Cognition

Cognition 15díl

Je kratší a nudný.. předem upozorňuji.. :)
hezký počtení... :)

Kdyby to bylo jen na mě, tak bych už nikdy nevstal z postele. Ptáte se proč? Víte. Po tom co se stalo včera jsem byl tak vysílený, že když jsem se probudil myslel jsem, že to byl jen hloupí, přesto krásný sen. Jenomže se mi to celkem brzy vyvrátilo. Když jsem se chtěl otočit na druhý bok něco, nebo spíš někdo mi v tom zabránil.

Opatrně jsem otočil hlavu za sebe a spatřil to nejkrásnější stvoření. Na tváři se mi objevil úsměv. Byl jsem zamilovaný a naprosto nadšený z toho, že to nebyl sen. Co nejopatrněji jsem se otočil čelem k němu. Stále spal a tak jsem ho mohl pozorovat. Jeho třesoucí se víčka, nebo cukající koutek jeho perfektních úst.

Nevím jak dlouho jsem ho sledoval. Možná deset minut. Možná dvacet. Kdo ví. Stále jsem se nepřestával kochat jeho bezchybnou tváří. Přesto jsem se začal nudit. Nebavilo mě čekat až se probere sám. Ke všemu jsem měl za 3 hodinky tu soutěž a můj žaludek se začal hlásit. Takže jsem ho musel vzbudit.

Přisunul jsem se k němu blíž. Jeho ruka, kterou měl přehozenou přes můj bok stále klidně odpočívala na svém místě. Naklonil jsem se nad jeho ucho a co nejjemněji zašeptal,: ,, Lásko, je čas vstávat." Nad tím jak jsem ho oslovil jsem se pousmál. Co to do mě vjelo?

Všiml jsem si, jak mu naskočila husí kůže po tom co jsem se odtáhl. Ale žádné jiné reakce jsem se nedočkal. Pobaveně jsem se zamračil. Nehodlám se vzdát. Přiblížil jsem se k jeho rtům na co možná nejmenší vzdálenost. Z opakoval jsem mu větu a dával si dobrý pozor, abych se dotýkal jeho rtů. Na tváři se mu mihl úsměv. Sotva jsem to dořekl se mě chystal políbit a tak jsem rychle uhnul hlavou. Tiše se zasmál a protáhl se. Otevřel svoje slepená očka a zadíval se do těch mých. Rozšířil svůj pobavený úsměv a než jsem se nadál ležel jsem pod ním. Skláněl se nade mnou. Rty mu stále zdobil ten neodolatelný úsměv, který čaroval podobný i na mé tváři. ,, Jak jsi mi to řekl?" zakřenil se a dál zkoumal moji tvář. Rty jsem spojil do tenké linky a pokrčil rameny. ,, Co kdybych ti řekl, že to bylo to nejkrásnější probuzení co jsem kdy zažil..." odmlčel se. ,, ... No a byl bych moc rád, kdybych se takhle mohl probouzet každé ráno vedle tebe." Rty se přibližoval k těm mým, dokud nezapadly do sebe. Nebránil jsem se. Naopak. Ruce jsem mu obmotal kolem krku a přitáhl si ho blíž ke svému tělu.

Líbali jsme se jen chvíli. Vpíjel jsem se mu do rtů a hladil ho po zádech. ,, V kolik máš tu soutěž?" zeptal se, když se odtáhl a rukou mi prohrábl vlasy. Zkoumal mou tvář a namotával si pramínek mých vlasů na své prsty. Měl jsem z toho strach a nechtělo se mi o tom s ním mluvit. Jen jsem doufal, že tam nepřijde. Rozhodně bych se nesoustředil a byl bych v háji. ,, Hazz, co se děje?" zašeptal se starostí v hlase, když jsem dlouho neodpovídal. Zakroutil jsem hlavou, ale nechtěl jsem se na něj podíval. ,, No ták. Jsem tady s tebou. Věř mi prosím," zavrtěl se. Mezi palec a ukazováček vzal mou bradu a natočil si mě k sobě. Věnoval mi motýlí polibek na rty a zadíval se mi do očí. ,, Co se ti stalo zlato?" Opravdu se zajímá? Sleduje mě, ale pořád si nejsem jistý tím, že mu to chci říct. Bude si myslet, že jsem slaboch.

Zakroutil jsem hlavou a pousmál se. ,, Vlastně o nic nejde," zašeptal jsem a zvedl hlavu tak, abych spojil naše rty. Odtáhl jsem se a zapadl zpět do polštáře. ,, Jak jsme na tom teď?" musel jsem se zeptat. Za prvé jsem chtěl odvést pozornost od té blbosti a za druhé mě to vážně zajímalo.

Jeho nechápavý pohled byl tak rozkošný. Ale netrvalo dlouho a došlo mu o čem to vlastně mluvím. ,, Oh. Já myslel, že ti to je jasný," zakřenil se. ,, No. Včera jsem ti to asi neřekl, ale po tom co se mezi námi stalo nevidím důvod proč by jsme neměli být spolu. No a taky je tady jedna věc." Proč sakra mlčí?! Co je to za věc. Fakt bezva. A teď mi to neřekne a poví mi něco ve stylu ať si počkám na večer nebo do zítřka. Takhle je to často v těch romantických slaďácích no ne? Že by byl Louis Tomlinson přeci jen romantik? Musel si všimnout mojí zamyšlenosti, protože se začal pochechtávat, a aby mě přivedl zpět vlepil mi jemný polibek. Po tom co jsem na něj zase upřel svůj prosící pohled zhluboka se nadechl. Vypadalo to, že se rozmýšlí jestli mi to říct a nebo radši ne. ,, Hazz, já...," začal konečně a stále se mi díval do očí. Co se to tu k čertu děje? ,, ... miluju tě," řekl pevným hlasem. Nezapomněl se zakřenit, ale jediná moje odpověď bylo dlouhé EHHHHH. V tu chvíli jsem se nezmohl na nic jiného. V hlavě mi to šrotovalo na plné obrátky. Tohle jsem opravdu nečekal. Čekal bych spíš nějakou blbost, ale ne ... tohle. Cože mě?!