9.kapitola NOVÝ ŽIVOT

258 18 5
                                    

Uplynula už dlouhá léta po skončení války, která hnula celým světem. Když jsem dostala pozvání na besedu ve škole, abych dětem vyprávěla o své životní zkušenosti, nabídku jsem přijala. Irenka mi poradila, ať do povídání zahrnu nějaké životní motto, nebo příběh, abych děti zaujala a nepovídala jim jen ty hrůzy, ale samozřejmě, dnešní generace musí vědět, co se v té době dělo, proč se to stalo, kdo taková muka vůbec vedl a podporoval. Do školy jsem vzala koláž obrázku, které jsem sama nakreslila. Na posledním obrázku byla černobílá holubice, černé křídlo znamenalo smrt, bílé život.

Po dlouhém povídání o tom, co jsem prožila v koncentračních táborech, byl čas na dotazy. Děti se ptaly na zajímavé otázky. Padlo mnoho zajímavých otázek. Na všechny jsem odpovídala pravdivě, aby věděli, jaké to tam bylo.

Ze školy jsem odcházela velice nadšená, protože jsem se mohla nejen svěřit dětem, které byly naprosto úžasné, ale hlavně jsem jim mohla dát  životní lekci. O tom, co se dělo musí vědět každý, aby se to už neopakovalo. Bylo to velice emotivní, zároveň jsem byla nadšená, že jim toto téma není lhostejné, zajímají se o to. A to je to nejdůležitější, protože právě mladá generace má šanci se ubránit takovým nekontrolovatelným zvěrstvům.

TENTO PŘÍBĚH, BY VÁM MĚL DÁT SPOUSTU VĚCÍ, ALE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE, ABYSTE SI VÁŽILI SVÉHO ŽIVOTA, SVÝCH BLÍZKÝCH A SVÝCH MILOVANÝCH, RODIČŮ, PROTOŽE BĚHEM VTEŘINY O NĚ MŮŽETE PŘIJÍT. PRÁVĚ JAKO TI, KTEŘÍ PRO VÁS OBĚTOVALI ŽIVOT.

ZÁVĚREM BYCH VÁM CHTĚLA ŘÍCT, ŽE ŽIVOT JE JAKO OCEÁN, MŮŽE BÝT KLIDNÝ, ALE TAKÉ ROZBOUŘENÝ, ALE NAKONEC VŽDY VŠE USTANE, A  ŽIVOT JE POTOM STEJNĚ KRÁSNÝ, JAKO BYL. VÁŠ ŽIVOT JE DAR, KTERÝ BYSTE NEMĚLI PROMARNIT. BUĎTE ZA NĚJ VDĚČNÍ TĚM, KTEŘÍ VÁM HO DALI, PODĚKUJTE RODIČŮM A ŘEKNĚTE JIM, JAK MOC SI JICH VÁŽÍTE, JAK JSOU PRO VÁS DŮLEŽITÍ, NENÍ TO TOTIŽ SAMOZŘEJMOSTÍ MÍT SPOKOJENÝ A ŠŤASTNÝ ŽIVOT!


V rukou smrti Kde žijí příběhy. Začni objevovat