Still Alive (GF ff/CZ)

Kapitola 10. You can't forget past so easily

Dipper zíral na Billa a vduchu si nadával, jaký je idiot, že zapomněl na tu nejhlavnější podmínku ze všech. Bill nemá zakázáno mu ublížit, ne-li ho přímo zabít. Dával to naprostý smysl. Kdyby ho démon zabil, smlouva by se stala neplatnou a on by byl znovu nekontrolovatelně volný. Také by tím pádem přestaly platit ostatní podmínky, které si Dipper určil.

Mladý Pines ztuhl a vytřeštil oči.

Démonův úšklebek byl široký a krvežíznivý, možná také pobavený. Jeho zlaté oko zářilo až nepřirozeně a děsivě.

Dippere, ty jsi pako! A teď za to všichni zaplatí!

Hnědovlasý se prudce nadechl a ucuknul dozadu, když k němu Bill vykročil. Dipper věděl, že démon VÍ na co myslel. Zřejmě se vduchu nemohl přestat smát tomu, jaký je Dipper blázen, že se nepoučil z minula. Že jeho dohody většinou končí zle.

Dipper zády narazil do stromu, kolena se mu téměř podlomila. Nemohl oči odtrhnout od postavy, která se k němu přibližovala. Bill se zastavil téměř krok od něj, Dipper dokonce cítil jeho dech na své tváři a opřel se rukou o kmen stromu, těsně nad Dipperovou hlavou. Zabránil mu tak efektivně v útěku a zároveň to udělal mnohem děsivější a intimnější.

"Sice už teď nemůžu číst myšlenky tak čistě jako předtím, ale naprosto přesně vím, co se ti teď honí v hlavě, Pine Tree..." Zašklebil se Bill.

Dipper se rozmáchl pěstí. "Jdi ode mně--"

Bill uhnul hlavou, chytil Dipperovu ruku a cukl s ním k sobě, načež je oba přitlačil ke smrku za nimi. Naklonil se k jeho uchu. Přes své tělo, které bylo natlačeno na to Dipperovo Bill cítil, jak mladému muži zběsile buší srdce.

Bill se zachvěl slastí. Jeho démoní podstata šílela po tomhle pocitu.

Položil své rty na Dipperovo ucho.

"Na to jsi měl myslet dřív, můj malý Pine Tree...hmmm" Zapředl hlubokým hlasem z něhož naskočila Dipperovi husí kůže.

Jemně do odtáhl, aby se mohl mladému Pinesovi pohlédnout do očí. Byly velké, zelené a vyděšené. Leskly se. Bill mohl skrze ně vidět přímo do Dipperovy duše. Ač byl lidský mladík o několik let starší - né že by to pro nesmrtelného jako Bill něco bylo - silnější a možná i rozumnější - o tom by se ale dalo diskutovat - vevnitř byl stále stejný. Dipper Pines měl pořád ty samé touhy, sny, chyby...

Bill volnou rukou odhrnul husté hnědé vlasy z Dipperova čela, pak se naklonil a přiložil své rty na mateřské znaménko. Cítil, jak z něj vyzařuje nějaká síla. Ale nikdy nezjistil jaká. Bylo to jedno z tajemství, na které zatím Bill neznal odpověď.

"Ale nejsem takový grázl, jak si myslíš. Sice by to určitě byla zábava, ale...." Zašeptal mu do kůže, odmlčel se a odtáhl. Pustil Dippera ze svého sevření, ale Dipper se ani tak nepohnul. Jen se zády mačkal na strom, zíral na něj, rty pootevřené, oči vytřeštěné, neschopný cokoli s nastálou situací udělat Uvědomit si, že...se nic nestalo.

Bill se začal potichu smát.

"Oh bože...tolik mi chybělo to, co vy lidé vyzařujete, když máte strach, je to..." Démon nechal větu vyznít do prázdna.

"Nádherné" Dořekl nakonec. Dipper se konečně vzpamatoval a strčil do něj.

"Ty- ty- už se ke mně nepřibližuj ty trojúhelníkovej, hnusnej-!" Vyjekl.

Bill se rozesmál ještě víc. "Ale ale, Pine Tree! Co máš pořád s mou trojúhelníkovou formou? Teď ji na sobě jaksi nevidím! A hnusnej? Sice nevím, co je podle lidských měřítek 'hnusnej', ale...dost pochybuju že má forma je taková"