Still Alive (GF ff/CZ)

Kapitola 7. Living Nightmare

Dipper po cestě zpátky do Mystery Shack naštvaně nakopával kamínky na cestě. 

Proč mu probůh ten démon nemůže dát už pokoj. Porazili ho už několikrát a on se stejně objevil znovu. Dipperovi připomínal švába, kterého ať spláchnete do umyvadla kolikrát chcete, vždycky si najde cestu zpátky. Naživu a naprosto zdravý.

Měl by o něm říct Mabel? 

Jistě, že by měl, ale...nechce jí tohle léto stresovat. Po tak dlouhé době se přeci vrátili zpátky a nemá cenu se stresovat kvůli něčemu, co jim nemá jak ublížit. To je ono, Bill je uvězněný. Nemůže jim nic udělat. Nic se nestane...

Dipper se konečně uklidnil a zvolnil krok. Až teď si uvědomil, jak ho pálí lýtka z ostrého tempa, které nasadil. Když zvedl hlavu uviděl v dálce střechu Tajemné chýše.

...

Dipper se tedy rozhodl, že si Billovu přítomnost nechá pro sebe. Ale to jen do té doby, kdy se stane něco nečekaně zlého. Protože Dipper věděl, že démon jako Bill Cipher se jistě touží pomstít těm, co mu způsobili mizérii, a to byla celá Pinesovic rodina. 

Navíc, až přijede Zlejda Ford, bude vědět, co s tím. Ano, jemu to řekne a ně protože by Mabel nevěřil. Právě naopak. Ale toho to snad nevyděsí tolik, jak by to určitě vyděsilo Mabel a jejich léto by bylo ztraceno.

Dipper seděl na Malém pařezu hluboko v lesích, kreslil do deníku nákres malých, ale zákeřných, létajících masožravých víl zvaných Pixie a přitom se nechával kolébat zpěvem ptáků, šustěním jehličí a větru, který houpal větvemi stromů a vůní hub a smrkového dřeva.

Bylo tam nádherně. I na to, jak hluboko v lese to bylo.

Dipperova ruka se samovolně zastavila v pohybu. Jeho dech se zadrhl, po skráních se mu svezly kapičky studeného potu a po zádech mu přejel mráz. Všechno ztichlo a to jen umocnilo jeho v sekundě vzrostlý strach a pocit, že je sledován. Sledován něčím, co rozhodně není přátelské. 

Ty dvě mrtvolně skelné oči za hradbou stromů...

Chce mu to ublížit.

Démony jsi možná dokázal jako člověk zastavit, Pine Tree! Ale na to, co přichází teď bys musel být bůh!

Kruci.. proč si vzpomněl na Billova slova, i když vyřčená v hněvu? Proč měl pocit, že mluvil pravdu?

Zažloutlé zuby, zakleslé v sobě v něčem, jako primitivním úšklebku...

Dipper vyskočil na nohy a prudce se začal rozhlížet. Jeho strach rychle přerůstal v paniku.

Dlouhé, špičaté, ostré drápy zarývající se krvelačně do země, která se chvěla, jako kdyby i ona byla z toho stvoření vystrašená...

Dipper zůstal zírat mezi stromy a keře, naprosto zhypnotizován dvěma bílými tečkami, očima, které ho viděly jen jako něco, co se dá pozřít.

Hustá, mohutně vypadající srst tvořená ze stínů, masivní a svalnaté končetiny, lebka téměř holá...

Je to Wendigo...

Ustoupil Dipper o krok. Byl připravený utíkat.

"Dippere?" 

Zarazil se a podíval se do stínů mezi větvemi hlouběji.

"Mabel?" Zeptal se nechápavě.

Zpod podrostu se vynořila jeho sestra se zářivým úsměvem.

"Oi, Dip-Dope...jsi tu nějak dlouho, tak jsem se po tobě šla porozhlédnout...." Usmála se a přišla až k němu.

Dipper se snažil v její přítomnosti uvolnit, ale jeho tělo zůstávalo bezdůvodně stále ztuhlé strachy.

"To je v pohodě, už jsem se chystal zpátky" Řekl, hlas se mu rozechvěl. Bez nějakých zřejmých příčin svou sestru nespouštěl z očí. Něco na ní bylo jinak...

Mabel k němu přikročila a chytila ho za paži.

"Dippere..."

Dipper ucukl a snažil se jí vytrhnout ruku.

"Mabel pusť-" 

A Dipper pochopil. Les byl stále tichý...

Vykulil oči a zíral na Mabel, jejích obličej se začal roztékat. 

"Dipheeerrrre..." Zachrčel hlas. Ruka na jeho paži se proměnila v obrovský pařát se zahnutými  drápy. Dipperovy smysly se zbláznily. 

I za cenu čtyř krvácejících hlubokých šrámů vytrhl ruku ze sevření toho tvora a dal se na zběsilý útěk pryč. K jedinému místu, které bylo v Gravity Falls chráněno proti magii. Do Mystery Shack.

Větve s ostrým jehličím ho šlehaly do tváře, nohy mu podkluzovaly na spadaném jehličí, zakopával u vystouplé kořeny, kolena se mu podlamovala. Hnal se jako o život...počkat, né jako, on se opravdu hnal o život.

Ani nevěděl, jestli běží správným směrem, modlil se, aby ano.

Plíce ho pálily, v krku měl sucho, připadal si, jako by za sebou na kotnících táhl několika tunové závaží. Měl pocit, že mu praskle hlava, měl zalehlé v uších. Srdce mu bušilo v hrudi, jako šílené.

Dipperovi se v očích objevily jiskřičky naděje, když v dálce  před sebou, mezi stromy, uviděl ceduli s nápisem: Mystery Shack 500 metrů ---->

Už tam bude. Zachrání se. Nedostane ho to...

Najednou se země zatřásla a na louce před Dipperem se otevřela obrovská, snad nekončící průrva o šířce praskliny několik desítek metrů. Dipper klopýtl, když se rychle zastavoval, aby do ní nespadl. 

Zpanikařil. I přes to, že se neodvažoval ohlédnout, cítil, že je tvor blízko. Až nebezpečně blízko!

Dipper se z rozšířenýma očima, plnýma probouzejícího se šílenství zahleděl do průrvy. Pak se vrátil o několik kroků zpátky, rozběhl se a...skočil.

...

Omlouvám se za chyby, přesto doufám, že se kapitola líbila :D

Komenty a vote jsou jako vždy vítány :)

AdyOtaku aka MorningStar