(Happy)end Smrti

Kapitola 5. (Ne)očekávaná návštěva

Luke

Tma, zima a zase tma. Najednou mě oslepilo denní světlo. Přede mnou seděla Jess a něco vypisovala. Na zahradě byl krásný slunečný den. Vypadalo to, že je velké horko, ale mě se do morku kostí zažíral chlad.

„Tak a poslední." Uslyšel jsem svůj hlas, ale věděl jsem, že já nic neřekl. „Dobře." Jess dopsala poslední větu a protáhla se. „Konečně. Už potřebuju pauzu." řekla. „Udělala jsem něco k pití."vstala a vydala se k domu. Slyšel jsem jen, jak si cestou povzdychla.

Opřel jsem se o židli, i když já jsem se ani nepohnul. Zvedl jsem ze stolu papír. Naklonil jsem ho, abych si ho mohl přečíst. Stálo na něm: „Jessica Swiftová a Luke Moore se budou na měsíc brát. Zveme všechny přátele rodinu i blízké na svatební obřad. Jdi s tím, kdo tě má rád." Písmo bylo zlacené a na bílém papíře se ve slunci nádherně třpytilo.

„Jsi spokojený?" ozvalo se a přede mnou se objevila Sofie. Vypadala stejně, jako když zemřela. Bylo zvláštní a děsivé ji zase vidět. Co tady dělá? Možná mám halucinace. Musím na to přijít.

„Kde to sakra jsem a proč vidím poltergeista?!" zakřičel jsem do ticha. „Luku?" řekla nevěřícně Sofie a zkoumala moje oči. „Tak sem jsi ho zavřel? Jak jsi mohl? Ty zrůdo!" zařvala Sofie a vypadala hodně rozrušeně. „Odpusť Sof, ale nemůžu riskovat. Nechci dělat další chyby. Nechci riskovat, že by ho Jess mohla někde v zrcadle zahlédnout. Mimochodem, Luku, vítej ve svém těle, pod mojí kontrolou. Jsem teď ty a Jess si bere mě, jak můžeš vidět, všechno je tak, jak má být."řekl hlas v mojí hlavě. Znal jsem ho. Moc dobře. Jen jsem tomu nechtěl uvěřit. Adrian. „Může mi někdo vysvětlit co se tady děje?" „Samozřejmě. Rád ti to vysvětlím."řekl Adrian. Do mých myšlenek se začali hrnout myšlenky a vzpomínky uplynulých dní. Nebyl jsem v nich já, ale Adrian. Zmetek.

Mezitím se vrátila Jess a nesla tác s domácí pomerančovou šťávou. Na stůl postavila džbán a dvě skleničky. Když se usadila, zachvěla se. Mě, teda Adrianovi nalila s unaveným úsměvem. Byla vyčerpaná. Měla velké kruhy pod očima, byla bledá jak stěna a měla velmi unavené oči.

„Jess!!" zavolal jsem na ni. Neslyšela mě, ale znovu se zachvěla. Bylo to na dobré cestě. Ještě s tím můžu něco dělat. Sofie stála za ní, ale Jess ji neviděla. „Sklapni."poučoval mě Adrian v mysli, aby ho Jess neslyšela.

„Takže."začal Adrian a opřel se o židli."Koho budeš mít na svatbě za svědka?" „Já nevím, možná Tamaru."odpověděla Jess. Tamara byla její dvojče. Sice se dlouho neviděly, ale když šlo do tuhého, dokázala jí vždycky pomoct. Podle mě, to byla nejlepší volba. „Nejsem si jistý, jestli bych chtěl na své svatbě někoho takového. Upřímně, ji nesnáším."řekl Adrian jako by se nic nestalo. Jess seděla jako opařená. Zaskočilo mě to stejně. Tamara byla jeden z nejlepších lidí, co jsem v životě poznal. Adrian ji nenáviděl. Každý, kdo podporoval Jessicu ve vztahu se mnou, byl pro něj nepřítel.

Jess se po chvíli vzpamatovala. „A koho chceš pozvat ty?"zeptala se nejistě. „No přemýšlel jsem o Duckovi, ale za svědka mi musí jít určitě Sam." Odpověděl nenuceně Adrian. Ducka jsem v lásce sice neměl, ale Sam? SAM?! Ten co Jess tak ubližoval? Co ublížil mě a spoustě jiných lidí? To opravdu přehnal. Podíval jsem se na Jessicu. I se Sofií byly obě zaražené. Krve by se v nich nedořezal. No u Sofie je to pochopitelné, ale...

„Adriane."špitla Sofie. „ty nevidíš, že jí ubližuješ?" „Mně ona ublížila víc. Mnohem. Umřel jsem pro ni a ten hajzl musí vidět, jak daleko jsem to dotáhl."řekl Adrian v mysli. To už jsem se neudržel. „Nebýt mýho těla, nezavadila by o tebe ani špičkou boty. Ostatně jako vždycky." Adrian se zamračil. Něco mě z mého těla začalo odstrkovat. Tlak byl tak silný, že jsem se nedokázal bránit. „Užij si svobodu, blbečku." Uslyšel jsem v hlavě. Najednou jsem stál vedle mého druhého já. Bylo to děsivé. „Můžeš mi říct co se děje?"probudila se konečně Jess. „Promiň, já jsem jenom nervózní ze svatby."lhal Adrian. „Myslím, že by měl vidět, jak jsi šťastná a postarám se o to, aby ti už nikdy neublížil."

Jess se uklidnila, protože jí tahle omluva stačila. Já jsem ale slyšel jen vztek a přetvářku. Věřila mu. Tak, jak by věřila mě.

Adrian

Už týden mám tělo a upřímně jsem si začal zvykat. Je lehké si zvyknout na uchopování předmětů, na stravu a na Jess. S chozením dveřmi jsem měl pořád malý problém, ale nebylo to nic, co by čas nespravil. Jess byla taková, jakou jsem si ji pamatoval. Krásná, křehká a naprosto dokonalá. Miluje sice jen tuhle schránku, ale to se změní.

Dnes má přijet Tamara. Chtěl jsem jet nakupovat nebo něco takového. Jess ale chtěla, abych ji viděl. Je pravda, že Luke ji měl rád, ale já se takhle přetvařovat nedokážu. Jakmile mi Jess řekne Ano, povím jí, koho si vzala. Bude ráda, že nejsem mrtvý. S šokem a úzkostí ze ztráty Luka počítám, ale není to nic, co dokonalý Adrian nenahradí.

Před domem zaparkovalo auto. Poznal jsem, kdo přijel, protože Jess vystřelila z kuchyně a hnala se k autu. Oknem jsem viděl, jak objala svoje dvojče. Neviděly se dlouhou dobu. Poznal jsem to nejen z nadšení, ale taky podle délky vlasů. Musel jsem uznat, že konečně vypadaly, jako dvojčata. O něčem chvíli štěbetaly, a pak se podívaly mým směrem. Mělo to být znamení, abych šel pozdravit „starou známou". Nechtělo se mi. Povzdychl jsem si a vstal jsem. Šel jsem k nim. „Takže šla bys?"zeptala se Jess s neskrývaným očekáváním. Samozřejmě. Něco takového si nenechám ujít."z její dobré nálady se mi dělalo špatně. „Ahoj ženichu."otočila se ke mně a dloubla mě do ramene loktem. Hnusila se mi. „Nazdar"řekl jsem jedovatě. Přál jsem si, aby už odjela a já mohl být sám s Jess nebo aby byl zítřek a přijel Sam.

Tamara se zarazila. Jakmile se vzpamatovala, začala být zase vlezlá. „Do čeho budeš mít svatbu laděnou? Teď dost letí modrá." Otočila se znova na svoji sestru. „Tvoje kecy nikoho nezajímají a navíc, kdo se tě prosil o rady?" vyprskl jsem na Tamaru. „Luku." Jess na mě udiveně zírala. „To já jsem ji požádala." Chtěl jsem být hodný, ale nemohl jsem si pomoct. Nesnášel jsem ji. Nenáviděl. Rozhodl jsem se na mého nepřítele podívat. Krabatila čelo. Ten pohled jsem znal od Jess. Tamara něco tušila. Mohlo by mi to zkazit celý plán. Musím ji odsud dostat. Tamaro teš se, protože já se nevzdám a jsem ochoten pro svoje štěstí použít všechny prostředky.