Můj Bratr HRANIČÁŘ [Pozastaveno]

~10~

Clar už téměř nic necítila. Při pár marných pokusech o útěk vždy schytala strašnou ránu do hlavy.
Ta dvě individua, která jí táhla svázanou provazem po kamenité cestě, snad ani nemohla být lidskými bytostmi.

Clar se pokusila otevřít oči, ale postavu jdoucí vedle sebe sptřila jen matně. Jistě však věděla, že postava opravdu nepatřila průměrnému člověku. Přišlo jí, že tyhle postavy už viděla. Přesně si nevzpomínala kdy a kde, ale odněkud je znala. Třeba to byli jen nadměrně vyzbrojení královští vojáci. Patnáct let krádeží jí přece nemohlo jen tak projít. Opovažovala se ovšem tvrdit, že královští vojáci by ji netáhli po kamenité cestě jen tak omotanou provazem. Takže je mohla ze seznamu vyškrtnout.
Možná že jsou to Skandijci.
Nikdy žádného neviděla, ale říkalo se o nich že mají sílu pěti mužů, válečné sekery, palice nebo meče, ovčí kazajku, helmu s dobytčími rohy a na koních nejezdí. Je tudíž dost možné, že ji unesli právě oni. Na koni ani jedna ze čtyř postav nejela.
Jediné co Clar na oněch ,,Skandijcích" nesedělo, byla výzbroj. Žádnou kazajku ani sekyru neměli. Měli na sobě jen cáry kožešin a na hrudi brnění z černé kůže tvrzené nad ohněm.
Najednou se jí udělalo mdlo a celý obsah svého žaludku vyvrhla ven. Pak už jen cítila bolest v oblasti hlavy a upadla do bezvědomí.

**********

Clar ležela na mramorové podlaze a vedle ní ležela Ari.

,,Pane, už se probrala," ozvalo se podivně zabarveným hlasem.
Po kamenné podlaze někdo přešel až k její hlavě, otočil se a šel zase zpátky. Clar se vyšvihla do stoje a s bojovným výrazem se podívala na onu osobu. Pak dostala záchvat smíchu. Naproti ní stál mužík který jí byl po ramena. Toho se má bát?

Z rohu místnosi se ozvalo zakašlání. Clar se otočila a spatřila někoho, kdo jí byl až nepříjemně povědomý.
,,Kdo jste a co ode mě chcete?"
,, Ty si nevzpomínáš? Je to už patnáct let... Za mou prohrou stojí ten plesnivák Halt..."

Clar poznala v prošedivělém muži Morgharata a než se stihla zastavit, vyhrkla.: ,, Předtím jste vypadal mladší."
Pak si uvědomila co řekla a chytla se za pusu. Namísto řevu však uslyšela smích. Hrubý a podivný, ale smích.
,,Tys taky určitě vypadala jinak."
Clar měla z muže strach ale přesto se zeptala znovu. ,,Co po mně chcete?" Odpovědi se jí dostalo brzy. Uslyšela totiž svist a rychle se sehnula potom se otočila a když spatřila muže který držel její luk, rozběhla se k němu a jedním rychlým pohybem mu ho vykopla z ruky. Chytla luk ještě ve vzduchu, popadla šíp ležící na zemi a namířila ho přímo na Morgharata a aniž by se rozmíšlela, vystřelila. O to víc ji překvapilo, když naprosto bleskovou rychlostí popadl štít vysící na stěně a její šíp zablokoval.
Potom úplně nenuceně přešel až k ní a řekl.: ,,Přesně tohle."