Můj Bratr HRANIČÁŘ [Pozastaveno]

~2~

O patnáct let později:

Je ráno. Právě jsem se probudila. Jsem pořádně zpocená protože se mi zdála noční můra.

Zdálo se mi že vidím svého bratra a nad ním stojí Halt se svým saxonským nožem (omylem jsem napsala se svým sexoušským nožem XD) a pokouší se mého bratra zabít. Jelikož by mi zabil celou rodinu byl ten sen o to horší.

Bylo to zvláštní té ,,osobě'' jsem sice do obličeje neviděla ale poznala jsem že je to můj bratr.

Vždy když se mi zdají noční můry tisknu k sobě luk od tatínka. Dal mi ho rok před válkou. Za těch šestnáct let co jsem nucena se živit sama jsem se ho naučila používat celkem slušně.Vlastně živit nás. V chatičce uprostřed nejtemnější části lesa bydlím se svou kamarádkou Ari, která se ke mě připojila když jsem utíkala z domova po smrti maminky a tatínka. Ari utíkala od otčíma a macechy která jí bila. Ari tvrdí že jí macecha jednou strčila mezi vargaly ale to jí nevěřím.

Rozhodla jsem se že skočím pro něco k jídlu abychom neměly hlad. Někteří lidé by část mého obstarávání potravy a potřebných věcí mohli nazývat krádeží ale já to nazývám kořistěním(#NOCOPYOFNARNIA). A tak jsem se vydala ,,kořistit''. Do redmonského městečka to trvá asi půl hodiny poklusem.

Konečně jsem dorazila na kraj lesa u redmontu. Mám s sebou provaz,vak na záda a v botě ze srnčí kůže tvrzené na ohni mám balíček paklíčů. Mám u sebe i nůž kdyby se něco dělo ale luk si vždy nechávám ,,doma''. Jako první jdu ukořistit nějaké pečivo.

Pomalu se plížím k zadnímu vchodu královského pekařství a nakoknu dovnitř dnes mám opravdu štěstí protože nikdo nehlídá a tak beru ten největší bochník chleba který jsem našla a rychle vyklouznu zase ven. Teď půjdu do řeznictví a jelikož nikde nikdo není tak jsem hotová poměrně rychle. Počkat nikde nikdo není a to znamená jen jedno. Dnes je den kdy se přibírají noví učňové ! Tak to si vezmu dvakrát tolik věcí anikdo mě nechytí.

Už se konečně vracím lesem ale najednou jsem zaslechla nějaký hluk jako když se lidé smějí. Ale slyšela jsem hlavně mužské a chlapecké hlasy. Rozhodla jsem se že se na to podívám taky. Když jsem dorazila ke kraji lesa spatřila jsem nějakého kluka byl asi tak vysoký jako já nebo možná o kousek vyšší ale byl menší než ostatní chlapci a muži. Já jsem poměrně malá takže mi to vůbec vtipné nepřišlo. Ale všimla jsem si i něčeho jiného. Ty vlasy toho kluka... Mám pocit jako bych je už někde viděla ale to je teď jedno hlavně se dostat domů.

Ješte že mám s sebou vak do kterého jsem dala všechnu kořist.
A pomalu se dávám do klusu. No hurá už vidím naši chaloupku. Ale stejně by mě zajímalo proč mi ten kluk přišel tak povjedo... Aáááááááá!!!! Zaječela jsem a i s nákladem na zádech jsem se svalila do trávy. Kromě bolesti která mi pulsovala teď už nejspíš vykloubeným ramenem jsem cítila neuvěřitelnou bolest v pravém lýtku. Bolelo to asi jako když vam obří čelisti skousnou nohu a jedine východisko je si nohu ukousnout nebo uříznout.
Potom mě však napadlo jestli jsem se nechytila do vlastí pasti na zvěř a pokusila jsem se zmapovat okolí abych poznala v jaké pasti jsem ale přes slzy jsem neviděla skoro nic. Pomalu jsem začala uvažovat o variantě uříznutí si nohy ale nejspíš jsem jen začala bláznit protože jsem ztratila hodně krve. A tak jsem z posledních sil zařvala ,,Ari !!!!!!!!"
A pak jsem omdlela. Pořád se mi opakovalo to co se mi dnes naskytlo k vidění.Ten kluk,ty jeho vlasy měl je hnědé trochu tmavší... Počkat! To byly moje vlasy!!! Máme stejné vlasy ! Co když je to můj bratr. Projistotu jsem si přepočítala kolikrát se už nabírají učňové. Jedna,dva,tři ... patnác! To znamená že už je to patnáct let od doby co jsem utekla z domova a co se narodil můj bratr! Je to můj bratr nebo ne? Ptám se sama sebe. Ale to mi vlastně může být jedno teď jen doufám že mě Ari najde dřív než divoká zvířata...