí. Byly tak krásné. Bože, Karle, přestaň! Nesmíš to tak přehánět.

Také se podíval do mých očí. Zírali jsme na sebe asi čtvrt minuty a já se začal tupě usmívat. Sakra, Karle, ovládej se!

,, Sakra! Za chvíli mi jede vlak a já jsem nenašel svůj mobil!'', odtrhl se a začal vyšilovat.  Začal jsem mu pomáhat v hledání.

,, Mám ho!'', vzal jsem ho z poličky. Sice nechápu, jak se tam dostal, ale co už. Odnesl jsem ho Martinovi.

,, Díky'', poděkoval mi a podíval se na hodinky. ,, Za dvě minuty mi to jede! Já to snad nestihnu!''

Rozběhl se do haly, kde měl boty a batoh. Rychle si je na sebe nasadil a otevřel dveře.

,, Tak čau. Užil jsem si to.'', zamával mi na rozloučenou.

,, Ahoj.''

Začal utíkat směrem na hlavní nádraží. Zmizel někde v rohu a já zavřel dveře. Plácl jsem sebou v obýváku o sedačku. Nevím proč, ale začal mi docela chybět.

A to nebyl ani minutu pryč.

.
.
.
.
To be continue...