Still Alive (GF ff/CZ)

Kapitola 17. Is this the end?

Bill se cítil malátně, jako přejetý parním válcem a hlavně zmateně. Nevěděl kde je, proč je, ani jak se sem dostal. Ale záleželo na tom vůbec?

Právě teď se zlatý démon soustředil na lidského mladíka, co ho svíral kolem ramen.

"Eh..Pine Tree?" Odkašlal si hlasitě, aby tak dal Dipperovi najevo, že je z objetí nesvůj. Dipper se od něj odtáhnul tak rychle, jak jen dokázal. Podíval se na něj a pousmál se. "Promiň" Omluvil se přitom.

"V pohodě. Teď....vysvětlíš mi, jak to, že ještě nejsme mr-" Bill samozřejmě chtěl říct mrtví, ale nestihl to. Šmouha tvořená z modrého ohně ho nárazem svalila zpátky do pokrývek. 

"Bráááááááááškoooooooooooo" 

Bill se snažil vyprostit z dalšího pevného objetí, ale to se mu nepodařilo. Proto to po chvíli vzdal a jemně stiskl Williama nazpět. "Wille, pusť mě" Odkašlal si Bill znovu, když si uvědomil, že Dipper je stále v místnosti. Navíc...horké, slané slzy, co se mu vpíjely do kabátu nebyly bůh-ví jak příjemné.

Will poslechl pokárání a pustil ho. Utřel si své slzící oči rukávem a zazubil se.

"Konečně jsi zpátky. Bál jsem se o tebe" 

Bill zacukal obočím. "Co jsme si říkali asi už milionkrát?"

"Démon na sobě nikdy nedává znát své slabosti, ani vazby, aby nepříteli nedal výhodu" Odrecitoval Will okamžitě učebnicovou větu.

"A co jsi právě udělal?" Otázal se Bill a setřásl ze sebe mladšího démona.

"Ale Bille, tady nikde není žádný nepřítel. Jsem tu jen já, ty a Dipper!" 

Bill chtěl odseknut něco ve smyslu, že Dipper není součást rodiny a tím pádem je něco jako nepřítel, nebo alespoň nevítaný, ale nepřiměl se k tomu. Jen si povzdechl a rozcuchal Willovi už tak rozcuchané modré vlasy.

Pak se podíval na Dippera. A po velice. Velice dlouhé době se cítil...vážně doma.

...

A tehdy Billovi přiletěla facka. Will a Dipper jen stáli opodál, sledovali to a nechtělo se jim moc zasahovat do toho, co se právě dělo v jídelně.

"Ty si myslíš, že tu vždycky budu, abych ti zachránil zadek, ale nebudu, jasné?! Nehledě na to, jaký chaos jsi způsobil Weirdmageddonem a já, JÁ, to musel vysvětlovat ostatním. Já jsem z toho měl problémy, zatím co ty sis v klidu hnil v magické pasti v Gravity Falls! Nehledě a to, že jsi mi NIC PŘEDTÍM NEŘEKL!" 

"Ale-"

"Ty k tomu máš snad ještě  co říct?!"

Bill mlčel. Měl chuť se přitisknout k zemi a dělat, že tam není. Nikdy neviděl Tada tak rozzuřeného. Tak..děsivého. Starší démon, co jim dělal společnost už co si Bill pamatoval, byl vždy rozvážný, dalo by se říct že i tichý a rozhodně, když se zlobil, byla to zloba tichého typu. Tad vám neřekl nic a vy jste přesto věděli, že on VÍ, a zlobí se na vás.

To proto takový výbuch nečekal. Jen pokorně sklonil pohled.

"Ne. Máš pravdu, omlouvám se" 

Tada a popravdě i Willa s Dipperem tento krok překvapil. Asi všichni čekali, že Bill prokáže svou pravou náturu a bude se hádat až do krve. Avšak starší z Cipherů na tohle neměl ani pomyšlení. Pořád se cítil docela malátný a slabý, na nějakou prudší hádku, nebo dokonce boj se schopnostmi neměl energii, ani náladu.

"To je dobře. Teď se rozluč s Dipperem a garantuji ti, že z tohohle budeš mít problém"

Řekl Tad už mnohem vyrovnanějším hlasem a přejel Billa zkoumavým pohledem. Zdá se, že v Gravity Falls ho naučili trošce slušnosti.

Pomyslel si vduchu. 

Pak se rozhodl, že už ho tu nic nedrží, tak se ohlédl na Dippera.

"Na shledanou, mladý muži. Nepochybuji, že se ještě někdy setkáme" Smekl svou buřinku a zmizel v záblesku fialového světla.

Dipper tam zůstal stát jako opařený. Na shledanou? Rozloučit se? Znamená to snad, že konečně může domů? Oči se mu rozzářili jako Vánoční světýlka. Pak ale ucítil ten podivný tlak v hrudníku. Nechce se mu odcházet? 

Proč? Kvůli tajemstvím Nigtmare realm? Nebo snad kvůli...Cipherům?

Nah, stejně se vrací. Tečka.

Zboku se k němu přitisknul Will a začal brečet. Dipper ho objal jednou rukou a začal ho s ní hladit po zádech. 

"To je v pořádku Wille, nebreč" 

Dipper otočil hlavu na Billa, který k němu taky přišel blíž. 

"Tak tady to končí, Bille?" Zeptal se.

"Řekl bych, že naše smlouva končí v okamžiku, kdy se tvoje nohy dotknou půdy Gravity Falls. Ano, až se příště uvidíme, nečekej tak vřelou tvář" Odfrkl si Bill a pohodil hlavou. Nechtěl se na Dippera dívat. Něco...něco bylo jinak. 

Dipperovi trošku ochabnul úsměv. Kruci, neměl nikdy zapomínat, že Bill je nebezpečný démon a zabiják, který k němu rozhodně nechová žádné sympatie, i když ho mnohokrát nazval svým 'oblíbeným člověkem'.

Proto si jen povzdechnul a pousmál se.

"Škoda, začínal jsem si na tebe zvykat, ty vesmírné démonické dorito" 

"Jak jsi mě to právě nazval?!" Zavrčel Bill, ale hodně rychle zněžněl, když ho Dipper objal. Dokonce se ani prvních pár sekund nesnažil vyprostit. 

Dipper ho rychle pustil, aby ho nenaštval ještě víc. Will ho okamžitě potom chytil za ruku. Nebránil se.

"Tak pojďme" Oba zmizeli v modrých plamenech, zanechávajíc Billa v celém sídle naprosto samotného.

...

Dipperovi se na chvíli bezprostředně potom zatočila hlava a udělalo se mu zle od žaludku, ale tyto pocity rychle odezněly. Když se rozhlédl kolem sebe, stál v Mystery Shack, v obýváku a než se nadál, kolem krku se mu vrhala Mabel, která se zřejmě předtím dívala na televizi.

"Dippere! Dippere!" 

"Jsem v pohodě, Mabes. Vážně. Jsem doma" 

Dippera naplnil obrovský pocit štěstí ze známého místa. Zvlášť, když koutkem oka zahlédl Forda a Stana, jak se taktéž přiřítili do obýváku, když zaslechli ten povyk, co Mabel ztropila.

"Jak vidíte, Pinesovi, Dippera jsem přivedl naprosto živého a zdravého, jak jsem slíbil" Will pustil Dipperovu ruku a smekl svůj cilindr, hlavně jako efekt pro starší Pinesovic dvojčata. Znovu se rychle narovnal a pousmál se.

"A teď, když mě prosím omluvíte, musím se vrátit domů a dohlédnout na bratra, aby se nepřepínal" 

"Wille počkej" Byl to Dipper, kdo ho objal.  "Díky, doufám, že se zase uvidíme" Odtáhl se.

"To je jisté" Přikývl Will a Dipper si přitom všiml, jak moc se změnilo jeho vystupování. Už nevypadal, jako ten démon, co se sesype do plačícího klubíčka téměř každé půl hodiny. Měl v sobě mnohem víc toho démona, co na Dippera poprvé zaútočil.

"Tak se tu zatím mějte! Čau!" Modře se zablesklo a Will byl pryč. 

Dipper byl v euforii štěstí z toho, že je zase doma, ale přesto tam hluboko v jeho vědomí byla jeho částečka, která cítila ještě něco. Ale co?

...

Tak dámy a pánové, démoni a monstra, zbývá nám ještě jedna kapitolka a KONIEC :D

Jinak zajisté nepohrdnu žádným komentářem, ani vote, jste úžasní, že mě tak podporujete :D 

Please ignore mistakes, like always :3

A...uvidíme se  příští a poslední kapitolky Still Alive :)

AdyOtaku aka Cry-baby "Mori" Morningstar