Stefan odešel s Klausem. Elena ztratila během pouhé chvíle svou lásku a zůstala s jeho bratrem Damonem, se kterým se ho pokoušejí najít a získat zpět. Ale co když se najednou objevuje Klausův podvedený bratr Elijah, který znovu slibuje, že jim ho po...
Nechápavě jsem zakroutila hlavou, Rebekah se pořád jen zlomyslně šklebila a nespouštěla mě z očí."Tak jak se má naše nevinná dvojnice?" Zeptala se a posadila se naproti mně. Zhluboka jsem se nadechla, "a není to snad úplně jedno?"
Pokrčila rameny, "no popravdě jak komu." Nechápavě jsem vytáhla obočí. "Na tom nezáleží, Eleno.""Kdo by si to byl pomyslel, že ta sladká Elena rozhodne o smrti všech původních bez mrknutí oka," ukázala na mě prstem, "ale je vidět, že jsi stejná mrcha jako byla Tatia a Katherine."
Zakroutila jsem hlavou, "nechtěla jsem..." Rebekah se zasmála, "prosím tě, Eleno, zkus být alespoň upřímná, nebo si budu muset myslet, že jsi snad ještě větší mrcha než tvé dvojnice."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chtěla jsem protestoval, ale zase se mi začalo dělat zle. Opět se mi zamotala hlava, byla jsem ráda, že sedím, jinak bych určitě omdlela. Pokoušela jsem se pořádně nadechnout.
Rebekah mě nechápavě sledovala. "Co to s tebou zase je?" Divila se. Začala čmuchat a pomalu se ke mně přiblížila.
Odhrnula mi několik pramenů a zastrčila je dozadu. "Ach bože, ty jsi zraněná," usmála se a zírala na mou ranku na krku.
"Jak se ti to stalo?" Zajímala se. Zavřela jsem oči, abych se mohla víc soustředit. "Zeptej se svého bratra," zamumlala jsem.
Vykulila oči, "Elijah?" Pomalu jsem přikývla. Rozesmála se, "No to je neuvěřitelné! Kdo by si byl pomyslel, že právě on by mohl někdy ublížit nějaké dvojnici."
Pokrčila jsem rameny, "nikdy jsem nepatřila mezi jeho oblíbenou dvojnici. Pro mě nikdy neměl slabost jako pro ty ostatní, tak proč by nemohl?"
Rebekah přikývla, ale nevypadala moc přesvědčeně. Připadala jsem si hrozně oslabeně, ještě víc jsem se opřela o studenou zeď a pomalu zavřela oči. Kolik jsem proboha ztratila krve?
Za nějakou dobu jsem zaslechla, jak na mě někdo promluvil. "Eleno?" Rychle jsem otevřela oči, světlo mě do nich přímo bodalo.
Přede mnou stála Rebekah, ale vůbec to neznělo jako její hlas. "Teď hned půjdeš se mnou!" Přikázala mi.
"Proč?" Nechápala jsem, "ty nejsi Rebekah, kdo jsi?" Zakroutila hlavou, "už mě dost dobře znáš, Eleno. Ale nemáme teď čas, musíš okamžitě se mnou!" Pomohla mi se postavit na nohy a pak se zvědavě podívala na dveře od sklepa.
