Jenom já....

3.kapitola

Po 4 minutách konečně někdo přiběhnul do našeho pokoje a začali ho léčit a hned ho vzali na jiný sál.Vypadal vážně hrozně,moc jsem si přál aby ho vyléčili. Tak jsem si řekl že to na chvíli budu ignorovat a nebudu se o to starat a budu dál spát. Ráno jsem se vzbudil a donesli mi snídani.Když jsem začal snídat přišli na návštěvu nejspíš jeho rodiče a nevypadali moc nadšeně.... Balili jeho věci a přitom hrozně brečeli. V tom momentu mi došlo že Jeremy nejspíš zemřel bylo mi z toho strašně taky jsem chtěl brečet ale nešlo to.Chtěl jsem něco jeho rodičům říct ale nedokázal jsem ani promluvit až pak to udělal doktor za mě. ,,Dobrý den Edwarde můžeme vám s radostí oznámit že už dneska můžete jít konečně domů!" Řekl doktor a usmál se na mě. Začal jsem si balit ale pořád jsem myslel jen na Jeremyho bylo mi ho líto.Když jsem si konečně zbalil rozloučil jsem se s doktorkou a doktorem a šel jsem domů.Jediný problém byl že mi nešlo odemknout divný.... Tak jsem vešel přes okno v obýváku šel jsem do svého pokoje otevřel jsem a tam to vypadalo úplně jinak,Jiná postel, Jiná skříň, jiný koberec, jiný obrazy,jiné oblečení.Z toho všeho jsem byl hrozně vyděšený pak jsem šel po schodech se kouknout jestli tam mám svojí bundu a ano byla tam.Koukl jsem se do ní jestli v ní něco nemám a byl tam dopis

Ahoj Edwarde...
Hodně nerada ti píšu tento dopis protože tě naše rodina vyhodila z domu moc mě to mrzí :( ! Měla jsem tě ráda byl jsi můj nejlepší brácha kterého jsem kdy měla :'( ale já o tom bohužel nerozhoduji budeš mi hodně chybět naše rodina si raději adoptovala nového syna... Který je podle nich normální... Je mi to tak strašně líto tady máš ode mě alespoň pár věcí najdeš je na zahradě v našem bunkru ;(.Vezmi si je a mysli na mě prosím v dobrém ano ?... Mám tě moc ráda!
            Tvoje sestra Paula.

Nejdřív Jeremy a pak tohle ! ,,Neeeee!!" byl jsem z toho strašně nešťastný chtělo se mi strašně brečet ale nedokázal jsem to.... chudák Paula ta to nemůžu chápat! Šel jsem tedy směrem k zahradě ale cestou jsem si všimnul našeho rodinného albumu a říkal jsem si že bych je i možná přesvědčil , ale když jsem to album otevřel nebyl jsem ani na jedné fotce všude mě vystřihli !
Došel jsem na zahradu k našemu bunkru a byli tam od ní nějaké věci.Byla tam i fotka na které jsem náhodou byl a byla tam se mnou i moje ségra byl jsem z toho vážně napůl šťastný ale napůl mě to ničilo že už ji nikdy neuvidím a nikdy už jí nebudu moci obejmout a číst jí pohádky.... Pak tam byl můj nejoblíbenější plyšák se kterým jsem si sní hrál v tom bunkru.. A nějaký jídlo byla tak hodná na to nikdy nezapomenu.Nakonec tam byl další dopis.

Ahoj Edwarde
Když čteš tento dopis tak jsi určitě v brunkru :)!
Doufám že jsi rád za svého plyšáka protože ti ho chtěli vyhodit , ale to bych nikdy nedovolila nikomu ! ;) Hrozně ti fandím ať se máš aspoň trochu dobře ! Už teď se mi stýská :'( jak bych hrozně chtěla tě teď vydět ! Bohužel to nejde tak jsem si řekla že třeba za 10 let bychom se mohli společně sejít v našem parku ! ^-^ Doufám že přijdeš vím že to plánuju docela hodně dopředu ale to proto že se asi budeme stěhovat :( ! Tu fotku nos pořád u sebe bude ti nosit štěstí!

Sbohem tvá sestra Paula.

Řekl jsem si jediné že za 10 let tu prostě musím být !
Zatím jsem se šel projít do lesa ale v jednu chvíli jsem to prostě přestával zvládat a padnul jsem na kolena chtělo se mi brečet ale stále jsem nemohl.... Pak jsem tam nejspíš usnul.

Doufám že se vám další kapitola líbila :D ! Zase se omlouvám za ty čárky xD !