Still Alive (GF ff/CZ)

Kapitola 18. Rewritten

Dipper seděl na verandě a byl ztracený ve svých myšlenkách a vzpomínkách,všude kolem byla noční tma prozářená jen hvězdami a měsícem v úplňku. Čas tady plynul zkrátka naprosto jinak než v Nightmare realm. To, co tam bylo několik týdnů, tady bylo jen pár dní. To ho prakticky dělalo starším než Mabel, ale to ho teď nerozpalovalo tak moc, jako kdykoli předtím. Ten druhý svět mu chyběl.

Před strejdy a Mabel se snažil dělat jakože nic, protože by je to mohlo nějak negativně ovlivnit a to vůbec nechtěl. Ale zkrátka...co by dělal, kdyby tohle byl opravdu konec a už nikdy se s démony nepotkal? Podivnost Gravity Falls pro něj najednou nebyla dost.

Samozřejmě že věděl, že to není zrovna správné, přát si, aby se mohl vidět s démony. Zrovna s démony. S těmi démony. S tím démonem. Nebo...ne?

Nemohl si prostě pomoct.

Položil si hlavu na kolena a povzdechl si.

Už by měl jít spát ne?

To je jedno, stejně se mu nechce...

Ani né po deseti minutách Dipperova hlava klesla na jeho vastní rameno. Jeho víčka zavřená, jeho ramena se jen lehce nadzvedávala v rytmu jeho klidného, stálého dechu.

...

Tmavá silueta postavy se zastavila, až když její kolena spočinula podepírajíc Dipperova záda, aby nepřepadl dozadu. Pohled ve zlatých očích byl jemný, téměř něžný, když se mladý Pines ocitl v pevné náruči a jeho hlava klesla na cizí rameno.

Potichu a nezjistitelně se postava, jako stín, propletla celou Mystery Shack, po schodech nahoru, naprosto cílevědomě míříc do Dipperova pokoje. Tam opatrně položila Dippera na jeho postel a zakryla lehkou pokrývkou, předtím složenou v rohu postele.

Zůstala stát nad postelí, pohled upřený na spícího mladíka, který se nespokojeně zavrtěl náhlou absencí tepla druhého těla a víc se zachumlal do přikrývky.

Její rty se stiskly do pevné linky .

Proč on? Ze všech těch otravných lidských skořápek...proč zrovna on?

Mírným zatřesení hlavy se pokusila zahnat myšlenky ze své hlavy. To je teď jedno. Stejně...to brzy skončí. Možná i dřív než to začne...

S tímto se postava vypařila do vzduchu.

...

Dipper se zavrtěl a se zívnutím se protáhl. Posadil se, zamrkal, protřel si oči a rozhlédl se kolem. Aha..jeho pokoj, ale...proč mu to přijde divné? Přísahal by, že naposledy co si pamatuje seděl...na verandě...

Dipper se zamračil. Že by ho někdo ze Stanů přenesl do pokoje? Trochu nepravděpodobné s ohledem na jejich věk. Určitě by se nenamáhali ho někam nosit. Nope, tohle si může ze seznamu možností vyškrtnout..

Tak kdo...

"Heya, Pine Tree!" Ozvalo se šeptem přímo u jeho ucha. Dipperovi po páteři vystřelilo zamrazení. Leknutím povyskočil na posteli nahoru a rukou odstrčil nezvaného návštěvníka.Ten, jelikož to nečekal, se překlopil a skončil rozpláclý na zemi pod postelí.

"Auuuuu..." Ozvalo se zaskučení.

Dipper byl připraven se bránit jakémukoli útoku na svou osobu, ale vypadalo to, že dotyčný má docela problém i s tím, vytáhnout se znovu na nohy. Dipper se proto naklonil, aby viděl na zem a upustil na své ostražitosti.

"Bille?" Vydechl, když uviděl žluté oko, které se na něj dívalo, pravda, docela vyčítavě, jak jeho majitel pořád ležel roztažený na dřevěné podlaze pokoje. Něco hluboko v Dipperovi...povolilo.