Still Alive (GF ff/CZ)

Kapitola 3. The Gravestone of the dream demon

Dipper na sochu zíral a nevěřil svým očím. Měl nutkání očekávat, že znovu uslyší ten divný smích, který mu vždy způsoboval husí kůži a ta socha se pohne.

Ta však zůstala tichá a klidná jako...no jako kámen.

Opatrně se pohnul a obešel si sochu kolem dokola, aby si ji pořádně prohlédl. Byla vysoká asi metr třicet, hladký kámen už byl jemně popraskán, ale vypadalo to, že je rostlinami zatím neporušen. Byl však porostlý mechem, takže vypadal staře, i když tu nemohl být víc než pět let, možná méně. Napadlo Dippera. Nejvíce pravděpodobné se mu zdálo, že se tu socha objevila po Weirdmageddonu. A i když si myslel že má pravdu, nechtěl vědět jak, ani proč. Miloval nadpřirozeno to ano, Mabel by možná poznamenala, že je jím dokonce posedlý, ale s Billem už nic nechtěl mít. 

Bill Cipher mu už ublížit dost. Nejdříve ho podvedl, ovládl jeho tělo, pokusil se zničit deníky, ublížil oběma Zlejdům, kruci, vždyť je chtěl všechny zabít a hlavně...Mabel...

Dipperovi se nechtěně vybavila vzpomínka z posledního dne Weirdmageddonu. Když je byl chytil a chystal se někoho z nich zabít. Měla to být Mabel..

Dipper zatřepal hlavou, aby zlou vzpomínku vyhnal a přitiskl si k sobě blíž svou brašnu s pomůckami. Zamračil se na sochu, která v jeho směru natahovala svou ruku.

"Na to zapomeň, démone. Žádné smlouvy, je konec" Zašeptal Dipper, dech se mu zasekl v krku.

Nebyl zbabělec, vůbec, ale tohle místo, najednou tak tiché, jako by se i stromy bály nechat své listí šustit, ho vystrašilo. Dipper se otočil a rychlým krokem se vzdaloval. Naprosto pevně rozhodnutý se neotočit, nevrátit a nemyslet na mocného nepřítele, kterému kdysi čelili a zvítězili...

...

Dipper seděl na verandě a  črtal do deníku nákresy lesů v Gravity Falls. Chtěl udělat něco jako celkovou mapu nadpřirozenosti tohoto místa. Nějakou barvou zaznačit místa, kde žijí kolonie gnómů, další jeskyně, kde přes zimu spí okopýři a jinou například místa, kde mají svá teritoria stáda kentaurů a jednorožců.

Bylo tu mnoho druhů nadpřirozených věcí, které už znal a také množství toho, co mu zatím zůstávalo skryté. Výsledek mapy si proto představoval tak trochu jako omalovánky.

Cizí váha, která se mu opřela do zad ho vyděsila. Zadržel v sobě vyjeknutí, zaklapl deník a přetočil se, aby mohl útočníkovi čelit. 

"Mabel!" Zaskřehotal, skoro mu znovu přeskočil hlas - ale to už se moc nestávalo, jelikož byl už v pokročilém stádiu puberty a mutování už bylo snad za ním - a zaškaredil se na svou sestru, která měla ve tváři tak široký a zářivý úsměv, že ho bolely líce i za ni.

"Co se proboha děje, že mě tak děsíš?!"

Mabel se bláznivě rozesmála. "Promiň Bro-Bro, jen jsem volala Grendě a Candy a ty souhlasily, že nám pomůžou s přípravami na tu zítřejší oslavu!"

Dipper na ni koukal s nakrčeným obočím. Ono už to mělo být zítra? A proč si proboha Mabel myslela, že jí bude pomáhat s přípravami? Měl svou sestru rád, ale na tohle stačila určitě sama, navíc kdyžy tu bude Grenda s Candy, neměl se čeho obávat. Znovu...NIKDY nebyl žádný party-boy.

"A to se tak křeníš jen kvůli tomu, že mají přijet ty dvě?" Zeptal se nedůvěřivě. Můžete tomu říkat nějaké sourozenecké propojení, nebo magické mojo, které jako dvojčata měli, ale nějak věděl, že tohle není důvod, proč má jeho sestra v očích ty podivné jiskřičky, které se mu ani za mák nelíbily.

"No neeeee...." Protáhla Mabel se zavrněním a objala ho kolem krku. Nahnula se k jeho uchu a zašeptala: "Ale hádej, kdo tě chce vidět? Přeci tvoje platonická nekončící láskaaaaa" Zapředla.

Dipper se vymrštil a Mabel ho stihla jen tak tak pustit, aby ji nesvalil na zem. Dipperovi se na tváři objevil široký úsměv, když vykročil do Mystery Shack.

Wendy se opírala o prodavačský pult, rezavovlasá a volně působící - ostatně tak jako vždycky - a jakmile ho zahlédla, po tváři se jí rozlil úsměv. Zvedla ruku a zamávala mu. Měla na sově světle zelenou kostkovanou košili, potrhané světlé jeansy a své dlouholeté zablácené boty.

"Dippere!"

"Wendy!"

Wendy ho prudce a silně objala. Dipper si nemohl pomoct a vdechl její vůni. Byla taková jak si ji pamatoval. Jako stromy, jako les.

Wendy se odtáhla a prohlédla si ho. 

"Páni, vytáhl ses" Poznamenala s úšklebkem a nezapomněla mu rukou projet vlasy. Dipper se pousmál.

"Konečně nejsem beta dvojče" Pokrčil pobaveně rameny.

"Jdeš ven?" Zeptal se ihned potom. Wendy kývla. "Jasan, proč ne"

Seděli spolu na střeše Mystery Shack a pozorovali slunce, které se pomalu sklánělo za horizont a barvilo oblohu do ruda. 

"Nic moc se tu nezměnilo, víš. Byla tu bez vás pořádná nuda" Řekla Wendy a napila se limonády.

"Je mi líto, že se to protáhlo na tři roky" Povzdechl si Dipper.

"To je v pohodě, kámo. Jste tady a bude to zas super léto" Pousmála se. Najednou jí zadrnčel mobil s kapse kalhot. Vyndala ho a podívala se na SMS co jí přišla. "To je táta, musím domů. Tak zdarec Dippere, brzo se zase uvidíme" Vstala a vydala se ze střech dolů.

"Jasně!" Zavolal za ní Dipper a sledoval ji, jak odchází. Když mu zmizela z dohledu, vytáhl si zpod své mikiny svůj deník a otevřel ho na náčrtu, kterým skočil. Vytáhl si z kapsy tužku a pokračoval. Alespoň do té doby, než slunce zapadlo úplně.

...

Pro @eva1725 je tu právě setkání s Wendy :D

Komentáře i vote jsou vítány :)

Allons-y!

AdyOtaku aka Morningstar