Cognition

Cognition 42 díl

Ahojte.. Jak se máte... vítám vás v novém roce a přeju vám jen to nej a ať se vám daří. A jelikož jsem to nestihla do roku 2016 přidat nový díl tak je tenhle delší. A s úplnou platností vám oznamuju, že už budou tak tři až čtyři části a končíme. Nevěřím tomu. Takže se ještě chci omluvit za chyby a kdyby to bylo trapné tak ... jinak to neumím pardón.. :DDD NO doufám že se vám to bude líbit a majte sa.... :)))
 Luciqa.. :*

Váhavou chůzí udělám pár krůčků na pódium. Ve sluchátcích, které mám v uších mi opravdu hraje hudba. Netrvá mi dlouho, abych se do toho ponořil a dal do hraní všechny moje city. Nevidím tam Tay, ale tak jako od začátku tohodle divadýlka, stojí přede mnou Jane. Má Jane. Není to, ale tak jako při zkouškách. Nejspíš jsem se do toho vžil až moc, protože se cítím tak jako kdyby přede mnou opravdu stála ona. V celé svojí kráse mi stejně, jako když jsem ji viděl poprvé, vyráží dech. Zastavím se a několikrát se nadechnu, když prochází kolem mě. Chci něco říct, ale ona s tím úsměvem jen projde kolem. Sotva se otočím vidím Scotta jak ji objímá. Rychle jak jen to jde skláním hlavu a odcházím. Ani ne tak jako dobrý herec, ale jako blázen na pokraji šílenství.

Světla zhasla a já mohl ze zákulisí sledovat jak si Lou sedá na židli a do ruky bere láhev whisky. Světla se zase rozsvítí a já musím jít. Nasadím si kapuci a projdu dveřmi. Hned na mě vrhne ten hnusný pohled, který mi ubližuje víc než si myslí, i když to je jen hra. Podobným pohledem mě zkoumal táta, když se dozvěděl, že jsem gay. ,, Kde si byl?!" zvýší hlas až mi přeběhne mráz po zádech. Neodpovím mu. Nebude se mnou mávat jak se mu zlíbí. ,, Na něco jsem se tě ptal!" vřískne a láhev hodí o zem až se roztříští. Je to jen umělé sklo, proto se nebojíme, že by jsme se zranili. Z davu se, ale stejně ozve ruch.

Leknutím uskočím. V Louiho tváří se mihne něco jako lítost, ale to mi už na tváři přistane jeho otevřená dlaň. Stočím hlavu k divákům, kteří se na nás dívají se zatajeným dechem. Hledám je, ale jediný koho nakonec najdu je jen Gemma, která si rty překrývá prsty a nejspíš už vymýšlí plán na zabití Louiho. Pomalu otočím hlavu zpět s dlaní zakrývající mojí tvář. Lou zavrávorá a chytí se opěradla křesla, ve kterém do teď seděl. Posadí se a hlavu složí do dlaní. ,,Omlouvám se ti Rayene. Tohle jsem nechtěl. Jsem příšerný otec," začne s brekem.

Chvíli na něj zírám. Nakonec přejdu až k němu a silně ho obejmu. ,, To nic tati. Pojď. Půjdeš si lehnout," oznámím mu a zvedám ho.

Společně odejdeme a necháme světla znovu zhasnout.

Jen co zajdeme mimo lidi Lou si mě k sobě přitáhne a zbrkle se mi omlouvá. Nevím na co mám reagovat dřív. Jestli na jeho omluvy, nebo polibky a nebo jeho dlaň, která mě jemně hladí po líčku, který do teď ještě štípalo. Zastavím ho jen tím, že se nic neděje a že chápu, že to musel udělat. Stejně se, ale nespokojil s tím, že to nijak neberu, i když jasně že beru. Je to můj přítel, ale chápu to.
Na pódium přišla Taylor se Scottem. Hádala se s ním o tom, že ho viděla s nějakou holkou jak se líbali, ale on se jí jen vysmál do obličeje a když se rozbrečela zakroutil nad ní pohrdavě hlavou a odešel. Seděla na lavičce a já měl zase vyjít, ale nemohl jsem. Sotva jsem udělal jen pár krůčků nohy mě neposlechly a zastavily. Dívám se právě teď na to jak brečí, ale nic neudělám. Přešlapuju na místě a jen lítostně zírám. Ale to by nebyl můj kamarád, kdyby do mě nestrčil a já se nerozešel. Pomalu se posadím vedle ní a podám jí kapesník, jen co se na mě podívá. ,, Díky," pípne a posmrkne. ,, Viděl jsi to?" zeptá se zase. Moje odpověď je zatím omezená jen na kývání hlavou. ,, Jsem Jane," pootočí se na mě a utře si mokré tváře. Zaskočeně se podívám na její nataženou ruku a váhavě si s ní potřesu. ,, Ty jsi?" uchechtne se.