Bojuji s vlastním rozumem a srdcem. Tak kdo z vás má větší sílu a přesvědčí mě? Každý si říkáte něco jiného, už mlčte! Poslední rozhodnutí je stejně jenom na mně a vy s tím nic nezmůžete! Ale já už vím, co musím udělat, jsem si vědoma toho, co je správné. Možná jsem teď omámená mnoha pocity, které ovlivňují mé rozhodnutí, ale ty musím potlačit, protože kdybych je poslechla, vím, že bych toho později litovala. Pocity by zmizely a mně by nezbylo nic. Vůbec nic. Potom bych se sama sebe mohla ptát, proč jsem byla tak pitomá? Už bych s tím nic nezmohla. Proto se musím probrat dřív, než bych udělala nějakou hloupost, chybu, která by nešla vrátit zpět. Musím si projít vlastní bitvou, která nemá vítěze ani poražené. Jenomže co je to za bitvu bez vítěze a poraženého? Už se v tom ztrácím, topím se ve vlastních pochybách a nerozhodnosti. Nemůžu se nadechnout! Cožpak to ostatní nevidíte?! Já nedýchám, musíte mi někdo pomoct. Proč mě nikdo neslyší?
Čekala jsem na pomoc, ale ta nepřišla. Sama jsem to nezvládala, nemohla jsem. Před očima mi začaly tančit malé víly černoty. Tma zahalovala vše kolem mě do neurčité změti stínů. Jen se nadechnout! Víly začaly tančit rychleji a bylo jich čím dál víc. Pomoc stále nepřicházela, voda přibývala a tma mě začala obklopovat. Pomalu se mi sápala po nohách, obmotávala se kolem mě jako nějaký had, který zkoumá svoji kořist. Kořist, která se neumí bránit a nejspíš se o to ani nikdy nepokusila.
Všechno se mi dělo jen kvůli mé nerozhodnosti. Ale já se nenechám polapit tmou! Už nebudu jen kořistí! Musím se jen nadechnout! Vyplavat na povrch svých pochyb, zbavit se jich všech a nechat je odletět pryč společně s čápi, kteří letí na zimu do teplých krajin vzdálených tisíce kilometrů. Tam jim bude mnohem líp a já se budu moci nadechnout. Už vím, že žádná pomoc nepřijde, ale já to zvládnu. Jsem dost silná,abych se postavila svému nerozhodnému já.
Konečně jsem se nadechla! Ujasnila jsem si, co je pro mě opravdu důležité a přestala si všímat ostatních hlasů. Byla jsem dost silná, abych měla svůj vlastní názor. Pocity jsem nepotlačila, ale už jsem se jimi nenechala jen tak ovládat. Nebudu jim dělat loutku, se kterou by si mohly hrát! Budou si muset najít někoho jiného. Nechci, aby úplně odešly, ale teď se rozhoduji podle sebe a nenechám se ovlivňovat ostatními.
Nádech.....
