Můj Bratr HRANIČÁŘ [Pozastaveno]

~7~

Ari :

,,Polož tu větev chlapečku ....."
Řekla jsem a pokusila jsem se o co nejvýhružnější tón.

,,Clapečku ?" Zeptal se posměšným tónem. ,,Takhle se mluví s bojovnickým učněm ??"
,,Možná ano, možná ne" ,,Navíc,  žádného tady nevidím"

To ho asi hodně naštvalo, protože zahodil klacek a vrhnul se na mě.
Uskočila jsem ke stromu a rychle na něj vylezla. Možná jsem udělala dobře. Ten kluk totiž vypadal jako že se umí prát.
Nadruhou stranu měl hodně modřin, mokré oblečení a z nosu mu tekla krev.
Vypadal však že mu to nevadí.

Když teď sedím na tom stromě,
napadá mě že bych ho mohla pošťuchovat.Nakonec však začíná on.

,,Někoho mi připomínáš." říká  ,,A koho prosímtě"  ptám se.
,,Willa, takového sraba."
Najednou mě to co říká poměrně zajímá. ,,Willa??" Ptám se zase.
,,Ty ho snad znáš ?" Řekne posměšným hlasem a pokračuje ,,To jsi snad jeho sestra? Počkat! On sestru vlastně nemá! To znamená že si ve skutečnosti mrtvá a já se s tebou bavím protože jsem vyšinutý blázen!" Už se skoro směje a moje trpělivost pomalu vyprchává.
,,O tom že jsi vyšinutý blázen by se dalo diskutovat a k té sestře já to rozhodně nejsem ale pokud se jedná o správného Willa, možná jeho sestru znám."

,,Óóó tak to je jeho sestra asi taky mouuula." Naschvál protahuje slovo moula. Moje trpelivost už je na hraně.,,Dej si pozor na jazyk chlapečku... " ,,Ale pročpak protože jinak vyzvednež Willíka ze syrotčince po obídku a uděláte bu bu bu?" Ze syrotčince ? Hmm.
To by mohl být Clařin bratr. Ale Willů je spousta. Mojí trpělivosti však spousta není, proto se odrážím od větve, skaču a v letu kopu toho kluka do hrudníku. Když padá sedám si mu na žebra a koleny mu blokuji ruce. Odepínám z předloktí nožík a přikládám mu ho ke krku.
,,Uděláme chlapeškovi bebí ?" Šišlám a  potom dodávám ,,Pokud je ten Will takový ňouma jak říká
a pokud je jako jeho sestra možná bys na něj měl dát pozor."
,,Už jen kvúli pudu sebezáchovy."
Koukám se do obličeje toho kluka, a divím se jak někdo s tak nevinnou tváří může mít tak útočnou povahu.

Potom se bez dalšího slova zvedám a odcházím.
******************************

Doteď  jsem neměla kořist ale pánbůh  mě má asi rád a proto teď sedím za křovím a pozoruji velkého jelena.
Rychle si stoupám rozmachuji se nožem, ten jelena zasahuje do srdce . Dnes mám opravdu štěstí cestou totiž nacházím opravdu hodně volně rostoucí pšenice.
Taky malý kamínek soli.
Konečně jsem doma.