Cognition

Cognition 44díl

Ahojte. Ano zase já.. :D Je mi líto, že nepřidávám, ale mám menší potíže. Nechci se taky omlouvat, protože se vám omlouvám při každým díle... :D A nejspíš to nikdo nečte. Nu co už... Je tady nový díl. Je krátký a celkem o ničem. Už do konce chybí jen pár dílů myslím, že se to prodlouží. Uvidíme. Majte se hezky. 

Luciqa.. :*

Tancoval jsem se Zaynem a dělal samí kraviny. Vyhlížel jsem i Louiho kde je a co asi dělá, ale on mě sledoval a v ruce držel skleničku čeho si. Otočím se na Zeeho, který si už taky potřebuje něčeho loknout. Chytím ho za ruku a zvednu je nahoru. Oba se smějeme. Pomalu dojdeme k nim. Postavím se čelem k Louimu a seberu mu jeho pití. Všichni se na mě dívají. Jsem rád, že stojí okolo nás, protože nás takhle zakrývají a lidi nic nevidí. Položím skleničku za něj a drsně ho políbím. Musel jsem to udělat teď jinak bych zešílel. Odtáhnu se od něj a postavím se vedle. Čapnu Zayna za tričko a stáhnu na sebe. Lou se pousměje, ale Zee se tlemí jako hovádko. Stoupne si a objedná nám všem panáka. Připijeme si a všichni to do sebe klopíme na ráz. Zašklebím se. Zmáčknu Louimu stehno a odvleču si tentokrá i Nialla. Nick se automaticky přidá a stejně tak i Sam. Několika otočkami udělám prostor okolo nás a nechám Nicka, aby začal. Mávnu na kluky u baru, kteří se seberou a společně s náma začnou tancovat. Skáčeme a sledujeme pohyby všech kluků dokud mě Sam nestrčí doprostřed. Zaposlouchám se a začnu tancovat do rytmu. Hlavou kývu do stran a culím se jak idiot.

Byl to jeden z nejlepších dnů mého života. Dokymáceli jsme se s Louim ke mě domů a společně to pořádně oslavili. Jen doufám, že nás rodiče neslyšeli. Bylo by to vážně dost trapné.

Ráno jsem se probouzel s otřesnou kocovinou a jen mlžně se mi vybavovalo co se včera dělo. Rozhlédnu se po pokoji a na chvilku zapomenu i na toho skřeta, kterej mi právě bodá v hlavě, když zahlédnu Louiho jak leží na břiše a pomalu se probírá. Plácnu sebou zpátky vedle něj a čekám až se na mě podívá, ale jen bolestně zkřivý obličej a dlaní si promne čelo. ,, Co se to včera stalo?" Zašmátrá rukou po mě. Políbím ho do dlaně a zadívám se do jeho rudých očí. Ruku z mojí tváře přesune na mou nahou zadnici. Pousmějeme se a opřeme se o sebe čely. Ale musím si povzdychnout. ,, Měl by jsi jít," zamračím se, ale nemám v plánu se od něj teď oddalovat.

Kývne a lehce si odkašle. ,, Pojď se mnou. Zabal si pár věcí a v pondělí společně můžeme jít do školy," navrhne mi. Zprudka přikývnu hlavou. Možná až moc nadšeně, ale nechci tady tvrdnout. ,, Vypni telefon a jdeme se vykoupat," pomalu se zvedal a mě tahal za ruce sebou. Sedl si na mě obkročmo a moje ruce obtočil kolem svého zadečku. Pomalu jsem si k němu sedl a díval se do jeho očí. ,, Smrdí mi z pusy," natočil hlavu, když jsem se ho chystal políbit. Zasměju se a natočím si ho k sobě. Čelist mu stále držím, ale spolupracuje se mnou.

Odtáhneme se od sebe a já schytám lehké bouchnutí do ramene. ,, I mě nevoní z huby jako jarní květinky lásko. Navíc jsme pili spolu. A já tě miluju takže tohle mi, ale vůbec nevadí," zakřením se.

Pomalu dojdeme do koupelny, kde se společně vysprchujeme. Rodiče jsou kdo ví kde a tak nemám strach být tady s Louim. Ale jasně, že ho popoháním, aby se hnul, protože setkat se s nima rozhodně nechci.

Pomohl mi zabalit pár věcí a na nic jsme už nečekali. Všechno jsem zamkl a vzal si klíče od chaty. Lou zavolal Liamovi, aby se pro nás zastavil u něj doma kam jsme došli během několika minut. Domluvili jsme se s jeho rodiči, že spolu odjedeme na víkend na naší chatu. Jasně že věděli co se stalo mezi mnou a mými rodiči. Zpražil jsem Louiho naštvaným výrazem, ale odsouhlasil jsem jim to a přijal jejich lítost, kterou jsem poslední dobou opravdu nesnášel.