Můj Bratr HRANIČÁŘ [Pozastaveno]

~6~

(Speciál za supermega trpělivost a za 200 přečtení 😊😆😊)

O dva týdny později :

Pohled Ari :

,,Tak odpoledne Clar!'' křikla jsem ještě do provozorních dveří naší chatky a chystala jsem se odejít, ale došlo mi že nemám zbraně.

Clařin luk si nemá cenu půjčovat protože kdyby mi něco hrozilo, nevystřelila bych ale jen bych ho zahodila a pokoušela bych se házet po zdroji nebezpečí šípy.
Mnohem radši mám nože. Je mi jedno jestli na dálku nebo na blízko, ale zvíře se líp zabíjí na dálku. Jistota je však jistota. Proto si beru z poličky krásnou a ostrou dýku. Beru si taky čtyři vrhací nože. Dva jsou menší a ty si koženými řemínky připínám na předloktí. Ty dva větší dávám za opasek do pouzder vedle dýky.
*****************************

Konecně jsem na cestě. Od Redmontu už je to jenom kousek a tak přidám do kroku abych byla doma co nejdřív. Přece jenom nesmím nechat zraněnou Clar dlouho samotnou.

Někdy si připadám jako její starší sestra. Ono to tak vlastně i je...

,,Vím o Willovi skoro všechno a on nemá ani potuchy o mojí existenci ''
Pamatuju si že Clar na mě jednou zařvala v záchvatu vzteku tuhle větu, ale nevím proč. Předtím totiž říkala že svého bratra viděla jen jednou a to jako malé dítě.

Nevím pročnad tím takhle přemíšlím a proč zrovna teď ale...

,,Křup...křup...křup ''
To zamyšlení mě bude nejspíš něco stát. Hlavně klid Ari, máš přece... ,,A sakra!!" Zaklela jsem možná až moc nahlas. No rozhodně to bylo dost nahlas na to, aby si mě osoba pod kterou křupaly větve všimla. ,,Hej! Ty tam!!''
Otočila jsem právě včas protože proti mě stál asi šestnáctiletý kluk a v ruce držel klacek kterým teď mířil na můj krk.

___________________________________

Jste nejlepší !!!!!!!

Jsme #200 ve fantasy!! Možná to není moc ale stejně vás zbožňuju !!!♥♥♥♥♥♥♥♥