Cognition

Cognition 21díl

Ahojte. Jo zase jsem nepřidala věčnost a opravdu mě to mrzí.. :/ Omlouvám se vám za chyby co tam rozhodně mám, a taky je to kratší.. :D a snad se vám to bud se líbit. Víte mohla by jsem se vám omlouvat, ale jen se opakuju.. :D Opravdu je mi líto, že přidávám tak pomalu.. :/ No snad budete spokojení. 
S láskou Luciqa

Louiho pohled:

Zatím co Hazza spal v mém náručí a neustále kňučel bolestmi, které měl při sebemenším pohybu. Já se rozmýšlel jestli ho nevzbudit a nevzít ho raději do nemocnice, aby se na něj podívali a co řeknu rodičům až přijdou. Věděl jsem, že moji rodiče homofobové nejsou, ale jak asi zareagují na fakt, že jejich jediný syn je gay?
Zatřásl jsem nad sebou hlavou. Tohle bylo to jediné co mi, od doby, kdy Harry usnul, běhalo po mysli.

Rozhlédl jsem se po pokoji a zaposlouchal se do zaskřípání brzd u auta. Sotva bouchli dveře ozval se veselý smích. Naposledy jsem se podíval na to zlato tisknoucí se k mému boku.
Opatrně, jak nejlépe jsem to dokázal, se vyhrabal z postele. Ujistil se, že jsem ho nevzbudil a vyplížil se z pokoje, který jsem nechal lehce pootevřený, kdyby potřeboval pomoc.

Dole se stále ozýval mužský a ženský smích. I mě to na tváři vykouzlilo úšklebek.

Pomalu jak jen to šlo a co nejvíce jsem mohl oddálit to co jsem se chystal udělat, jsem vešel do kuchyně. Rodiče se v obětí pohybovali do rytmu nějaké písničky, která hrála z rádia a mě se hned vybavila noc s Hazou. Pohledem jsem sjel ke schodům v předsíni a dostal chuť rozeběhnout se za ním a obejmout ho. Oči mi sjeli zpět k rodičům. Odkašlal jsem si a doufal. Sám nevím v co přesně. Oba na mě upřeli zvědavé pohledy, ale zůstali ve stejné pozici a se stejnými výrazy ve tvářích. Nervózně jsem se usmál a podrbal se na zátylku. ,, Lou, zlato co se děje?" zeptala se mamka a postavila se normálně vedle táty, který si mě měřil zmateným pohledem.

Nohy mi zkoprněli a jazyk ztěžkl. ,, Potřebuju vám něco říct," vypadlo ze mě nervózně. Tohle bylo něco neuvěřitelně náročnýho. Podíval jsem se jim do očí. Asi začnu tím, že tady je Harry. To by mohlo bejt jedinej záchranej bod. ,, Zaprvé u mě spí jeden kluk, kterýho zmlátili ve škole a já ani on nejdeme několik dní nejspíš do školy. Nevypadá to, že by se z toho jen tak zmátořil." Hlava se mi točila z toho adrenalinu, který se mi právě vléval do žil. Mamka jen chápavě přikývla smířená s tím, že mě bude muset omluvit ve škole a bude se vlastně starat o naprosto cizího kluka. Táta se se stálým úsměvem posadil. Přesně to by potřebovala i mamka. Chuděra. Co na to asi řeknou? ,, No a zadruhé je to něco co už vím hrozně dlouho a bojím se vám to stejně tak dlouho říct. Chci, aby jste oba věděli, že vás miluju," protíral jsem si ruce a snažil se najít správná slova. Jak jim to mám asi říct?! Tohle přece nejde jen tak.

Mamka se posadila na klín svého muže a oba na mě stále zírali. ,, Louisi vyklop to. Nemůže to bejt tak hrozný," zasmála se a objala tátu kolem krku.
Uvidíme co budeš říkat až zjistíš co vám chci. ,, Já jsem... já," sliny se mi slepili a v krku udělal knedlík.

,, Louisi vyklop to!" zvýšil hlas tát.

Nadskočil jsem od šoku a aniž bych si to uvědomil vypadlo ze mě to co mě tolik tížilo. ,, Jsem gay," vydechl jsem zmateně a částečně úlevně.

Oba ztuhli a mě bylo jasné, že tohle je můj konec. ,, Prosím?" vyjekla mamka nevěřícně a zmateně se rozhlížela kolem. Asi, aby našla něco co by po mě mohla hodit. Ale taky jsem si stačil všimnout úsměvu na tváři mého otce. Hrdého úsměvu. ,, Můj jediný syn je buzerant?!" křikla přes celý dům.